Mrázek (S12): Dobrá vláda se pozná podle štěstí národa, takovou chceme mít

Na jižním úbočí Himalájí je maličká země Bhútán a vládne tam osvícený monarcha, který dosud nebyl odstraněn, protože tak malou, chudou a odlehlou zemi se asi nevyplatí obsadit a vykrást. Díky tomu je Bhútán příkladem, že vládnout se dá i podle rozumu a ve prospěch obyvatel. A nemusí to být ani žádná opěvovaná demokracie, která, jak to známe, skutečnou demokracií ani nebývá a vládnou peníze a cizí zájmy.

Tak v tom Bhútánu jsou lidé spokojeni a šťastní, dokonce i přesto, že panovník zakázal kouření, aby neškodilo těm, co kouří, ani jejich bližním. V rozumném uvažování tak překonal mnoho našich poslanců a senátorů. Ale ještě pozoruhodnější je jeho hodnocení růstu hrubého domácího produktu: Růst HDP dosažený okradením národa ke štěstí nevede.

Naši „odborníci“ vydávají za úspěch, že po znehodnocení koruny vzrostla výroba o několik procent a zcela ignorují to, že přibližně 80 % produkce vyvezeme a vrátí se nám hodnota o asi 15% menší, než kdyby k intervenci ČNB nedošlo. Za zvýšenou hodnotu vývozu dostaneme ještě méně, než za menší objem při předchozím také ztrátovém obchodování. Vláda nemůže ČNB poroučet, ale na závažné porušení zákona o ČNB by měla reagovat. Klamavé jásání, když je důvod k rozhořčení, by bhútánský král odmítl. Ve své zemi hodnotí úspěch vládnutí podle toho, jak vláda přispívá ke štěstí obyvatel země.

Bez zásadních změn volebního zákona není náprava možná

Z výše uvedeného příkladu a podle pohledu na zuboženou republiku vidíme, že pouhá forma vládnutí, například parlamentní demokracie a jí schválená vláda, není zárukou prospěšnosti pro občany. Významná ale může být změna způsobu výběru zastupitelů a hlavně možnost výměny těch, které se nepodaří dobře vybrat a projeví se jako prodejní nebo hloupí. Nic takového zatím k dispozici nemáme. Potíž je v tom, že zatímco dobrý monarcha se může nahodile vyskytnout, složení našeho Parlamentu kolísá mezi špatným a ještě horším po celou dobu trvání České republiky zřejmě zákonitě. Nejsem však monarchista a ani bych nedoporučoval čekat třeba sto let na dobrého panovníka.

Musíme se pokusit změnit zákony o volbách tak, aby se volilo a působilo na zvolené zastupitele zásadně jinak, než dosud. Jak to udělat, to se dá při uvážení hlavních vad platného systému celkem dobře vymyslet. Volit by se mohlo, například, ve větším počtu stejně velkých, na sobě nezávislých, volebních obvodů a to tak, že hlasy by dostávali jednotlivci, nikoliv strany. Nesmělo by záležet na tom, na které kandidátce a na jakém místě je kandidát uveden. Bylo by zakázáno dávat zvoleným zastupitelům pokyny, jak mají jednat podle koaliční dohody. Právě koaliční jednání jsou základem obchodování s politikou. Nový způsob politiky by také umožnil, aby mohly být po určité době vyvolány nové volby v takovém volebním obvodu, kde by o ně požádali voliči, například, v počtu větším, než polovina hlasů připadajících na jednoho zvoleného zastupitele.

Také radikální změna zákona o financování politických stran je nutná

Naznačené úpravy by znemožnily obchodování s hlasy poslanců. A byly by významným krokem k zániku věčného a pro všechny škodlivého soupeření pravicových a levicových stran, jehož dobrý výsledek je vyloučen třetím účastníkem, velkými penězi v pozadí. Pravicové strany se jen tváří, že chrání tradiční hodnoty, slouží však hlavně bohatým a bohatším občanům a domácím i zahraničním držitelům velkých peněz. Na počet voličů je těch, kterým tyto strany opravdu slouží, velmi málo, ale když se koupí media a zaplatí ohlupovací kampaň, požadovaný výsledek se zpravidla dostaví a zastánci zájmů většiny jsou přehlasováni.

