Ministr Zaorálek: Informace o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady

Dobré ráno, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s pozicí vlády pro jednání Evropské rady, která se bude konat 15. – 16. prosince. Zhruba vám řeknu, jaké pozice bude zastávat premiér a česká vláda na tomto jednání.

Představím vám jednak tu agendu, ale především vás seznámím s tím, co tam za naši stranu s největší pravděpodobností zazní.

Ten první bod, který je už trochu tradiční, to bude projednávání aktuální migrační situace. Tam bude základním tématem jednak posuzování spolupráce s třetími státy. Protože v současné době se ta pozornost soustředí především na to, že musíme nalézt ty zdrojové země migrace, s nimi uzavírat ty tzv. kompakty, nebo dohody, ve kterých, protože my nejsme schopni řešit tu otázku odchodu lidí z těch zemí bez dohody právě s těmito státy. Ty kompakty už jsou v této chvíli v běhu, to je něco, co funguje, co se realizuje. Ty země, se kterými se ty dohody uzavírají, nebo už jsou uzavřeny, někde dokonce už i fungují, to jsou země, jako Etiopie, Senegal, Libye, Jordánsko. Někde si myslím, že to je poměrně už daleko, ta spolupráce s těmi zeměmi. Dokonce si myslím, že má i výsledky. Souvisí to s tím, že ty země musí přijmout určitou legislativu ve svých parlamentech, která právě vytváří omezení pro ty, kteří chtějí odejít. Na druhé straně je pravda... A chrání vlastně jejich vlastní prostor v tom, že nenechají, aby z něho volně odcházeli občané. Je známo, že zákony, které se přijmou, jsou potom obcházeny. Takže je třeba se potom zaměřovat na to, kde jsou ty díry. Neříkám, že je to hned dokonalé, ale rozhodně ta spolupráce běží, a dokonce má výsledky.

To, co já bych označil jako problém, je, že ty země, které vám vyjmenuji, se kterými ty dohody běží, nejsou vždycky ty, se kterými bychom potřebovali ty dohody.

Já osobně jsem přesvědčen, že nejvážnější zemí dneska je Niger. Z Nigeru je dneska 80 procent veškeré té... Takže to si myslím, že... S Nigerem, který mi připadá zásadní, ještě podobnou dohodu a kompakt nemáme. Pak bych zmínil Mali. Mali je další země, která mi připadá velmi potenciálně... Velký příliv těch... Takže ještě vůbec to není tak, že bychom podchytili všechny ty zdrojové země, nebo v případě toho Nigeru dokonce ani ty klíčové. Také samozřejmě Nigérie. Ale ten Niger bych zdůraznil, o tom se moc neví, ale to je opravdu... Obrovská část té migrace je z Nigeru.

Za českého premiéra si dovolím říci, že tam určitě zazní to, co on vždy zdůrazňuje v těch jednáních. On zdůrazňuje to, že ty naše dohody s těmito státy musí být podmíněné. Ta kondicionalita je to, co zdůrazňuje neustále ČR, to znamená, je to založeno na tom, že my říkáme, ano, my vám pomůžeme. Ale chceme, abyste vy spolupracovali s námi, co se týká readmise. Když tady v Evropě se objeví od vaší země uprchlíci ilegální, tak abyste nám vy pomohli ty dotyčné vrátit zpátky. Takže vázání naší pomoci a spolupráce na to, že i ta země by nám měla pomoci ten problém zvládat. To je téma ČR a nepochybuji, že tam z naší strany tohle bude opět zdůrazněno. Právě ten prvek kondicionality, aby to byla spolupráce, na které se podílí opravdu dvě strany.

Evropská rada bude určitě také hovořit o spolupráci s Tureckem, protože Turecko, to je vlastně takový první kompakt, taková první dohoda, kterou jsme udělali se státem na spolupráci v oblasti migrace. Samozřejmě, že ČR tam bude dále podporovat implementaci a bude zdůrazňovat, že obě strany musí dodržovat své závazky.

