Ministr Zaorálek: Principem české zahraniční politiky dnes je deeskalace napětí

Děkuji, přejí vám dobré poledne, tedy ještě ne, dobré ráno. Jsem rád, že tady mohu dneska vystoupit, protože, vlastně už bych měl být na cestě do Mnichova, ale věřím, že ještě stihnu tady říct aspoň několik slova na téma, ke kterému bych se zřejmě, vlastně jistě, měl vyjádřit.

Já jsem tu teď naposledy vyslechl výzvu na stranu vlády, aby byla ve svých postojích jednoznačná, aby tedy tam nebyly viditelné díry a aby mluvila rovně, přímo, konkrétně. Já jsem ale třeba měl z toho posledního vystoupení představitele opozice dojem, že bych úplně stejný požadavek vznesl na představitele opozice. Já bych požádal opozici, aby ona tedy byla naprosto jednoznačná, abychom věděli, s jakým postojem tedy vlastně přesně mluvíme a co vlastně reprezentujete. Protože kdybych tady jmenoval ty základní principy, to bych se asi opakoval, to tady zaznělo mnohokrát, vlády a vy byste s nimi zřejmě souhlasili, jako je třeba princip ochrany vnější schengenské hranice, tak byste s tím všichni souhlasili a řekli byste, že jestli toto je jeden z těch bodů, který my jako vláda prosazujeme, tak je to něco, co byste podepsali. Zřejmě.

Teď jsem ale zároveň slyšel, že vlastně když my tento princip budeme prosazovat, a to dokonce s těmi všemi jasnými důsledky, např. jak je to v návrhu Evropské komise, že v případě, že nějaká země selže, tak musí být možnost zasáhnout a tu díru zalepit, protože když máte jakoukoli hranici státu nebo vnější hranici nějakého území, kterou chcete chránit, tak ta hranice je tak silná, jako je nejslabší článek. Když vám to prostě někde praskne, tak se vám tou dírou budou hrnout migranti, uprchlíci. Tady bylo řečeno, jak to máme nebo nemáme nazývat. Takže opakuji: Buď tu hranici držíte celou, anebo se vám celý ten systém začne rozpadat.

Vy víte, že poslední návrh Evropské komise je ten, že říká, že v případě, že někde nějaká země nemá dost sil, nedostává se jí prostředků, lidí, takže by měla existovat možnost Evropské komise zasáhnout a tu díru zalepit. No a tohle je přesně pozice České republiky. Včera jsem o tom mluvil s Nikosem Kotzianem v Aténách, mluvil jsem o tom se svým kolegou Witold Waszczykowskim, s polským ministrem zahraničí. Tuhle pozici hájím. Připadá mi jednoznačná a jasná. A víte proč? Protože Česká republika je země, která se vlastně v této oblasti suverenity vzdala. My jsme vlastně země, která žádnou vnější schengenskou hranici nemá.

My jsme ochranu té vnější hranice postoupili ostatním zemím a s výjimkou ruzyňského letiště k nám nikdo schengenskou hranici nepřekračuje. A mně připadá naprosto legitimní a v zájmu občanů této země, když já říkám našim partnerům a celé řadě ministrů, že Česká republika je pro to, aby když se někde udělá díra, aby se okamžitě zalepila, abychom byli srozumitelní pro všechny. A tady dlouhé vystoupení mého předchůdce, představitele opozice, bylo kritikou vlády za to, že v téhle věci, údajně, vlastně tím zpochybňuje suverenitu, protože když by někdo zasáhl v jiném státě, chápete, tak tím zpochybňuje to suverénní právo toho státu chránit své hranice. Rozumíte té logice? A on říká dokonce, pan předseda Fiala říká, že bychom v tomto měli podpořit naše maďarské a polské přátele, kteří, jak všichni víte, se ozvali, protože říkají, že je to ochrana suverénních hranic, na kterou nechtějí, aby mohl vstupovat někdo jiný. A já se s těmito partnery docela vážně, seriózně, klidně bavím a říkám jim, že pro Českou republiku je to životně důležité, aby nikde ta díra nepraskla a aby, když se to stane, tak byla zalepena. A dokonce jdeme do takových detailů, že říkám polskému ministrovi, když mi říká, že by mu vadilo, kdyby někteří příslušníci některých zemí tam působili jako takové jednotky.