K omezení vlivu velkých peněz je nutný zákon redukující příjmy stran, a ten ovšem bude odmítán. Na to nemáme jiný nástroj, než přesvědčit dost občanů, že nesmí volit nikoho, kdo by na změnu nepřistoupil. Potřebujeme tedy vytrvalou rozhodnost občanů.

Je nutné, aby úprava zákona o financování politických stran byla radikální. Zakázat dary od institucí a firem, na minimum omezit dary od jednotlivců. Státní příspěvek za volební výsledek redukovat, ale dávat ho za každý získaný hlas všem zúčastněným, například ve výši 20 Kč. Při novém uspořádání volebních obvodů a volební účasti 40 % by to stát stálo asi 280 milionů Kč, na jednoho poslance by připadlo zhruba 1.5 milionu Kč. Silně by se měly redukovat státní příspěvky na činnost stran, takže na ohlupovací kampaně by moc peněz nebylo.

Tato úprava voleb a financování stran směřuje k oslabení postavení politických stran a to by umožnilo nástup moudrých a spravedlivých zastupitelů.

Prohlídka opevnění Sněmovny PČR a hedání slabých míst

Prosadit změny způsobu voleb je obtížná úloha narážející na výrazný střet zájmů. Volební zákony musí být podle Ústavy ČR přijaty oběma komorami Parlamentu ČR. Chceme napravit hlavně špatné složení Sněmovny, takže Sněmovna by měla napravit sama sebe. Ale ona se naopak pojistila proti jakýmkoliv změnám nedemokratickými pravidly. Zaměříme se proto na hranici 5 % nezdolatelnou roztříštěnými chudými, a odmítneme vklínění stran jako bariéry oddělující voliče a zastupitele.

Ústava ČR nám ve snaze zlepšit složení Sněmovny PČR tak, aby poslanci sloužili obyvatelstvu, moc nepomůže. Podle článku 5 Ústavy ČR je náš politický systém založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. Podrobná definice politické strany zde chybí a naopak článek 5 připouští, že strany mohou, i když bez násilí, prosazovat jakési své zájmy a ne jen zájmy občanů. Zvůli stran trochu, ne však dost, brzdí článek 2 Ústavy ČR, kde podle odstavce (1) „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní“ a může ji podle odstavce (2) vykonávat i přímo (to jest formou lidového referenda) v případech, pro které to stanoví ústavní zákon. K odmítnutí lidového referenda o čemkoliv tedy stačí dvoupětinová menšina v kterékoliv komoře parlamentu.

Nedostatečnosti a vad ústavní úpravy politického systému dovedly strany využít a během stopadesáti let své existence se většinou proměnily na instituce prosazující zájmy odlišné od zájmů té skupiny občanů kterou původně měla ta která strana hájit a o řešení společných zájmů obyvatelstva se již nedozvídáme nic. Struktura: „voliči – jejich zastupitelé v parlamentu – zákony chránící občany“ se změnila na strukturu: „voliči – kandidáti vybraní stranami – parlament zástupců stran – zákony chránící největší sponzory stran“.

Podle Ústavy ČR voliči odevzdávají moc do rukou stran bez možnosti čelit jejímu zneužívání. Proto vzniklo volání po zavedení odvolatelnosti poslanců, zatím bezvýsledné. Kdyby odvolatelnost byla zavedena bez dalších změn systému, dosáhlo by se jen toho, že poslanec by byl nahražen jiným poslancem, ale podobně špatně vybraným. Zásadnější změnu k lepšímu může odvolatelnost přinést teprve spolu s novým způsobem provádění voleb.