Já jsem vlastně včera strávil celý den v Turecku, měl jsem možnost s premiérem, mluvil jsem i s ministrem zahraničí. V Ankaře jsem mluvil s předsedou parlamentu a večer jsem se setkal také s prezidentem Erdoganem. Takže jsem vedl docela vyčerpávající rozhovory na celou řadu témat. Co tedy musím říct jednoznačně, že debata, která se týkala právě spolupráce s EU v oblasti migrace, byla velmi racionální. Dokonce z turecké strany ani z úst prezidenta nezaznívaly žádné zvláštní požadavky. Jediná výhrada, kterou měl prezident Erdogan, byla, že se domnívá, že evropské země by měly daleko více spolupracovat v oblasti boje s terorismem. On řekl doslova takovou větu: Až to u vás začne explodovat, tak bude pozdě. Ta spolupráce musí být v této chvíli už daleko intenzivnější, protože on má pocit, že my toto podceňujeme, že i informace, které turecké služby předávají nám, tak s nimi nezacházíme dostatečně jako se závažnými.

Faktem je, to musím tady říci, že pro naše služby je spolupráce s tureckými zpravodajskými službami velice významná. To jsem od nich slyšel mnohokrát. Turecké služby jsou zdrojem velkého množství informace. Bohužel, i díky těm tragédiím, ke kterým tam dochází, to je skoro cynické tomu říkat zkušenosti, ale samozřejmě mají poznatky, které jsou nesrovnatelné s tím, s čím pracujeme dnes my. To pro nás má velkou cenu. Já jsem tam garantoval to, že máme zájem právě o tuto spolupráci, o sdílení informací. Protože jak jsem slyšel v Turecku opakovaně, ty teroristické sítě fungují po celé Evropě. Představa, že někdo je terorismem, někdo je teroristou v jedné zemi, v druhé ne, je podle nich absurdní. Prostě pokud jsou informace dostatečné, jsou evidence, tak by se tím měli řídit všichni.

Tohle je složitá věc, ale jenom tím chci říci, že i můj dojem z jednání včera v Turecku je, že ta spolupráce je pro nás všechny velice potřebná. Já si nedovedu představit, že bychom ji opustili. Všichni víte, že na tureckém území je 3 miliony uprchlíků, že v té oblasti severní Sýrie, tam, kde působí turecká armáda, tak oni tam zřídili asi 4 utečenecké tábory, v každém je 150 tisíc uprchlíků, to je v tom prostoru severní Sýrie, ta armáda to tam docela organizuje, ti uprchlíci v těchto táborech na severu Sýrie, to jsou informace, ke kterým se dostanu, ti v podstatě nemají v úmyslu jít do Evropy. Jejich zájem je, čekají, až se uklidní situace v Sýrii, chtějí se vrátit domů. Takže v tomto smyslu ta práce, která se tam dělá, že se jim dává možnost přečkat v tomto prostoru, ten je chráněný, a vytváří se podmínky pro jejich návrat, to má podle nás obrovskou cenu. To jsou statisíce lidí, které, kdyby tohle nebylo, tak by se daly na pochod. A to nepatří do těch 3 milionů, které jsou na území Turecka. Takže já to říkám, protože jsem přesvědčen, že ten kompakt mezi Tureckem a EU má velký smysl, já tedy musím říct, že ta jednání byla racionální, která jsem včera vedl v Turecku. Domnívám se, že bychom měli... Že by mělo prostě platit to, co bylo řečeno. Každá strana dodrží to, co slíbila, a pokud se to takto děje, tak si myslím, že ta spolupráce je nutná.

Ze strany turecké, kdybyste se mě ptali, nezazněly žádné požadavky nebo nějaká ultimáta, něco, co máme většinou ve zvyku slyšet, když se jedná o spolupráci s Tureckem. Opravdu ta jednání byla racionální.

Takže tolik k mému včerejšímu jednání, které souvisí s tím, co se bude projednávat na Radě. Tam se bude projednávat spolupráce s Tureckem v oblasti migrace. Já tedy k tomu zrovna dnes mohu něco podotknout, jak je vidět.

