Hned na úvod říkám, že jsem zastáncem soukromí. Do soukromých věcí státu ani nikomu jinému nic není. Nevadí mi, pokud primáš cikánské cimbálovky nepřijme na místo basisty jinak vynikající blonďaté nebo vietnamské hudebníky, protože pak už by to prostě nebylo ono. Nevadí mi spolek plešatých ani třeba strana žen, kde by nemohl být žádný muž. To vše je soukromé jednání svobodných lidí. Je každého věc, koho si pustí do „svého bytu“.
Je však velký rozdíl mezi jednáním jedince nebo skupin jedinců a mezi výrobkem, produktem uváděným na trh. Jak to myslím?
Je možné nepustit si do bytu člověka, kterého nechci. Je možné si vybrat člena své kapely. Ale není možné stavět byty, které by automaticky vyhodily ze dveří černocha. Není možné vyrábět basy, které by nehrály v ruce blonďáka.
A sociální sítě jsou také zbožím. Tváří se jako veřejná platforma zadarmo, ale není to tak. Je to privátní majetek, nese majitelům obří zisky z využívání našich dat. A tyto sociální sítě začaly uplatňovat cenzuru. Často i v určité podivné dohodě s některými vládami a evropskou komisí, ale pořád na bázi „je to náš majetek, tak si můžeme blokovat a mazat, co chceme“.
Nejdříve nechávalo většinu společnosti toto podivné jednání Facebooku chladným. Zpráva typu „Martin Konvička byl zablokován“ zaujala jen někoho. Většina si asi řekla, že výstřední docent zase někde udělal extempore s přenosnou toaletou nebo tak něco.
Varovat by nás ale měla zpráva, že Facebook zablokoval i advokátku Kláru Samkovou pro šíření rasismu. Doktorku Samkovou můžeme považovat za osobu tak trochu histrónské povahy, ale označit zrovna ji za rasistku hodnou zablokování je příliš. Proto bychom se měli více zajímat o to, jak tyto korporace vlastně cenzuru provádějí. A zjistíme, že většinově na cenzurování a blokování spolupracují s různými pochybnými samozvanými neziskovými organizacemi, a že jejich cenzurní činnost je politicky výrazně vychýlena jedním směrem. Například před nedávnými volbami v Německu zablokoval Facebook tisíce profilů.
A to už by nás opravdu zajímat mělo!
Míru svobody projevu vymezuje naše Ústava, popřípadě judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Cenzurovat nad rámec těchto hranic je nepřípustné. Nelze tedy trpět ani situaci, kdy u nás Facebook a jiné korporace tuto svobodu oklešťují. Je to obdobné, jako není možné například prodávat dopisní papíry, které by samy rozeznaly napsání názoru nepříjemného čínské vládě a samy se vzňaly. Stejně tak nesmíme připustit, aby Facebook uváděl na trh produkt, který nerespektuje dané právní meze svobody a určité názory vyřazuje z veřejného prostoru jen na základě politického klíče nějaké neziskovky.
Takovéto omezení veřejné diskuse nemůže svobodná země na svém území tolerovat. A nesmí se těchto nadnárodních korporací bát. Jsou všechny stejné, vůči slabému jsou tvrdé až kruté, před silným stojí v pase zlomené.
Jaroslav Míth
Psáno pro blog.idnes.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