Dobře, tak se domluvme, budou to Češi a Slováci a domluvíme se takto. Ale nenapadlo mě, že bych měl ustupovat z tohoto požadavku, protože až se to tou dírou pohrne, tak bude pozdě se hájit tím, že jsme nechtěli zpochybnit suverenitu té země, která nebyla schopna tu zemi uhájit. Chápete, taková je důslednost opozice.

Taková je skálopevnost toho, co tady předvádí opozice. Vypadají, že to myslí tvrdě, vážně, chtějí to vidět jasně, ale když se zamyslíte nad tím, co říkají, tak je to vlastně oslabování ochrany zájmů občanů této země. A takhle je to se vším. Tady se vlastně konají skutečně velké debaty, ve kterých se tvrdí, že vláda není dostatečně důsledná, ale já se domnívám, že to tak samozřejmě vůbec není. Tady zaznívá, že schengenský režim už nefunguje nebo že to je ochrana něčeho, co už skoro není. A ptáte se nás, jak my hodláme v té situaci se chovat. My jsme možná nudní a fádní, ale principy naší politiky jsou naprosto jednoduché. Daleko, podle mne, srozumitelnější, než je to, co říkáte vy. Já vám řeknu čtyři základní pozice, které dneska hájí česká politika. Premiéra, vlády, Ministerstvo zahraničí.

Za prvé: Ten cíl je ochrana schengenské spolupráce a volného pohybu osob a žádné úvahy o tom, že z toho budeme ustupovat, že se budeme smiřovat s nějakými minischengeny, nějakými kompromisy. Chceme naopak co nejdříve obnovit stav, ve kterém nebude třeba to suplovat nějakými vnitřními hranicemi, o které se někteří pokoušejí, takže toto je princip, který my sledujeme.

Druhá věc: Ustavení funkčních politik v oblasti migrace a dokonce všude říkáme, že to musí být rychleji, než si Evropská komise představuje. Já sám si tady vybavuji svá vystoupení, která jsem měl, že je pro mě nepřijatelné to tempo, které dneska bylo zvoleno, že nemůžeme čekat tak dlouho, takže to je politika České republiky - ustavení nových funkčních politik, protože ty stávající se v době krize ukazují být nedostatečné. To je další věc, kterou sleduje česká zahraniční politika.

Třetí věc. Snížení migračního tlaku na Evropskou unii. Hledáme způsob, jak snížit ten tok, protože se nedá přece počítat s tím, že bude v tomto roce zase přijímat milion migrantů a že se bude opakovat v celém rozsahu situace z roku 2015. To byl účel cesty, kterou jsem teď měl přes Turecko, Řecko, Makedonii a další, vlastně tohle mě zajímalo. Co je třeba udělat pro to, aby se snížil tok migrantů. Co pro to dělají tyto země, jak jim můžeme pomoci, jak ten tok prostě snížit. A nemá tady čas ani prostor, abych mluvil o detailech, ale nabízím vám vystoupení v příslušných výborech Sněmovny a jsem ochoten podrobně referovat o tom, jak vypadá situace na turecko-řeckých hranicích, a to nejenom proto, že jsem tam teď byl. Naši velvyslanci, naše zastupitelské úřady mají za úkol se tomu permanentně věnovat a permanentně nás informovat. Nejčerstvější informace, co se tam děje. Dokonce jsem slyšel, že náš velvyslanec chodí převlečený po pobřeží moře, protože pochopil, že to myslíme nesmírně vážně. Vědět opravdu maximum toho, co se tam přesně děje. A to jsou úkoly, které od nás dostaly naše zastupitelské úřady, abychom my v Evropě mohli vystupovat a mluvit na základě faktů, které nemáme zprostředkované, které máme přímo od naši lidí z těch zemí. A ta moje cesta nebyla jenom poznávací, byla to, řekněme, je třeba tam taky zajet na to místo, ale nejde o to, že bych tam já během několika hodin pobral všechny informace, ale my tam vlastně neustále pracujeme, spolupracujeme dokonce i s NGO, spolupracujeme s dalšími a vytváříme si přesný obraz toho, jak tyto země dneska plní to, co mají. Do jaké míry, jakým způsobem se jim dá pomoci, jaký smysl mají ty naše peníze, ty naše prostředky, co je tam dneska nejvíc třeba.

