Mrázek (S12): Strany a zbývajících devadesát devět procent občanů, II. díl

Nezadržitelně se blíží volby, které proběhnou nejpozději v předvečer dvacátého osmého výročí vzepětí velkých nadějí, ale také začátku těžkého zklamání. Je to důvod k zamyšlení. V jeho prvním díle jsem popsal, kam a jak jsme se dostali, a tento druhý díl měl být jen o tom, co musíme změnit, abychom se přestali propadat a začala náprava. Ale stačilo několik dní a premiér, který neuměl už před lety ministrovi financí vysvětlit, proč musí mít hromadění peněz i v těch nejlepších rukách rozumné meze, napadl ho teď kvůli použití platného Kalouskova zákona, aniž by se pokusil napadení aspoň zdůvodnit zájmem občanů. Prostě bral to asi za samozřejmé, že Babiše se potřebuje zbavit jakkoliv, a že to ani nemusí mít úroveň. A tak nás jen zase zdržel a sám nic pro zavedení politiky jako služby občanům neudělal.

Tentýž Sobotka nám ale během sporu, který vyvolal, připomněl, že ČSSD, dokud ji povede, je nevolitelná, protože on chce Republiku vést na západ a rozumí tím – otevřít ji migraci. A protože ani širší vedení, ani Sněm ČSSD nebyl schopen Sobotku vyhnat i s poradci, zůstává zde podstatná část národa bez zastoupení. Budou sice k dispozici nově nastupující nebo staronové subjekty, jako Aliance náodních sil ( ANS) a Strana přímé demokracie (SPD), ale bez vyzrálého ideového a personálního vybavení. A tak ani v řádném termínu voleb nebudeme na nutné změny připraveni.

Přesto se pokusme udělat, co se dá.

Víme, že stát je veden špatně po dobu mnoha volebních období, takže je zřejmé, že politickou reprezentaci stále špatně volíme. Nestačí opakovat volby, je třeba volit jinak. Musíme změnit volební zákon, ale to je obtížné, protože stávající systém se proti změnám opevnil. Dobrý volební zákon musíme nejen umět navrhnout, ale také musíme mít sílu ho prosadit. Proti síle obchodnílů s politikou, opírající se o peníze, musíme zorganizovat sílu voličů.

Volební zákon musí být podle Ústavy ČR schválen samostatně oběma komorami Parlamentu ČR. To je ta kritická překážka, protože chceme vhodnou úpravou volebního zákona zbavit politické strany možnosti dát si zvolit kandidáty, které si samy vyberou a potom je během výkonu funkce ovládají a řídí podle přání sponzorů, ne-li ciziny. A jsou ještě další problémy, které chceme pomocí spravedlivého volebního zákona řešit, jako zánik pěti procentní hranice pro vstup do sněmovny, a zavedení odvolatelnosti poslanců.

To všechno ohrožuje mocenské postavení stran ovládajících Sněmovnu PČR a ty se proto postaví proti takovému zákonu, i když bude spravedlivější, jednodušší a po všech stránkách lepší, než zpotvořenina, kterou používáme.

Občanů schopných dobře vést stát a odhodlaných dělat tuto práci jako službu národu, není mnoho. Strany s jejich výběrem nepomohou, vybírají ty, kteří budou sloužit jim. Potřebujeme dostat na kandidátky ty občany, kteří osvědčili odhodlání pracovat pro veřejný zájem a z nich chceme volit ty nejlepší.

Zastánci přímé demokracie jako všeléku se domnívají, že by to obstaraly většinové volby v jednomandátových obvodech. Má to několik nevýhod. Velká část dobrých uchazečů přijde na zmar, v některých obvodech je jich více, než jeden a někde není žádný. Těžko může být vyváženě zastoupena názorová různost. Lépe se prosadí kandidáti s balíkem peněz za zády. Přechod na většinový systém také vyžaduje změnu ústavy, a odpor proti této změně posílí z ní vyplývající zrušení senátu. Mezi malý počet výhod většinového systému, které se ovšem dají zařídit lépe jinak, patří zrušení velkých a navíc nestejných volebních obvodů a zastavení zvýhodňování velkých stran a utlačování malých. Nejen tyto klady, ale také daleko více dobrých zásadních účinků má správná úprava poměrového systému.

