Ministr Zaorálek: Na mezinárodním řádu záleží, pokud ne, potom jsme trotlové a ne politici

Děkuji. Dámy a pánové, vážení kolegové, já si nemohu odpustit, abych ještě nevystoupil a nereagoval na to, co tady zaznělo před tím, než vypukla polední pauza, protože to poslední vystoupení bylo podle mě tak chaotické a nesrozumitelné, že v leckomu musel vznikat velmi zmatený dojem, jak to vlastně je s naší zahraniční politikou vůči Iráku a Íránu.

Já tady musím říci aspoň několik věcí, které by měly být jasné. Jako první bych chtěl upozornit na to, že Irák je skutečná priorita české zahraniční politiky. Podtrhuji Irák. Pokud tady byla řeč o stavu našeho úřadu v Iráku, tak bych rád informoval, že právě proto, že je to naše priorita, tak provádíme rekonstrukci tohoto objektu. Rekonstruovat objekt v Iráku, v Bagdádu v současné době je nesmírně obtížná věc. Ale právě proto, že to je priorita, tak do toho investujeme prostředky. A mohu tady ujistit všechny, že už předpokládám v září, v říjnu, se budou moci nastěhovat ti, kteří tam pracují do rekonstruovaného objektu.

Ujišťuji vás, že zajistit něco podobného v podmínkách Bagdádu, tak abychom dostáli těm bezpečnostním požadavkům, je věc nákladná. Jsou to miliony, které nás to stojí. Prostě vystěhování těch lidí, umístění v náhradních kapacitách, v hotelích. To všechno je mimořádně nákladná operace. A to všechno nám stojí za to právě proto, že je pro nás Irák priorita. A to, že je to pro nás priorita, to bych mohl prokázat jednak počtem setkání, které mám s vrcholnými představiteli Iráku. To, kolik aktivit tam v současné době směřujeme a nejenom v oblasti zahraniční politiky, také v oblasti obrany apod. Takže se dá poměrně snadno ukázat, že to je země, které věnujeme mimořádnou pozornost.

Dokonce musím říct i z hlediska aktivity daleko větší než třeba právě tomu Íránu, kde jsme vlastně teprve ty kontakty začali. Takže pro to, co tady bylo řečeno, já cítím potřebu říci naprosto jasně, že právě vývoj v Iráku a tato země je dlouhodobě priorita české zahraniční politiky. A nelitujeme investovat prostředky do toho, abychom tam i v těch velmi těžkých podmínkách vytvořili podmínky pro to, aby ta práce tam byla vůbec možná. Tam to bude ale těžké vždycky, že jo. Tam i když budeme rekonstruovat, když to zrekonstruujeme, tak samozřejmě Bagdád je takové místo dnes, že tam zajistit elementární bezpečnost a podmínky, ve kterých se dá existovat, je obtížné pro každou zemi, nejenom pro Českou republiku.

Ale nebudu vám říkat detaily, ale vím, že jenom 12 mil. stojí teď třeba náklady kolem té rekonstrukce a zajištění toho náhradního ubytování. To jsou opravdu mimořádné prostředky a musíme na tom spolupracovat s Ministerstvem vnitra, obrany a dalšími. Ale stojí nám to za to. A pak mně to připadá zvláštní tady ta... jako kdyby zpochybňování toho, že nám jde o Irák, protože já se věnuji Iráku dlouhodobě. Dalo by se snadno prokázat, že v roce 2003 v této Sněmovně jsem mluvil o tom, jakým rizikem je to, co se děje, když se útočilo v Iráku a upozorňoval jsem tady na to, že hrozí rozkmitání rovnováhy v tomto regionu. A byla to právě v roce 2003, která způsobila, že se ta situace velmi vážně tam zkomplikovala. To znamená, Irák je bohužel důsledek toho, co se tady dělo v roce 2003. A tady ve Sněmovně jsem pro to neměl mnoho spojenců. Takže mě mrzí to, že ti, kteří jsou takovými zájemci o situaci v Iráku, že se o to nezajímali už tehdy. A že my tady dnes - slyším kázání na téma, jak by pro nás měl být Irák důležitý.

Já vás ujišťuji, že já to vím velice dlouho. Proto jsem byl znepokojen tím, co se tehdy před lety dělo. Protože důsledky toho sklízíme i dnes. I přece díky tomu vznikla dneska velmi silná vazba Iráku na Írán, která se stává obrovským problémem. Nebo to tady není jasné? O čem to tady vlastně mluvíme? Mně to připadalo naprosto zmatené. A stejně tak mi zmatené připadá celá ta debata o zákonu, o kterém diskutujeme. O co tady vlastně jde? My tady máme zákon, který říkám, že má jediný správný smysl ho zrušit. A proč ho chceme zrušit? Protože ty podmínky, které byly smyslem toho zákona dneska už jsou pryč. Ten zákon ztrácí smysl. Jaký byl prosím vás smysl toho zákona? Jestli si to někdo uvědomuje. Ten byl přece ten, že se mělo zabránit dodávání materiálu do nějaké elektrárny. No, ta elektrárna byla dostavěna. To znamená, to je prostě... to ztratilo smysl proto, že celý ten projekt už je hotový.