Máme dva nástroje, které pomohou zdolat hradby Sněmovny. Je to zlepšení infomovanosti voličů, které povede k odmítnutí ohlupování, po kterém voliči hlasují proti svým zájmům, a dále je to způsob, jak zdolat bariéru 5 % bez pomoci velkých peněz.

Účinnost prvního nástroje závisí na kvalitě autorů šířeného poučení a na úrovni komunikace s voliči. Druhým nástrojem je postup popsaný v další kapitole.

Společně do Sněmovny PČR přes bariéru 5 % bez balíku peněz

Podle nového volebního zákona žádná bariéra pro vstup do Sněmovny nebude, ale je třeba tam proniknout již v době, kdy nový volební zákon ještě neplatí, aby se vůbec dal prosadit. A jak víme, parlamentní nováčci, jako Bárta a Babiš, využili existenci velkého počtu nespokojených občanů, ale kdyby neměli k dispozici dost peněz, tak by neuspěli. Ty peníze ale poznamenaly také rozhodování jich samých po volbách.

Na webových stránkách www.spojeni.org – je návod, jak bez velkých nákladů zřídit spojující občanské politické hnutí pracovně pojmenované SPOJENÍ 12 (není důležitý název, ale cíl), jehož úkolem bude dostat do Parlamentu soubor aktivistů z různých skupin, odhodlaných prosazovat nový volební zákon výše naznačený.

Stanovy tohoto hnutí neumožňují, aby jeho vedení získalo a prodávalo moc. Členství v tomto hnutí trvá pouze po dobu, kdy jeho člen jedná v duchu programu, a ten členovi ukládá, aby se snažil umožnit občanským aktivistům, kteří se projevili svou činností pro veřejnost, účast ve volbách a dohlédnout, aby na kandidátkách byli jen občané, kteří odpovídají představě o řádném zastupiteli, řídí se rozumem, sledují prospěch společnosti a úspěšně prošli primární volbou. Typickým členem SPOJENÍ 12 a garantem dobré integrační funkce SPOJENÍ 12 v jednotlivých volebních obvodech by měly být místní morální autority, které samy do Parlamentu nechtějí kandidovat, ale záleží jim na veřejném zájmu.

Bariéra 5% je právě tak vysoká, aby při početnosti podobně budovaných subjektů skoro nikdo neměl dost peněz k překročení prahu Sněmovny. Společnou účastí těch nejlepších z různých iniciativ na kandidátkách SPOJENÍ 12 by se to dalo změnit. Účast na kandidátce by nebyla podmíněna členstvím ve SPOJENÍ 12, ani nějakým ideologickým zaměřením, ale jen přihlášením se ke kodexu všeobecných mravních zásad, k programu věcné správnosti a prospěšnosti pro celou společnost a činností, která by zajistila úspěch v obvodních primárkách. Na stejné hodnoty by byl orientován i případný poslanecký klub. Odmítnutím ideologie by byli aktivisté vedeni k tomu, že musí potlačit své specializované představy a musí se řídit společným úkolem sloužit národu.

Spolupráci zvolených by usnadňoval program připravený ve formě souboru řešení důležitých problémů a založený na racionálních rozborech, kde kriteriem musí být věcná správnost a všeobecná prospěšnost místo obvyklých ideologických hledisek. K tomuto programu by se společná kandidátka hlásila.

Volby do Sněmovny PČR podle nového volebního zákona

Projekt nového způsobu voleb byl popsán, například, 7.6. 2015 v článku www.spojeni.org/jm/150607.html. Zde uvedu, jak je jednoduchý a snadno realizovatelný a jaké změny by přinesl do práce Sněmovny PČR.

Volby do Sněmovny PČR mají podle Ústavy ČR probíhat podle poměrového systému a je dost důvodů to neměnit. Při většinovém systému by složení Sněmovny bylo ovlivněno jednobarevnými módními vlnami a nákladnými kampaněmi a kromě toho se kvalitní kandidáti nevyskytují rovnoměrně v ploše státu, takže při zhruba dvou stech volebních obvodů by v některých nebyl nikdo vhodný a jinde by někteří z dobrých přišli na zmar. Zdánlivě snadnější odvolávání většinově volených poslanců se dá obstarat v poměrovém systému s nepříliš velkými volebními obvody ještě lépe. Ovšem při čtrnácti volebních obvodech, jako dosud, narážíme na to, že voliči kandidáty nemohou dost znát a také vadí velká rozdílnost velikosti volebních obvodů.