Při hledání způsobu, jak nejsnáze zlepšit bídné složení Sněmovny PČR se skupina aktivistů SPOJENÍ (www.spojeni.org) proto rozhodla pro cestu nevyžadující změnu ústavy, protože ta je prosaditelná jen ústavní většinou, kdežto ke schválení volebního zákona stačí prostý souhlas obou komor Parlamentu ČR. A pouhá změna způsobu volby může mít obrovský vliv na výsledek. Po doplnění možnosti vyvolat opravné volby můžeme mít všechno, co potřebujeme.

Podrobný návod, jak upravit dobrý volební systém, je v článku zde.

Navrhovaná změna nepředpokládá zrušení politických stran, ale způsobí změnu jejich chování. Dosáhne se toho změnou způsobu hlasování. Stát by byl rozdělen, například, na 27 stejně velkých volebních obvodů, každý z nich tvořený třemi obvody pro senátní volby. Navrhujeme, aby každá volební strana mohla uvést na kandidátce nejvýše 12 kandidátů a v každém obvodu by se volilo 7 poslanců. Nevolily by se strany, ale každý volič by mohl zakroužkovat celkem až 7 jmen, které si vybral na kandidátkách libovolných volebních stran. Na pořadí, v jakém jsou jména uvedena, by nezáleželo.

Mandáty by se přidělovaly podle počtu kroužků, které volební strana získala a v rámci volební strany opět podle počtu kroužků u jednotlivců, bez ohledu na umístění na kandidátce. Volební obvody by byly nezávislé, nic by se nikam nepřevádělo a úspěšnost volební strany by na volby v jiných obvodech neměla vliv. Všechny volební strany by se musely snažit, aby měly na kandidátkách občany, které voliči znají z práce pro veřejný zájem.

Pomocí petice podepsané, například, 7000 voličů určitého volebního obvodu, by bylo možné vyvolat opakování voleb v tomto obvodu, když by bylo zřejmé, že některý poslanec porušuje svůj slib. Například, že nehájí program, kvůli kterému byl zvolen.

Naznačenou úpravou volebního zákona lze dosáhnout návratu již zaniklé demokratičnosti voleb a donutit politické strany, aby zanechaly obchodování s politikou a začaly sloužit občanům. Většinou se tomu budou bránit, výše popsaný volební zákon si do programu nedají, ale tím se odhalí a takové nebudeme volit.

V nejbližších volbách, bohužel, nebudeme ještě mít k dispozici nový volební zákon, ale zařazení jeho prosazování do volebního programu by mělo být nejvyšším doporučením, abychom takovou volební stranu volili. Je to nepominutelný, ovšem zdaleka ne jediný, požadavek na obsah volebního programu.

Ke společensky prospěšné činnosti parlamentu potřebujeme také dobrý základní a dobrý odborný politický program, aby členové parlamentu, kdyby se podařílo je dobře vybrat, mohli začít s nápravou. Obstarat dobrý program závisí jen na tom, jestli najdeme dost schopné autory. Ale žádný použitý volební program dosud nebyl moc dobrý, i když sestavení dobrého programu nic nebrání, nezávisí na zákonu. Vadí ale to, že okolo politiky se motá hodně lidí, kteří se zabývají usilováním o moc a těch, kteří vymýšlejí dobrá řešení praktických problémů je málo a nebývají pochopeni, strany je ignorují. K moci se dere kdejaký hlupák, a když se prodere, tak si ani neumí dát poradit.

Národu hrozí tři hrozby, se kterými by měl počítat každý program:

1.   hrozba rychlého zániku válkou,
2.   hrozba o něco pomalejšího zániku invazí migrantů a
3.   hrozba trvalého úpadku v koloniálním poddanství.

Těmto hrozbám musíme čelit všichni, máme-li pud sebezáchovy a myslící hlavu.

Rusko nás neohrožuje a válčit s námi ani s Evropou nechce, a proto je proti našim zájmům zúčastnit se manévrů v Pobaltí a podobně a je žádoucí s Ruskem přátelsky komunikovat a obchodovat. Sankce jsou chyba. Jakékoliv válčení s Ruskem nemůže dopadnout pro nás dobře. Účast na provokacích NATO je třeba odmítnout a dát se z NATO třeba i vyloučit, naše bezpečnost by se zlepšila.
Od EU je třeba žádat okamžité uzavření vnější hranice Shengenského prostoru a úplné zastavení příjmání nelegálních migrantů. Při neochotě vyhovět naší žádosti musíme urychleně začít pracovat na uzavření našich hranic a zavést povinnou účast mužů v armádních sborech chránících hranici.
Naše postavení v EU má charakter otroctví. EU jako pán neplní své povinnosti a my se podvolujeme jednání, které nás poškozuje. Stav se zhoršuje. Je nutné odmítnout přímé i nepřímé řízení našeho národního hospodářství, ČNB, školství a podobně orgány EU. Je nutné EU oznámit co a proč je nepřijatelné a v případě nutnosti se dát z EU vyloučit.