Ale nejenom tyto země, já bych chtěl zdůraznit, že mně pořád připadá stejně důležité, abychom spolupracovali se zeměmi západního Balkánu, i když víme, že ten Balkán už se nestal místem tak dramatickým, jako byl nedávno. Ta spolupráce s těmi zeměmi na západobalkánské migrační trase, i když je relativně ve větším klidu, než byla dříve, tak je pro nás do budoucna nesmírně důležitá. Nevíme, co se samozřejmě může stát. Ale zároveň ta stabilita Balkánu je strašně důležitá pro stabilitu celé Evropy. Dát najevo, že jsme připraveni tady pomoci, tak jako to mimochodem dělala a dělá ČR, je něco, co já pokládám pro stabilitu Evropy jako nesmírně důležitou věc.

Proto my se k tomu západnímu Balkánu hlásíme, bude se k tomu určitě hlásit i premiér na těch jednáních.

Bude se mluvit také o společném evropském azylovém systému, což je věc nejednoduchá na dohodu. Protože má-li se vytvořit společný systém, tak je třeba najít shodu mezi členskými státy, jak se bude uplatňovat ten princip solidarity a odpovědnosti.

My jsme přišli... Přišlo s tím slovenské předsednictví, ale je to výsledek našich porad a našeho jednání, a dokonce i textů, které jsme posílali na slovenskou stranu, tak se k tomu hlásím, že jsme se na tom podíleli a navrhli jsme i určité řešení. Slováci po dohodě si to osvojili. Prosazujeme princip tzv. efektivní solidarity, jehož podstatou je, že každá země má jiné vybavení. V rámci zvládání té migrace nabízí prostředky, které je schopna nabídnout. To znamená, to rozhodování je na dobrovolné bázi. Není to tak, že země mají být posuzovány jenom podle toho, kolik přijmou uprchlíků, že by to bylo dokonce ještě povinné. To je princip, který my odmítáme. My prosazujeme v té debatě ten princip efektivní solidarity, že se přispívá podle možností a prostředků, které ta země má, což myslím, že třeba Česko předvedlo dostatek, protože my jsme pomáhali Makedonii, Bulharsku, řadě jiných zemí, právě tím, že jsme tam posílali policisty, posílali jsme tam experty, máme ve Frontexu rekordní počet lidí. My se snažíme pomáhat na celé řadě způsobů.

Nicméně nesouhlasíme s tím principem, aby byl přijat mechanický automatický systém přerozdělování, ze kterého by vyplývaly nějaké počty pro jednu či druhou zemi.

Toto je jádro toho problému, který je kolem toho společného azylového systému. Musím říct, že tady ještě shoda není. Je možné, že bude pokračovat debata o tom. My budeme hájit pozici, kterou vám zhruba říkám, která od nás zaznívá opakovaně.

Dalším tématem Evropské rady bude vnější a vnitřní bezpečnost. Tady si myslím, že my jsme v souladu s tím, že v těch závěrech Evropské rady jako klíčová věc bude opět zdůrazněno, že přísná kontrola hranic EU je základ. Ono je to úplně jednoduché. Nemůžete mluvit o nějakém zvládání problému migrace, pokud nemáte ochranu hranic. To je absurdní, to vám nikdo neuvěří. Pokud nejste schopni mít transparentní situaci na hranicích, tak nemůžete mluvit o nějaké politice vůči migraci, protože vznikne situace, tak jak vznikly v roce 2015, kdy vlastně vůbec nevíte, kdo se vám pohybuje v tom prostoru. Veřejnost potom musí mít nutně velkou nedůvěru vůči takové migrační politice.