A druhá věc byla, aby se vyvinul politický tlak na Írán, aby to byl součást tlaku mezinárodního společenství na Írán. Tak ten tlak se vyvinul a výsledkem je, že je dneska dohoda s Íránem. Že ty dva důvody, proč ten zákon existoval - dostavba, aby se nedostavěla elektrárna, ten padl, protože je dostavěna. A ten druhý - vyvinout tlak na Írán - no, to se naplnilo, protože výsledkem toho je i to, že máme dnes s Íránem dohodu. Tak jaký je smysl zákona? Chápete, ten jeho účel dneska úplně zmizel. Je to prostě zákon, který je obsolentní, který je zbytečný, a který je zastaralý. A to, co se mi nelíbí, že tady vlastně, jako kdybych se nemohl dovolat toho, co mně připadá naprosto zásadní, že tady existuje dohoda států, klíčových států, klíčových hráčů dnes světové politiky, která je dokonce podpořena rezolucí Rady bezpečnosti. A chápete, zpochybňovat něco takového v našem světě mi připadá velmi nebezpečné. Jestli tady někdo řekne, nějaká rezoluce, nějaké rady bezpečnosti, k čemu nám to je. Tak to je přátelé, to je opravdu velmi odvážná řeč.

Jestli si myslíte, že Rada bezpečnosti a její rezoluce neplatí nic, tak zpochybňujete ty poslední prvky světového řádu, které máme. A ti lidé..., kteří tam sedí... My nemáme jiný systém, jak se dohadovat. Může se vám nelíbit, můžete ho kritizovat. Můžete říkat, že je nedokonalý. To je možná všechno pravda. Dokonce se mluví o jeho reformě. Ale dokud ji neprovedeme, tak ji musíme brát, tak jak je. Jinak se prostě drolí něco, podle čeho na tom světě pořád ještě se řídíme. A je to nesmírně významné. A je to nesmírně významné i pro státy, jako je Česká republika, abychom se těchto pravidel drželi. Bez ohledu na to, že jsou nedokonalá. Bez ohledu na to, že nefunguje stoprocentně. Ale varoval bych před tím to zpochybňovat. A jestli tu máme dohodu klíčových hráčů, jestli máme rezoluci Rady bezpečnosti, tak přece bychom to měli respektovat. A nenechte se prostě mýlit tím, že někde zazní v některé z těch zemí nějaká slova, která říkají, musíme se na to podívat, jako ty závazky těch zemí platí

A je třeba je brát vážně. Já závazek Spojených států amerických beru naprosto vážně. Spojené státy jsou v tomto seriózní partner, který drží závazky, a nevím nic o tom, že by to neplatilo. A nevěřím tomu, že se to změní. V tom mám tuhle zkušenost a podle mne v téhle věci musí platit. Stejně tak jako podle mne dodrží závazky Rusko, Čína, Evropa, všichni další, kteří jsou podepsaní.

A co je strašně důležité - že Írán své závazky v téhle oblasti plní. Není důvod to zpochybňovat. A hlavně já nechápu to, proč přistupovat na tak nebezpečnou hru. Rozumíte? My jsme docílili toho, že Írán dnes - a máme to kontrolované - nevyvíjí atomové zbraně. To jsme přece chtěli. Kvůli tomu jsme i to všechno dělali. Proto ten tlak a podobně. Dnes máme kontroly, že se to plní. Já jsem tady řekl, že si to můžete ověřit, že se to skutečně dodržuje. A každý, kdo bude chtít začít diskusi, tak se s tím seznámí. A my máme přece to, co je strašně cenné - že někdo nevyvíjí atomové zbraně a zavázal se pouze k mírovému využití jaderné energie. Tak to přece má svou cenu a měli bychom to ctít, a ne říct, že nás to nezajímá, my na to kašleme, my to nebereme vážně. Já nechápu takovou řeč. Mně to připadá nezodpovědné a připadá mi to jakoby v něčem špatná debata.

Pro stát jako Česká republika přece musí platit, že mezinárodní řád je něco, na čem nám nesmírně záleží. Vždyť právě takové země jako je Česko na to doplatí, když nebudou platit žádná pravidla. Už jsme se tady přece bavili o Ukrajině, o nerespektování mezinárodního řádu na Ukrajině při anexi Krymu. To pro nás nejsou zásadní věci? Nebo si myslíte, že v jedné věci se můžete mezinárodního řádu dovolávat a ve druhé můžete říct, že nám není k ničemu? No taková nekonzistence je nepochopitelná. To potom jsme trotlové a ne politici.

Takže já bych si přál, abychom brali vážně to, co jsem řekl. Je tady podpis klíčových států, je tady rezoluce Rady bezpečnosti a to všechno platí a je to dodržováno. A nespekulujte o tom, že nějaká země něco udělá. Je to země, která má kongres, která má senátory, kongresmany a prezidenta, který se určitě seznámí s tou situací. A já věřím na kontinuitu politiky, na to, že závazky se budou držet. Když máte někde dohodu šesti hráčů, tak ani není možné, aby jeden jen tak vypověděl, protože to je dohoda šesti, ne mezi dvěma. To znamená, já odmítám jakékoliv zpochybňování tohoto dílu této dohody, smlouvy, která byla učiněna mezi státy, které jsem vyjmenoval, a Íránem, a odmítám to, aby se zpochybňovala v této Sněmovně. To je nebezpečná hra. To je špatná zahraniční politika a tohle není zájem České republiky. (Potlesk z lavic poslanců ČSSD.)