Pojďme se na tento argument podívat trochu blíže.
Jak vlastně pro politickou stranu vzniká šance být zvolena podle povrchních, ale bohužel mnoha lidmi sdílených kritérií? Podle mne musí splňovat většinu z následujících kritérié: 1. Musí se o ní mluvit a psát v mainstreamových médiích, na prvním místě v televizi 2. Musí to být strana aktuálně parlamentní nebo sice neparlamentní, ale mající svou pozici v parlamentu v předchozích volbách. 3. Musí to být strana disponující solidní finanční základnou 4. Musí mít v předvolebních průzkumech aspoň 4 procenta.
Vezměme to odzadu. Tomu, že předvolební průzkumy jsou objektivní a nestranné, dnes už soudný člověk nemůže věřit, zvlášť po kauze se Sobotkovými maily. Bohužel, i lidé, kteří si tuto skutečnost uvědomují, předvolebním průzkumům přesto podléhají, protože si řeknou "lidé těm průzkumům uvěří a budou se jimi řídit". Tím petrifikují skutečnost, že předvolební průzkumy jsou de facto nástrojem k manipulaci voličů. Kdyby věci fungovaly správně, bylo by zveřejňování předvolebních půrzkumů rok před volbami pod vysokými finančními pokutami zakázáno.
Další bod se týká finanční základny dané strany. K tomu ihned podotýkám, že to určitě není podmínka nutná; např. podle mne tragická oživená ODA milionáře a "burkinisty" Sehnala i přes jeho milióny šanci na parlament opravdu díky Bohu nemá. Nicméně, disponuje-li strana značným finančním kapitálem, nabízí se otázka, kde jej vlastně vzala. Hlavní zdroje jsou, jak víme ze zkušenosti, většinou dva: dary od "kmotrů", kteří je ovšem nedávají z čisté lásky ke straně, nýbrž obchodně za ně přirozeně očekávají protislužbu v podobě přiklepnutí nějaké státní zakázky, teplého místečka atp. Tedy korupčníci a obecně lidé, kterým o blaho občanů této země určitě nejde. A druhým zdrojem bývají státní příspěvky stranám, které ve volbách uspějí. V této věci souhlasím s tím, co na Slovensku navrhovala Kotlebova ĽSNS: strany by ze státního rozpočtu vůbec neměly být financované. Netuším, proč bych měl ze svých daní financovat někoho, o kom jsem přesvědčen, že bude této zemi škodit.
Dále: strana, která se do parlamentu již dostala, má velkou šanci, že v něm setrvá i do dalšího volebního období a to prostě proto, že má tak více či méně zajištěnu mediální pozornost. Stoprocentně to samozřejmě neplatí, protože jednak si strana může všechno pokazit svou vlastní škodlivou činností, a hlavně může upadnout v nemilost u všemocných médií. Ale strana, která je v parlamentu, bude vždycky více vidět a lidé se podle toho holt budou řídit.
No a první bod je asi nejdůležitější, protože o kom se v médiích nemluví, ten jako by nebyl. Média už na to přišla a vědoma si skutečnosti, že i negativní reklama zůstává reklamou, o těch, kteří jsou jim nepohodlní, většinou zarytě mlčí a když už se o něm zmíní, pak jen v tom negativním smyslu. Zde je třeba zmínit především veřejnoprávní Českou televizi, jejíž povinností by mělo být informovat vyváženě a pravdivě, což se jistě vztahuje i na politické strany. Kdy jste ovšem našeho předsedu, pana Sládka, nebo i další členy jiných národně-konzervativních stran naposledy viděli na obrazovkách České televize? Druhou kapitolou jsou soukromá mainstreamová média, vlastněné finančními magnáty a podvodníky jako Bakala, nebo dokonce ministrem financí a předsedou hnutí ANO Babišem. Od médií takového typu se dá těžko očekávat nějaká objektivita, tím méně to, že budou informovat vyváženě a nebudou nikomu stranit.
K tomu všemu je ještě třeba přičíst skutečnost, že většina voličů podléhá Stockholmskému syndromu (více ZDE) v tom smyslu, že uvažují v intencích "budu volit tu a tu stranu, protože i když v minulosti velmi často zklamala a selhala, pořád je šance, že v parlamentu prosadí alespoň něco málo dobrého" nebo "budu volit hlavně tak, aby se tam nedostala ta a ta strana, a proto musím volit tady tu a tu stranu, kterou sice taky nemám rád, ale ta první strana je ještě horší a musím volit někoho, kdo má šanci se tam dostat". Problém takového uvažování je, že podporuje fakt, aby se určité strany a určití lidé v parlamentu zabetonovali "na věčné časy". A na skutečnou změnu pak není šance. Pokud tento začarovaný kruh chceme prolomit, musíme mít odvahu volit podle programu a případných zkušeností s danou stranou a nikoliv podle přetrvávajícího mýtu o vyhozeném hlasu.
Republikáni Miroslava Sládka jsou strana, za kterou nestáli a nestojí žádní "kmotři", která není úplatná, a také proto nepatří mezi strany, disponující desítkami miliónů, které si mohou zaplatit tolik kampaně, kolik budou chtít. Čím méně peněz na kampaň má daná strana k dispozici, tím je ovšem (i díky výše uvedeným čtyřem bodům) méně vidět. Proto od našich voličů přivítáme jakoukoliv finanční podporu. Předem srdečně děkujeme.
(převzato z Profilu)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