Takhle to funguje podle mě v zemích, jako je Kanada, jako jsou Spojené státy americké. Každý, kdo přijel do Spojených států, tak ví, jaká je kontrola, když tam vstupujete. Ta velmi jednoznačná, transparentní, dokonce přísná kontrola na hranicích je podmínka jakékoli další migrační politiky. A vlastně něco podobného, jak zažíváte, kdybyste jeli do těch Spojených států. Systém ETIAS, to znamená elektronický systém evidence pro ty, co nemají víza, to je vlastně to, co by mělo být zavedeno i v Evropě. Takže podobný systém, jako znáte při příjezdu do Spojených států, tak podobný systém se spouští. Byla to dokonce jedna z priorit, které si vzalo slovenské předsednictví. Ono se o tom pořád mluví, mimochodem. Každé předsednictví o tom mluví, o tom, že zavede systém ETIAS. Žádné to neudělalo. My jsme se o tom se Slováky bavili, že by bylo na čase, ono to není jednoduché, ta operace není lehká, ale Slováci řekli: Ano, my to myslíme naprosto vážně, je to věc urgentní. Je to věc, na které určitě bude široká shoda. Musíme vytvořit podobný informační systém, elektronický systém na ochranu hranic, takže je to věc, na které se pracuje. My to podporujeme. Chápeme to také jako prioritu.

Důležitá debata bude také o otázkách obrany. To jste asi také zaregistrovali, že v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky vzniklo také velké téma pro EU, ČR v tom měla docela jasná a zřetelná vyjádření, dokonce která byla, myslím, docela nápadná, takže se o tom i mluvilo. Já třeba jsem vydal společně článek s francouzským ministrem zahraničí na to téma. Český premiér vystoupil veřejně i v zahraničí na to téma. Takže to se ví. A co my tady zastáváme, je, že říkáme, že Evropa musí posílit celý ten systém obrany a bezpečnosti společné. My naprosto bereme, že NATO je hlavní nástroj teritoriální ochrany našich států, ale zároveň musíme posílit naše vlastní schopnosti. To je něco jiného, než ta teritoriální ochrana. To je například, když vznikne na našem dvorku, někde za hranicí EU, nějaký malér, tak abychom byli schopni tam poslat nějaké, říká se tomu EU Battle Groups, to znamená nějaké bojové jednotky, které máme, které jsme schopni dát dohromady a vyslat v případě potřeby. Ono to není tak jednoduché. Dlouho se o těch EU Battle Groups také mluví, dokonce ony na papíru existují, ale reálně to je pořád trochu sen. Jako to, abyste měli vojáky různých států, kteří jsou schopni postupovat pod jednotným velením, to není jednoduchá věc. To je něco, co existovalo za Rakousko-Uherska, že prostě jste měli vojáky z různých částí a národů a fungovali pod jedním velením. Tak jako kdybychom dnes měli něco podobného zopakovat znova. Připravuje se to. Podle nás je nutnost to dát dohromady a ukázat, že jsme schopni takovéto jednotky postavit a pak je vyslat v případě potřeby do míst, kde potřebujeme zasáhnout mimo hranice EU. Tato schopnost evropských misí, evropských operací, to je to, co budeme dále podporovat. Stejně jako budeme podporovat spolupráci v oblasti evropského obranného průmyslu, v oblasti bezpečnostního výzkumu. To, že musíme adekvátním způsobem financovat obranu na unijní i na národní úrovni. To jsou věci, které nás čekají.

Když jsme teď byli na posledním jednání, Ministeriádě NATO, tak se tam mluvilo o spolupráci EU – NATO v oblasti bezpečnosti. Takže byste si možná říkali, co to tak asi může být, když to jsou dvě úplně jiné organizace. Já vám řeknu na jediném příkladu. Když se mluví o kyberbezpečnosti, tak máte dneska jedno centrum na úrovni EU, které nějak funguje, a pak máte jiné centrum na úrovni NATO. Tato dodnes vůbec nespolupracovala. Existovala úplně paralelně mezi sebou. To znamená, když jsme řekli, že se bude spolupracovat, tak to znamená, že to centrum pro kyberbezpečnost v EU začne komunikovat, vyměňovat si informace, hledat synergie, komplementy ve své práci. To je to, co se teď teprve začalo. Když se to dokonce i nabízí, ta spolupráce, tak vlastně se to do této chvíle, ani jsme to nezkoušeli.