Dobrým a praktickým kompromisem (viz www.spojeni.org) je 27 rovnocenných a na výsledku voleb v ostatních obvodech nezávislých volebních obvodů, tvořených vždy třemi obvody senátních voleb. V každé trojici by se volilo 7 poslanců, celkem 189. Seznam takových volebních obvodů a jejich sídel je na konci tohoto článku.

Každá volební strana by pro sněmovní volby mohla zaregistrovat kandidátku, například, se jmény 12 kandidátů. Při volbě by volič mohl označit nejvýše 7 jmen, která si vybere ze všech jmen na všech kandidátkách bez ohledu na pořadí. Při vyhodnocování, které by při vhodné podobě volebního lístku se všemi kandidátkami počítač provedl velmi rychle, by se udělal seznam kandidátů každé volební strany v pořadí podle získaného počtu označení a seznam volebních stran podle získaného úhrnného počtu označení jejich kandidátů. Potom by se celkový počet všech označení vydělil sedmi a volební strany, které mají větší počet označení, než tento výsledek, by dostaly mandát, nebo mandáty. Získali by ho ti kandidáti, kteří získali v rámci volební strany největší počet označení. Ani zde by pořadí na kandidátce nemělo vliv. Dále by přidělování pokračovalo podle největších zbytků.

Žádné limity by neexistovaly. Bylo by možné získat platný mandát i jen v jediném trojobvodu. Ničemu by to nevadilo. Nezávislost voleb v jednotlivých volebních obvodech je velkou výhodou nejen při vyhodnocování. Umožňuje uspořádat opravné volby, když by se některý poslanec zpronevěřil svému slibu a občané volebního obvodu by si peticí podepsanou občany v počtu větším, než polovina hlasů, které byly potřeba ke zvolení jednoho zastupitele, vyžádali opravné volby. V nich by napadený poslanec mohl svůj mandát obhájit, nebo ztratit. Skoro nikdy by k opakování voleb v některém z obvodů nedocházelo, protože poslanci by se, vzhledem k hrozbě odvolání, zrádného jednání nedopouštěli.

Co patří do důvodové zprávy

Nový způsob voleb má umožnit voličům, aby volili kandidáty, které znají, jejich práci sledovali již před volbami, a aby jim po volbách zůstala aspoň moc odvolat poslance, kteří zklamali. Především však bude posílen vliv voličů na výběr kandidátů tím, že se nebudou volit strany, neboli celé kandidátky, ale bude se označovat stanovený počet jmen vybraných z libovolných kandidátek. To bude mít dvojí pozitivní vliv. Volební strany se budou muset snažit nabídnout kvalitní kandidáty známé prospěšnou činností a voliči budou vedeni k tomu, aby hledali dobré zastupitele napříč politickým spektrem.

Voliči nebudou omezeni na volbu programu určité strany, ale budou si vybírat kandidáty schopné realizovat programovou představu voličů. O svém odhodlání a schopnosti to dělat, budou muset kandidáti, chtějí-li být zvoleni, přesvědčit voliče svou činností a svým vystupováním během kampaně.

Nový způsob provádění volby umožní zvolit ty nejlepší ze stranických kandidátek a především ty nejlepší z lidových hnutí, i nestraníky a aktivisty z malých stran, které voliči najdou na kandidátce k tomu určeného integračního občanského politického hnutí.