Samozřejmou součástí každého základního programu by mělo být přihlášení k principům všeobecné mravnosti a spravedlnosti. Když na to přistoupíme a doplníme to požadavkem hledat racionální řešení, tak výsledek bude vypadat někdy trochu levě, jindy neutrálně, nebo pravě, ale vždycky to bude jen jedno nejlepší řešení.

Má-li se politika stát spravedlivou službou všem, musíme se rozloučit se střídáním vlády pravice a vlády levice. Správný politický program nemůže zvýhodňovat některou složku společnosti. To by nevedlo k sociálnímu smíru a celkovému šťěstí národa, které si přejeme. Proto chceme, aby specializované kapitoly programu popisovaly účelné uspořádání spravedlivých podmínek pro život všech složek občanské společnosti.

Občanská společnost voličů (OSV) přišla s návrhem shrnout nejdůležitější požadavky voličů do „Desatera voliče“ a umožit tak voličům, aby snadno určili, koho nevolit, a zbylým volebním stranám umožnit, aby získaly rozumně uvažující voliče.

Hned první bod desatera požaduje, aby se volební strana hlásila k myšlence sociálního státu. Ta zahrnuje spravedlivé odměňování práce i zajištění životních a sociálních potřeb občanů, kteří pracovat nemohou. Je to protiklad bezohledné nadvlády korporací, finančního kapitálu a exekutorů.

Jádrem desatera je požadavek prosazování nového volebního zákona a prakticky využitelného zákona o referendu.

Důležité jsou také body týkající se spolupráce v Parlamentu i v komunální politice. Poslanci a zastupitelé volení způsobem navrženým skupinou Spojení 12 (S 12) nebudou záviset na žádné straně a poslouchat ji, jako dosud, ale budou se stále zodpovídat svým voličům. Budou, případ od případu, hledat spojence při prosazování svých návrhů cestou dialogu s partnery.

Kolem tématických celků v desateru obsažených se vytvoří skupiny poslanců, kterým je tématika blízká a budou hledat vzájemný konsensus, aby potom přesvědčili i ostatní zákonodárce. Spojí se tak někdy lidé, které bychom dříve řadili k sociálním demokratům nebo křesťanským sociálům i komunistům s racionálně uvažujícími konzervativci. Koalice jako prostředek ke snazší realizaci politických obchodů zaniknou.

Dosud nevyužité zásadní návrhy účelného řešení řešení ekonomických i sociálních problémů, jako je národní soběstačnost, měnová politika, mzdy, platy a daně, důchodový systém, zdravotní péče a další, najdeme v článcích na blogu Spojení 12 www.spojeni.wordpress.com/jm.

Jsou to, například, témata:

Národní hospodářství je nutné orientovat na výrobu pro domácí spotřebu ve všech oborech a státní podporu zaměřit pouze na podporu žádoucího domácího podnikání.
Vyhnout se všem krokům, které brzdí přibližování směnného kurzu ke kurzu stejné kupní síly.
Radikálně zvyšovat nesprávně nízké platy a mzdy ve sféře státního vlivu a stimulovat stejný vývoj i v soukromé sféře.
Trvat na dostatečnosti a progresi zdanění.
Zavést důsledně průběžné financování důchodů a volitelnou dobu odchodu do důchodu. Výchovu dětí považovat za plnohodnotnou práci.

A některé zvláště citlivé problémy:

Příspěvky na děti vázat na prokazatelnost jejich použití ve prospěch dětí.
Je nutné poskytovat výhody sociálního státu jen těm, kteří se opravdu snaží pracovat a dodržují zásady řádného soužití.
Vyloučit z tohoto procesu všechny, kteří se na tom přiživují, například zřizovatele soukromých ubytoven.
Bez výmluv a bez doplatků poskytovat solidárně z veřejného pojištění hrazenou patřičnou zdravorní péči.
Zrušit inflaci soukromých vysokých škol. Vrátit se k tradičnímu českému školství všech stupňů.
Nedovolit privatizaci toho, co ještě státu zbylo a postupně vracet národu to, o co byl zločinně okraden, od ložisek přírodních zdrojů a vody po banky.
Zakázat soukromé exekutory.
Zakázat vymáhání půjček zákeřně poskytnutých osobám bez dostatečných příjmů a všech půjček sjednaných za nevýhodných podmínek.