Tohle je ten typ spolupráce, o kterém se začalo mluvit, která je dneska podle mě naprosto nutná. Je nutná také proto, že ty hrozby, jimž dneska čelíme, tak jsou to často hrozby, které už nemají čistě vojenskou povahu. Když se mluví o kyberbezpečnosti nebo když se mluví o hybridních válkách, tak to jsou hrozby, na které se nereaguje čistě vojenskými prostředky. Povaha těchto hrozeb vyžaduje úplně jiné typy reakcí. A tam EU, právě nemilitární organizace, má často prostředky, které ani NATO nemá. Proto ta spolupráce v boji proti hrozbám je dneska daleko snadnější a daleko více se nabízí, než kdykoli v minulosti. Takže my tady podporujeme rozvoj té společné evropské obranné a bezpečnostní politiky, což neznamená nějaké umenšování aliance. Ale znamená to, že na té své úrovni si uděláme to, co můžeme, a budeme schopni si řešit některé věci sami. Protože ne na všechno je třeba nasadit teritoriální ochranu. To bude velké téma, nebo je to teď velké téma. Bezpečnost a obrana.

A pak se tam ještě bude mluvit o hospodářském a sociálním rozvoji, především mládeže. My to samozřejmě podporujeme. V ČR nemáme takové problémy, jako jsou v Řecku, Itálii a jinde, kde asi všichni víte, že bývá někdy nezaměstnanost až 40 procent mladých. To v Česku, zaplaťpánbůh, není. Tím nechci snižovat problém nezaměstnanosti mladých částečně i v Česku. Ale je naprosto nesrovnatelný s tím, co existuje dneska v jižních státech Evropy. Takže to téma tam je samozřejmě především kvůli tomu. My to nicméně podporujeme, protože jsme si vědomi toho, že nezaměstnanost mladých je zlo, které má obrovské sociálně-psychologické důsledky. Bude se tam mluvit také o vnějších vztazích, mám na mysli situaci v Sýrii. O Sýrii je téměř s bolestí dneska mluvit, protože humanitární katastrofu takovéhoto rozsahu jsme tady ještě neměli. To je nesrovnatelné s čímkoli, co jsme zažili po druhé světové válce. A ty výsledky, které tam máme, jsou žalostné. Když my řekneme, že tam pošleme konvoj, že se udělá nějaký koridor a tři dny nejsme schopni tam dostat ani jeden kamion, tak to je absolutní zoufalství.

Bude se tam mluvit také o vnějších vztazích, mám na mysli situaci v Sýrii. O Sýrii je téměř s bolestí dneska mluvit, protože humanitární katastrofu takovéhoto rozsahu jsme tady ještě neměli. To je nesrovnatelné s čímkoli, co jsme zažili po druhé světové válce. A ty výsledky, které tam máme, jsou žalostné. Když my řekneme, že tam pošleme konvoj, že se udělá nějaký koridor a tři dny nejsme schopni tam dostat ani jeden kamion, tak to je absolutní zoufalství.

Takže události v Sýrii, to člověka musí plnit naprostou depresí, když to vidí, co se tam děje. Je to naprosto katastrofální. A ani si nemyslím, že Evropská rada je schopna v tomto docílit rychle nějakého zvratu. Kromě toho, že zvažujeme metody a způsoby, jakým způsobem tam dostat humanitární pomoc. Právě Turci teď přišli s takovým nápadem, že by se udělal konvoj z Turecka. Nicméně to by nesměl být konvoj turecký, ani americký, ani ruský, protože si ještě pamatujete, že jsme měli konvoj humanitární, který byl napaden, zničen a rozsekán, navzdory tomu, že to byl humanitární konvoj. Takže i v tom je situace dneska daleko vážnější, že si ani nejsme jistí, že humanitární konvoj, když ho jenom tak pošlete, že vám tam dojede a že ho nerozstřílejí.