O tom bych mohl mluvit dlouze, asi by to tady strašně zkomplikovalo projednávání.

Ale abych se vrátil, snížení migračního tlaku je další princip. Není tady ministr vnitra, ale pokud je mi známo, tak ministr vnitra vám každý měsíc posílá zprávu o situaci migrace. Nemá cenu řadu věcí říkat, protože žiju v domnění, že to všichni máte. To není tak, že je tady jediné místo, skrz které tečou informace. Milan Chovanec, ověřoval jsem si to u něj, vás pravidelně informuje o všech nových skutečnostech a faktech v téhle oblasti. Sněmovna by v tomhle měla být informovaná docela zevrubně. To už vůbec nemá cenu, abych to opakoval.

Pak bych vám řekl jednu věc, která mi připadá dneska strašně důležitá, když mám mluvit za zahraniční politiku. Principem české zahraniční politiky dnes je deeskalace napětí a vytváření důvěry mezi všemi zapojenými stranami. Já se strašně bráním tomu a nedovolím si, abych někoho napadal. Nemluvím o České republice, ale o našich partnerech. Já si prostě přeju, aby všichni pracovali co nejvíc. Nemáme vykřikovat, že někoho vylučujeme. Musíme naopak všechny zapojit.

Tady se pořád říká, že nic nefunguje. Ano, to není třeba opakovat. Evropská komise tvrdě kritizovala některé státy a dokonce vás mohu ujistit, že kritika byla nesmírně masivní, velmi razantní, až na hranici, že budou přijaty velmi tvrdé kroky. A jestli se dneska věci začaly hýbat, nejenom hotspot na Lesbosu, ale také na Kosu dnes už podle mě funguje, to znamená, že se tam skutečně provedlo poměrně hodně.

Tím nechci vůbec tvrdit, že je hotovo, protože něco jiného je, když to je instalováno, je tam personál, jsou tam všechna zařízení, je to technicky vybavené. Nedokážu vám přesto stoprocentně říci, jaký je efekt. Nejsme schopni ještě úplně, a čeká nás to, jak se skutečně se všemi zachází, i když se dotyční screenují, i když se v tom udělá představa, kdo odkud je, jestli je to ekonomický migrant nebo žadatel o politický azyl. I když dochází k zadržení některých, jak nám tedy bylo tvrzeno, jak jsme měli možnost vidět, není úplně jasné, jak je s nimi v celém pohybu zacházeno, když se přesunou na pevninu, jaká je kapacita zadržení, jakým způsobem to skutečně funguje, jak se realizuje návratová politika.

Tam se přiznám, že je ještě řada detailů, které budeme muset dále ověřovat a o kterých se obávám, že nejsou dneska ještě zdaleka naplněné. Ale nicméně je pravda, že pod obrovským tlakem, který byl, se skutečně vybudovala, a měl jsem možnost to vidět na vlastní oči, zařízení, která jsou dneska rozsáhlá, vybavená, mají personál, technicky jsou zajištěná, to znamená tady se něco rozhodně udělalo. Já jsem to včera nazval slibným začátkem - opatrně. Nemohu za to přebírat garanci, je to předčasné. Víte, že Řecko asi nesplní to, co slíbilo do 18. února. Nicméně rozhodlo o tom, že nasadí armádu na vybudování hotspotů. Je to rozhodnutí řecké vlády, že nasadí armádu a armáda má prodloužený termín, aby stihla rozjet hotspoty řekněme do konce března, z čehož asi nemáte radost, nicméně taková jsou fakta. Ale je to tak, že se něco děje a Řecko nasazuje i své síly na to, aby skutečně dostálo tomu, co slíbilo, protože ví, že důsledky by skutečně byly zlé.

Takže to není tak, že by tam bylo nehybno. Všichni ví, že je zle. Všichni ví, jak je to vážné. Stejně tak Turecko. Tady se hodně opakují floskule kolem Turecka.

