Dámy a pánové, pěkné odpoledne, děkuji. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové,

tak já jsem konzistentně pro zrušení této daně, která se dřív jmenovala daň z převodu nemovitosti, dneska daň z nabytí nemovité věci. Tolik jako informace úplně základní. A samozřejmě my se shodneme v tom, že ta daň je nemorální, že se tady zdaňuje něco, co se už zdaňovalo dvakrát, třikrát, že to jednoznačně zdražuje tu cenu nemovitosti.

Nicméně je potřeba v této věci a obecně u daní, být konzistentní a realistický. Tyhle dvě věci, konzistentní a realistický - já koukám zejména na svého kolegu, kterého si jinak vážím, na Vojtěcha Munzara - protože my nežijeme v ideálním světě. Samozřejmě v ideálním světě bychom se tady všichni shodli, že bychom všechny daně mohli zrušit, snížit a podobně, úplně s přehledem. A myslím si, že se na tom nějaká část Sněmovny, asi ne všichni, shodneme.

Nicméně my v tomhle světě nežijeme. My musíme vnímat ten kontext té situace, jaký je. Já jsem se díval na historii této daně. Jestli jsem si to správně našel, tak od roku 1992 byla ta sazba progresivní mezi čtyřmi a dvaceti procenty. Od roku 1994 měla pět procent, byla ve výši pěti procent. V roce 2004 byla tři procenta. A teď to přijde, tam směřuji. V roce 2013 se z tří procent zvýšila o jeden procentní bod, na čtyři procenta.

Stalo se tak prosím pěkně, v rámci balíčku konsolidovat veřejné rozpočty jako reakce na finanční krizi. A teď se dostávám k tomu jádru pudla. Finanční krize nás teď největší čeká, kterou nezavinila ani tato vláda, ani žádná jiná vláda, sousední země, ale koronavir. To znamená, že my jsme teď v situaci nesporně horší, než byl rok 2012, 13. I přesto tehdy - opět jsem si našel - se zvýšila základní sazba DPH o jeden procentní bod, zavedly se solidární přirážky k dani z příjmů fyzických osob na tři roky, zrušila se základní sleva daně pro pracující důchodce a odstranil se strop zdravotního pojištění. Mimo jiné. Nebudu tady číst, abych nezdržoval, úplně všechno.