Mluví se teď o tom, jakým způsobem ten konvoj vůbec postavit, aby se vůbec někam dostal. Takže situace v Sýrii, to je věc nepředstavitelně tragická. A je nepochybné, že se tím bude Evropská rada zabývat. A to, co je teď téma, protože jsem se toho trochu zrovna účastnil, když jsem byl v Hamburku a teď i v Turecku, tak vím, že je snaha dostat nějakou formu humanitární pomoci. A hledá se způsob, jak to do té oblasti Aleppa dostat. Bohužel to je to jediné, co jsme dnes schopni.

Já se nechci pouštět to otázky Sýrie, ale jen vám naznačím, že podle mě není jiná cesta. Víte, ta tragédie je v tom, že nová americká administrativa se ještě neujala své funkce a činnosti a že vznikl nebezpečný prostor dvou měsíců, kdy vlastně není partner de facto. John Kerry už vlastně není schopen – to říkám při všem respektu k němu – ale on už není schopen být dnes plnohodnotným partnerem pro ta jednání, jakkoli se nesmírně snažil, a nový ještě není. A najednou vzniká zvláštní prostor nikoho, kdy vy nemůžete dost dobře říkat, ať se sejdou klíčoví hráči, protože se nejsou schopni sejít.

A tenhle prostor nikoho se ukazuje být velmi nebezpečný z řady důvodů. On je nebezpečný dokonce i pro jiná místa, nejen pro Sýrii. Protože dokonce i na Ukrajině je teď nejasný stav, kdy se neví... Myslím v tom místě bojů. Ten normandský formát, ten v podstatě zasedá proto – někdy si říkáte, proč zasedá? Ono se zasedá proto, protože panuje přesvědčení, že kdyby nic nezasedalo, tak se tam znovu rozhoří válka. A to je dost velká pravděpodobnost.

Takže ta jednání se vedou proto, aby se třeba v případě Ukrajiny situace ještě nezhoršila. Ale v případě Sýrie, tam je ta situace dnes velmi nebezpečná.

Já bych vás chtěl ujistit o jedné věci, jestli si někdo myslí, že když padne Aleppo, takže válka skončí, tak to prosím ne. To je iluze, to zapomeňte. Ani pád Aleppa nebude znamenat konec toho konfliktu. Pokud si to někdo myslel. Takže vlastně problém Sýrie trvá. A samozřejmě Sýrie je zdrojem neklidu, migrace a všech těch problémů, které se na nás valí, velká část těch problémů je samozřejmě právě v Sýrii. Ve které je situace zoufalá a Evropská rada se tím musí zabývat. Stejně jako se bude zabývat některými otázkami spojenými s Ukrajinou. Hlavně ta otázka asociační dohody. Mám na mysli to nizozemské referendum, které zkomplikovalo situaci. A tam se hledá řešení, jak tedy dokončit ratifikační proces.

A poslední téma, abych tady zase nemluvil celý den, poslední téma, kterému se budou věnovat účastníci Evropské rady, je téma brexitu. To je situace, kdy se o něco zmenší, z 28 už zbude jenom 27 členů, protože nás opustí britský zástupce. Nebo nás ne, ale hlavy států, já tam nebudu. Opustí britský zástupce, a bez něho se těch 27 členských států bude bavit o problematice brexitu. Na závěr, to bude asi večer neformální večeře. Tak se budou bavit o brexitu.

Samozřejmě vy jste všichni asi zaregistrovali to, že vyjednávání není možné, dokud nedojde k oficiální notifikaci záměru vystoupit z unie. To znamená, pokud Británie oficiálně nepodá ten záměr, tak nemůžeme vyjednávat. Takže my vlastně nemůžeme mluvit konkrétněji o nějakém vyjednávání se Spojeným královstvím, protože Británie nám to ještě nesdělila. Ona měla jenom nějaké referendum, ale že z toho vyvodila závěr vystoupit, nám ještě neřekla. My máme pouze ujištění britské vlády, že by tak měla učinit někdy v březnu 2017. Takže v březnu 2017 by nám měla sdělit, že se rozhodla na základě referenda, té lidové vůle vystoupit z unie.