Samozřejmě Turecko je nesmírně významný prvek celé této věci. Měli jsme možnost se také bavit s představiteli pobřežní stráže, dokonce, jak jste asi zaregistrovali, se nám stalo, že při cestě lodí mezi Řeckem a Tureckem naše vlastní loď, na které jsme jeli, zadržela člun uprchlíků 150 metrů před hraničními vodami, tedy před opuštěním výsostných vod Turecka. To je hranice, za kterou by už turecké lodě nemohly zasáhnout. V poslední chvíli byl zachycen člun uprchlíků za naprosto bílého, dne za poměrně neuvěřitelných okolností, že jsme kolem břehu jeli deset minut předtím. Oni si zřejmě mysleli, že jsme zajeli, tak vyrazili. Oni jsou schopni tu úžinu člunem přeplout za 30 minut. To se děje neuvěřitelně rychle.

Proto Turci vlastně říkali, že nemají dostatek plavidel a personálu na to, aby takto lodě, které tak rychle jsou schopny to přeplout, zachytili. Viděli jsme to, jak je vracejí zpátky. Nechci z toho dělat nějaké závěry. Seznámil jsem se s tím, že taková cesta v takovém člunu stojí za dobrého počasí tři, čtyři tisíce dolarů pro jednoho, za špatného počasí se platí 1000 dolarů. Ty, které vrátí, tak si představíte, že je to pro ně tragédie, když nemají peníze, a když je mají, tak se zanedlouho pokusí o přeplutí znovu. Když vám Turci řeknou, že zadrželi 91 tisíc lidí od ledna, tak je to relativní, protože je otázka, kolik takových pokusů oni dělají.

To, že mají nedostatek osob a lodí, je evidentní. Proto si myslím, že určitý omezený smysl má rozhodnutí NATO, že bude monitorovat prostor. Chtěl bych tady upozornit na to, že během toho, co jsem vyslechl, jsem zaslechl větu, že lodě NATO budou vracet uprchlíky do Turecka. Chtěl bych upozornit, aby nevznikal falešný dojem. Tak to není. Já si myslím, že je téměř jisté, že mise NATO nebude vypadat tak, že budou vracet uprchlíky do Turecka. Tohle udělají pouze v případě, když tam najdou topící se, ztroskotanou loď. Podle námořního práva musí v takové chvíli zasáhnout, ale rozhodně nebudou dělat to, co se stalo, když jsme tam byli my, že se s nimi zahájí vyjednávání, protože se nechtějí vrátit. Jsou tam děti, ty pláčou, ženy, které křičí: proboha, nechte nás těch 150 metrů, chceme na druhou stranu, přijdeme o všechny peníze. A oni je přesvědčují, jak říkali, asi hodinu a hodinu a půl a pak je táhnou zpátky do Turecka. Jsou to Turci, tak do Turecka.

Tohle ale NATO dělat nebude. To je jisté. To je v této chvíli nemožné. Mise je monitorovací. Oni budou v podstatě monitorovat a důvod je v tom, že se řeklo, že za tímto stěhováním, za tímto převáděním lidí je organizovaný zločin a NATO vystavilo argumentaci, že vzhledem k tomu, že se jedná o organizovaný zločin, tak je možné použít prostředky NATO na monitorování pohybu plavidel, a toho, co se v prostoru děje. To je, pokud je mi známo, charakter mise, která byla schválena.

Nepopírám, že to bude mít určitý význam, na druhé straně nejde o to, že by se přímo posilovalo, a tím jsem si prakticky jist, vracení uprchlíků, jak si někteří možná mylně představují. To je v této chvíli asi nemožné z řady důvodů, protože pohyb na moři a zasahování není vůbec jednoduchá věc ve výsostných vodách a podobně.

Takže jenom upozorňuji na to, že tato věta, která tady zazněla, by byla příliš ambiciózní. Já jsem ale řekl, že to, oč jde podle mě dneska, je obnovení důvěry a deeskalace napětí. Mám-li mluvit za zahraniční politiku, tak musím zdůraznit to, co mi připadá zásadní. Přátelé, migrace je vlastně vždycky jenom projev něčeho zásadního, co se děje, co je důvodem migrace, a to je dnes to, co je nejvíc znepokojivé. Když jste ve svých vystoupeních říkali, že se situace nezlepšila od vaší poslední debaty, od posledního sezení, tak je to dáno nejenom tím samotným faktem migrace, ale celkovou situací, kontextem zahraničně politické situace kolem nás. A ta se, přátelé, především bohužel nezlepšila. Dokonce naopak. Jsme vlastně dneska svědky okamžiku, kdy mírové iniciativy vycházejí naprázdno. Všichni víte, jak dopadla konference v Ženevě. A mohu vám zjistit, že všude, kam přijedete, tak vám všude všichni říkají: kořen problému je Sýrie. V Řecku nám v podstatě napočítali, že mezi uprchlíky je přes 60 % Syřanů, druhá největší skupina je Afghánistán. Ale tam jsme to viděli přímo na seznamech. Když jsme tam byli včera, tak byl vítr na moři, tím pádem tam nepřijel skoro ani jeden uprchlík, byly tam jenom nějaké zbytky. Protože vítr je to, co brání pohybu uprchlíků, ne ani zima, ale vítr, rozvlněné moře. Ale dva dny předtím, než jsme přijeli, měli během dvou dní 2 000 uprchlíků a z toho počtu 2 000 nám ukázali, že bylo více než 60 % Syřanů.