Závěrem

Navržený způsob voleb je jednoduchý a relativně levný a slibuje velký posun v kvalitě složení Sněmovny PČR. I v rámci stávajících politických stran a politických hnutí by se prosadili jen kandidáti, kteří ukázali své kvality a obstáli v konkurenci s reprezentanty nových aktivit. Nelze ale doufat, že něco tak rozumného by se prosadilo revoluční cestou. Lze však postupovat evolučně a dosáhnout přijetí nového volebního zákona, které je podmíněno získáním většiny v obou komorách Parlamentu ČR, tak, že o jeho potřebnosti nejprve přesvědčíme dostatek voličů. Dokud funguje internet, bylo by možné voliče získat trpělivým vysvětlováním i bez velkých nákladů. Do sněmovních voleb, které proběhnou ještě podle starého volebního zákona, je třeba přihlásit výše popsané spojující, neboli integrační, občanské politické hnutí, které by mělo nový volební zákon jako hlavní bod programu, a doplnit to výzvou, aby nebyl volen nikdo, kdo si přijetí nového volebního zákona do závazného programu nedá. Obdobně je třeba postupovat při senátních volbách. Nový volební zákon by přinesl všem voličům možnost lépe prosazovat vlastní vůli a mohl by proto nalézt příznivce napříč politickým spektrem.Špatné ideologické rozhodování nahraďme hledáním rozumného řešení.

Volební obvody při volbách do Senátu …………… Volební obvody při volbách do Sněmovny

01 Karlovy Vary, 02 Sokolov, 03 Cheb …………………………….1 Karlovy Vary
04 Most, 05 Chomutov, 06 Louny ………………………………… 2 Most
07 Plzeň-město, 08 Rokycany, 09 Plzeň-město ………………    3 Plzeň
10 Český Krumlov, 11 Domažlice, 12 Strakonice …………….     4 Strakonice
13 Tábor, 14 České Budějovice, 15 Pelhřimov ………………… 5 České Budějovice
16 Beroun, 17 Praha 12, 18 Příbram ………………………………6 Příbram
19 Praha 11, 20 Praha 4, 21 Praha 5 …………………………… 7 Praha 4
22 Praha 10, 23 Praha 8, 24 Praha 9 …………………………… 8 Praha 9
25 Praha 6, 26 Praha 2, 27 Praha 1 ………………………………9 Praha 1
28 Mělník, 29 Litoměřice, 30 Kladno ………………………………10 Kladno
31 Ústí nad Labem, 32Teplice, 33 Děčín …………………………11 Ústí na Labem
34 Liberec, 35 Jablonec nad Nisou, 36 Česká Lípa ……….        12 Liberec
37 Jičín, 38 Mladá Boleslav, 39 Trutnov ………………………….13 Mladá Boleslav
40 Kutná Hora, 41 Benešov, 42 Kolín …………………………….14 Kutná Hora
43 Pardubice, 44 Chrudim, 45 Hradec Králové ………………. 15 Hradec Králové
46 Ústí nad Orlicí, 47 Náchod, 48 Rychnov nad Kn. ………. 16 Rychnov nad Kněžnou
49 Blansko, 50 Svitavy, 51 Žďár nad Sázavou ………………. 17 Žďár nad Sázavou
52 Jihlava, 53 Třebíč, 54 Znojmo ………………………………… 18 Třebíč
55 Brno-město, 56 Břeclav, 57 Vyškov ……………………………19 Břeclav
58 Brno-město, 59 Brno-město, 60 Brno-město …………….       20 Brno
61 Olomouc, 62 Prostějov, 63 Přerov …………………………… 21 Olomouc
64 Bruntál, 65 Šumperk, 66 Olomouc ……………………………..22 Bruntál
67 Nový Jičín, 68 Opava, 69 Frýdek-Místek ……………………. 23 Nový Jičín
70 Ostrava-město, 71 Ostrava-město, 72 Ostrava-město.           24 Ostrava
73 FrýdekMístek, 74 Karviná, 75 Karviná ……………………….. 25 Karviná
76 Kroměříž, 77 Vsetín, 78 Zlín …………………………………   26 Zlín
79 Hodonín, 80 Zlín, 81 Uherské Hradiště ……………………… 27 Hodonín