Vyjednavač Barnier, který byl jmenovaný za Evropskou radu a Komisi jako ten, kdo by se tím měl zabývat, tak ten sdělil, že od toho okamžiku, kdy to vyhlásí, tak se musí do osmnácti měsíců vytvořit dohoda. Sice formálně jsou dva roky, ale on říká, že to je jenom hypotetické, že to samozřejmě musí být rychleji, má-li se to stihnout.

Takže my jsme připraveni, aspoň takhle strukturou na to, začít ta vyjednávání, pokud bude požádáno. To, čím by se teď měly zabývat hlavy států, tak si myslím, že to bude ta obecná pozice. Že jsme pro to, aby se postupovalo společně, že se musí vyjednávat v těch dvaceti sedmi. Budeme se bavit především o otázkách kontroly toho vyjednávacího procesu, stanovení podmínek, jakou roli bude hrát Evropská rada – ta by podle mě měla hrát klíčovou roli toho, kdo dává ty "deadliny", jak se tomu říká, takové ty vodící linie tomu vyjednavači Barnierovi. A zároveň bude kontrolovat, jak se to vyjednávání vede. To znamená, bude se bavit spíše, jakým způsobem budeme formálně postupovat. Ne o obsahu těch vyjednávání.

Není to, přátelé, žádná legrace, protože si uvědomte, že se 27 zemí musí shodnout na podmínkách vystoupení Británie, což mně připadá nepředstavitelně těžké. A pokud se neshodneme, tak upřímně řečeno si říkám, bude vůbec možné z Evropské unie vystoupit? Protože si představte, že se něco dohodne, ale teď některým zemím to nebude vyhovovat. Tak vlastně Britové nebudou mít partnera, který by jim řekl – ano, my jsme se dohodli, tohle je možné. A výsledek bude, že se dohoda neschválí. A to je potom třeba i pro ty Brity možná nejhorší varianta. Pokud by vystoupili, protože tam je to řečeno tak, že když ohlásíte, že vystupujete, tak máte dva roky. A když se nedohodnete a nemáte dohodu, tak jdete stejně.

Je tam ještě možnost žádat o prodloužení. Ale kdyby oni odešli bez té dohody, tak to znamená, že jsou v nesmírně nevýhodné situace, kterou nemá Norsko, ani nikdo další. To by byla pro ně situace téměř nepřijatelná. Ale jak nepřijatelná? Když se ty země nedohodnou, tak se nedoprosíte. Takže ono je to něco, s čím není vůbec žádná zkušenost. Má to v sobě jistě veliká rizika a je to velmi obtížné.

Upřímně vám řeknu, kdybych si měl vybrat, já bych do takového vystupování nešel, s tak nejistými podmínkami, s tak nejistými garancemi, že se vám něco slušného podaří dojednat. Protože máte proti sobě 27 států. A každý ten stát může dělat problémy. A může vám říkat – na tohle nikdy nepřistoupím, tohle je pro mě nevýhodné. Takže pro toho jednoho, který vyjednává, to není výhodné. Těch 27 se musí dohodnout, že budou konstruktivní, že se budou snažit dohodu najít, ale nikdo neví po té cestě, jestli se to bude držet? Ta dohoda o jednotném postupu a o tom, že všichni budou konstruktivní.

Takže je to velmi těžká věc, nikdy se nic takového nedělalo, vstupujeme do neznáma. Poprvé v historii se někdo o něco takového pokouší. A nebude to mít lehké nikdo. Takže jak víte, z toho žádná velká radost není, ale je to práce, která se může udělat. Já se domnívám, že pokud si někdo myslí, že se to ještě změní, že si to Británie rozmyslí, tak si myslím, že se mýlí. Brexit podle mě je realitou a Britové budou pokračovat po té cestě, kterou nastoupili. To si myslím, že už se tam nikdo neodváží zvrátit. To je můj odhad situace.

Takže tolik k tématům Evropské rady. Rozhovořil jsem se, jak vidíte, trochu příliš, ale vy jste to vyslechli, tak děkuji za trpělivost.