A mluvil jsem s jedním Syřanem, který mi řekl: A nejhorší je, že se to u nás všechno pere dohromady a že do toho vstupuje Írán, Rusko, Saddámův (Asadův?)

režim, a mně už je jedno, jestli na mě padají bomby Asadova režimu, anebo jestli jsou to ruské bomby. Mně už je to fuk, už se tam žít nedá. A to je v podstatě neštěstí toho, co se odehrává v posledních dnech. Vy, kdo to sledujete, tak asi víte, že jsme se všichni obávali právě Aleppa, tohoto velkého dvoumilionového města a útoku, ke kterému bohužel došlo a který možná strategicky, abych byl tedy práv všem nečernobílým okolnostem této situace, vede k tomu, že jsou potlačovány některé krajní islamistické skupiny, to je pravda, že to na ně asi dopadá zle, ale bohužel to, co mi připadá ještě daleko tragičtější, je, že to je ohrožení a vyhánění statisíců lidí směrem k tureckým hranicím a tam se jich hromadí desetitisíce a Turecko buduje nějaké tábory, aby je zase přijalo.

Takže na jedné straně dnes vyzýváme Turecko, oficiálně Evropská komise, aby přijalo tyto uprchlíky, kteří utíkají z Aleppa, a zároveň vyzýváme Turecko, aby přijímalo readmisí uprchlíky z Řecka do Turecka a aby zastavilo proud migrantů do Evropy. Chápete? My v jednom dni vydáváme prohlášení, kde vyzýváme Turecko, aby otevřelo dveře uprchlíkům z Aleppa, a v jednom dni vyzýváme Turecko, aby nám pomohlo zastavit migranty, kteří opouštějí Turecko a míří do Evropy.

Takhle to vypadá z pozice Turků, kde si čtou tato dvě evropská vyhlášení a říkají vám: z toho, co říkáte, ovšem plyne, že vaše představa je, že my to všechno nabereme a že to u nás všechno zůstane. S tím jste konfrontováni a má to logiku. Tam se jich valí statisíce a oni vám říkají, tak to vypadá, že jich tady za chvilku bude tři a půl milionu, a vy nám říkáte, že máme tady zlepšit ochranu hranic a pokud možno nikoho nepustit dál. A na to máme stačit!

Turecko má poměrně velmi dobré policejní síly, má silnou armádu a za sebe nepochybuji o tom, že je schopno udělat více v boji proti organizovanému zločinu a smugglerským gangům. To si myslím, že jakkoliv Turci teď vykazují, že zatkli 3 600 lidí, tak si myslím, že jsou schopni udělat jednak nesrovnatelně víc, a jednak bohužel, přátelé, ten zločin je prorostlý do těchto struktur nesmírným způsobem, protože - to už tady asi bylo mnohokrát řečeno - ten průmysl je nepředstavitelně obrovský, migrační průmysl. Je gigantický! Víte, na ostrovech v Řecku můžete vidět de facto už reklamy pro uprchlíky, které už jsou téměř na úrovni reklam pro normální turisty z Evropy. Tam je všechno - tam jsou brožury, tam už jsou mapky, tam jsou v podstatě už dohodnuté pevné ceny. To není jenom boj s organizovaným zločinem, to je normální podnikatelský kapitalismus. To je ten, co se toho zmocnil, protože v tom jsou obrovské peníze pro podnikatele. Tam musíte zajistit jídlo. Ty rodiny, Syřané mimochodem, tak jak jsem se o tom včera bavil, jsou poměrně velmi dobře situované. Říkali mi: oni mají mobily lepší než vy. Oni jsou dobře situovaní. To jsou lidé, kteří se stravují v restaurací. To nejsou jenom ty lístky. Takže je v tom obrovský byznys. Naše společnost funguje tak, že se zmocní všeho podnikatelsky. Když máte tisíce lidí, kteří utíkají, tak je to vlastně také... To znamená, problém je i ten - a to je také to, co si musíme vyjasnit, a v tom je tedy smysl toho tlaku a kooperace, že musíme čelit tomu, aby se tento průmysl nějakým způsobem nestal něčím, co nás převálcuje. Tomu musíme postavit společnou evropskou politiku. Jinak to nezastavíme. Na tohle je samotná Česká republika krátká. My se prostě musíme účastnit toho, že nesouhlasíme s tím, aby se tento typ podnikání stal ten, který se nakonec prosadí jako nový typ průmyslu, ve kterém se točí obrovské peníze. Tohle prostě je faktem.

A když jsem mluvil o situaci v Turecku, já jsem přesvědčen, že to jsou těžká jednání, to je jasné. Pro Turky je nesmírně důležité dohodnout liberalizaci víz, je pro ně důležité, abychom byli schopni říci, že - otevřít přístupové rozhovory s Tureckem, a nemyslím si ale, že bychom měli brát Turky jako někoho, kdo není schopen držet slovo, pokud budeme schopni takovou dohodu vytvářet. Tady bych chtěl trochu oponovat tomu, co se příliš často opakuje, že Turecko je obojaké nebo něco na ten způsob. Mně připadá, že Turecko je složitější fenomén. Já bych si tady všechna jednoduchá slova odpustil a domnívám se ale, a to je moje přesvědčení, že pokud vytvoříme dohodu s Tureckem, tak ji Turecko bude plnit. Dokonce možná to nebude třeba tak rychle, jak bychom chtěli, ale myslím si, že v oblasti legislativy oni skutečně dělají konkrétní kroky pro uvolnění pracovního trhu pro to, aby tam ti uprchlíci mohli pracovat. Jsou to těžká jednání, tvrdá, není třeba mít iluze o partnerovi, který dokáže být tvrdý, nicméně si myslím, že je to naprosto správná strategie snažit se dohodu vytvořit. Musíme to udělat. A kdyby to nevyšlo, tak budiž, ale je povinnost se o to pokusit všemi silami.

A i moje jednání, která vedu s tureckou stranou, tak dlouhodobě můj dojem není takový, že - já si myslím, že Turecko není někdo, kdo by nedržel dohodnuté principy, pokud budeme i my schopni ukázat, že my jsme schopni držet své závazky. Uvědomte si, že také prostředky, o kterých se mluví, že jsme schválili, tak je to dneska trochu imaginární věc. To není tak, že by se poskytly nějaké miliardy Turecku. To je v této chvíli pouze jakýsi příslib, ten se ještě nerealizuje. Takže Turci vám řeknou: Potřebujeme pomoct a co jsme vlastně dostali?

Takže já to beru vážně. Jednak že samozřejmě klíč je v Sýrii, i když nejen v ní, protože Afghánistán a Pákistán a další země také představují velké problémy a je třeba vytvářet readmisní dohody také s celou řadou dalších zemí, a návratová politika se zeměmi severní Afriky od Maroka, Alžíru a dalších, to je také důležitá součást toho, jak nejenom mít hotspoty, ale, přátelé, mít kam vracet ty, kteří jsou ti, kteří nemají nárok na politický azyl. To znamená, hotspot je místo, kde se to rozdělí, kde se řekne: tohle jsou lidé dokonce nebezpečí, kteří přicházejí s nejrůznějšími důvody z velmi pofidérního prostředí, ty musíme vrátit zpět, zavřít apod.; tady jsou ti, kteří jsou ekonomičtí migranti, které nejsme schopni absorbovat, protože Evropa má vyčerpané kapacity, a tady jsou, řekněme, političtí azylanti. Tohle je účel hotspotu, ale problém je v tom, když to ten hotspot udělá, jestli skutečně pak jsme schopni ty lidi vrátit, jestli jsme schopni to dohodnout s těmi zeměmi, a to je nesmírně těžká věc.

A nejdůležitější readmisní dohoda je dneska mezi Řeckem a Tureckem, to, aby Řecko mohlo vracet uprchlíky do Turecka, protože ona readmisní dohoda existuje mezi Řeckem a Tureckem, nicméně ten rozsah plnění je malý a tady bychom měli politicky pomoci Řecku, aby Turecko tuto readmisi skutečně dodržovalo. To je jeden z klíčových prvků toho, oč dneska usilujeme, a tady by měla Evropská komise fungovat jako celek, který v tom sehrává zásadní roli.

Takže to je další. Rozumíte? Já jsem tady řekl, že bod, který sledujeme, je budování důvěry a deeskalace situace. Situace je vážná. O tom bych tady mohl dlouho mluvit. Situace je vážná proto, že - jak jsem řekl, Ženeva neuspěla nebo byla odložena, ruské útoky vlastně také víte, že situaci učinily ještě vyhrocenější, Saúdská Arábie také mluví o tom, že se chce angažovat na zemi vojensky, takže tam ze všech stran skutečně dochází k eskalaci situace. A ten Syřan, co řekl, to bylo velmi výstižné: Tak oni všichni si teď z toho udělali terén boje mezi sebou a žít se tam nedá. V něčem to vyjádřil přesně: Mně už to skoro nezajímá, odkud ty bomby padají, pro mě je podstatný výsledek, že se v tom nedá existovat.

První zájem je, a na mnichovské konferenci, na kterou odjíždím - už vlastně včera, už dnes, vlastně to klíčové téma, to prohlášení, ve kterém se vyzývá k tomu, aby byly obnoveny rozhovory mezi stranami konfliktu v Sýrii a aby se jednalo o příměří a politickém řešení. A vy asi také víte, že Rusko avizuje, že tuším ve čtvrtek příští týden předloží nějaký plán příměří. Takže to je asi dnes stěžejní téma. Evidentní je, že tady jsme v centru, v jednom z ohnisek problému. Vážené poslankyně, poslanci, fyzicky vlastně jsme schopni omezovat rozsah tzv. Islámského státu v těch teritoriích, ale nevypadá to, že by nám to bylo zase tak moc platné, protože oni se ti bojovníci přelévají třeba do Libye a tam přibývají vlastně tisíce bojovníků v Libyi. Tohle ale se vědělo. Vědělo se, že i kdybychom byli relativně úspěšní v Sýrii a v Iráku, tak dojde k přelití bojovníků do prostoru, ve kterém je situace bez kontroly, jako je Libye, a v Libyi se kolem Syrty situace velice komplikuje, protože tam sílí vlastně ta odnož nebo ta licence, ta franšíza tzv. Islámského státu.

Takže v tom je to samozřejmě věc, která není zprovoditelná ze světa určitě ne v krátkém čase. A čeká nás tady těžká úloha. Ale já rozumím tomu, že tady ve Sněmovně zažívají slova, že to je věc vážná i to napětí i té tenzi rozumím, ale přesto když poctivě přemýšlím nad tím, co vláda dělá, tak si myslím, že body, které tady říkám, jsou podle mě naprosto racionální, nástroje toho, co může dělat země, jako Česká republika. A jediné, z čeho byste mě mohli vinit, kdybyste řekli, že se nevěnuji otázce deeskalace napětí, budování důvěry mezi zeměmi. Myslím si, že by bylo špatně, kdybychom my sehrávali roli těch, kteří poštvávají jedny vedle druhých, když jim prostě byli ti, kteří by vykřikovali, že ti už selhali. Naopak. Role je všechny dostat tomu, aby se toho účastnili.

Přál bych si, aby Řekové dokončili hotspoty, abychom jim pomohli zvládnout to, co dělají, lépe. Aby systém fungoval. Dneska je tady celá řada disproporcí. Podívejte se, když jste na hranicích mezi Makedonií a Řeckem, tak vám tam hodí desítky falešných pasů. Papíry, kde vám prokážou, že jim tam docházejí na hranice evidentně velmi podezřelá individua a řeknou vám, jak je možné, že tito lidé prošli přes hotspoty nebo přes registrační místa, třeba někde v Řecku. Jak je možné, že tady máme desítky takových. A Makedonie přitom není dostatečně vybavená technicky a není součástí Schengenu. A my jim přesto pomáháme, protože se stávají součástí toho. Tady bylo řečeno evropské, neevropské země. V tomhle jsme tak trochu všichni společně. Tyhle země jsou v různé fázi přistupovány k EU a jsou součástí západního Balkánu, který je vždycky historicky strašně nejisté místo, které bylo zdrojem konfliktu. A my přeci jako Češi o tom něco víme, proto máme západní Balkán jako prioritu. Víme, že erupce na západním Balkánu by mohla znamenat ohrožení Evropy, a proto se snažíme těm zemím pomoci.

Protože známe minulost a víme, co to znamenalo pro Evropu, tak se snažíme těmto zemím maximálně pomáhat. Nenechat je v tom samy. Proto se snažíme jim dodávat lidi. Víte, že tam máme policisty v Makedonii, víte, že tam dodáváme techniku a snažíme se, aby byli partnery v tom, kontrole toku migrantů. V té snaze omezit a snížit. Proto s nimi spolupracujeme. A myslím si, že máme slušnou důvěru těch zemí. To je to, co dělá Česká republika. V tom pruhu, pásu, přes který postupuje migrace, tak dneska se snažíme vytvořit systém, který bude schopen zabránit opakování roku 2015.

A to bychom se měli snažit všemi prostředky. Takže to je to, co dělá Česká republika a co mně připadá, že je jednak poučení naše z historie a jednak to, že se snažíme odbourávat nedůvěru a vytvářet systém, který bude funkční. Kde se budeme snažit zabránit těm, kteří do Evropy nepatří, aby se vůbec do ní dostali. Kde se budeme snažit ekonomické migranty vracet zpátky do zemí, ze kterých odcházejí, protože v této chvíli na ně Evropa nemá absolutní schopnost. A kde rozeznáme ty, kteří skutečně utíkají před válkou. Rodiny, které je třeba zachránit, protože jim hrozí, že neobhájí ani svůj život. To je politika, za kterou byste nás měli posuzovat. Do jaké míry tohle děláme a v tomto se angažujeme.

A mně připadá, když si vezmete i Sýrie, Česká republika, je to tady už asi stokrát opakováno, je země, která je výjimečná v tom, že má zastoupení v Sýrii. Že se snažíme i tam mapovat situaci. I tady se snažíme na mezinárodních fórech mluvit se znalostí věci na základě informací, které máme z původního zdroje. Takže i tady si myslím, že děláme maximum a děláme víc, než by si možná někdo představoval. Je role země, která má deset milionů obyvatel, je ve středu Evropy a je zdánlivě poměrně daleko konfliktu někde v Sýrii. Ale já i z vašich vystoupení cítím, že tady je shoda na tom, že se nás to týká. Že se nás týká to, co se děje v Iráku, v Sýrii. Že se nás týká to, co se děje v Turecku a že angažmá snažit se po té celé linii, vytvářet bariéry, vytvářet způsob, jak nedovolit těm, kteří nepatří do Evropy, protože jsou často spojeny s pochybným zločinem a dokonce někdy jsou spojeny s terorismem. Vytvořit systém, který jim nedovolí, aby se do Evropy dostali. A vytvořit systém, ve kterém vlna bude zvládnutelná. Je to výzva, hlavní výzva roku 2016 a je to podle mě i klíčová výzva pro českou zahraniční politiku. Je to výzva pro českou vládu.

Myslím, že tomu věnujeme poměrně dost času a já se zase dneska vrátím do Mnichova na debatu, která vlastně celou řadou témat se bude zase týkat této otázky. Myslím si, že je legitimní, že Sněmovna chce tomu věnovat pozornost, ale myslím si, že by bylo dobré v té argumentaci vůči vládě být přesný a být spravedlivější, protože já jsem tady řekl základní principy, kterými se řídíme a tvrdím, že všechny jsou v souladu s životními zájmy ČR. A že to je kurz, který je promyšlený, a že vláda se chová v této věci jako zodpovědná vláda.

A přál bych si, aby debaty vedené k tomu vedly k tomu, aby i veřejnost v tomto byla uklidněna a měla jistotu, že vláda jí dneska je schopna garantovat to, že bude dělat maximum pro zajištění bezpečnosti této země a maximum pro to, aby fungovala nejen ČR, ale i Evropa, která je vlastně garancí naší nejen prosperity, ale také bezpečnosti do budoucnosti.