Vážený pane ministře, paní předsedající, dámy a pánové,

já vítám, že pan ministr si vzal bloček na poznámky. Jsem rád, že potom, abych to tak nazval, ty tři dny po tom politickém doslova pornu se dostáváme k nějakým obsahovým věcem, číslům a podobně.

Než se pustím do toho rozpočtu, několik poznámek. Já bych poprosil kolegy z vlády, oni si asi nezvykli, že se změnila ta role, oni jsou v koalici, my v opozici, my se ptáme, vy odpovídáte. Já jsem si tady dělal poznámky, často místo těch odpovědí jsou jenom reakce nebo nějaké útoky, případně nějaké nepřesnosti. Jednu z nich tady teď zopakoval pan ministr průmyslu. Ona už, já jsem ji zaznamenal od jednoho koaličního poslance na twitteru, že my jsme tleskali, když pan prezident říkal, že by zrušil všechny ty výjimky. To není pravda, my jsme tleskali úplně v jiných momentech toho projevu. To je přesně to, čím to začíná, že tady vznikne takovýhle nesmysl a na ten se potom reaguje, že my bychom chtěli zrušit všechny ty výjimky a dali jsme to najevo tím potleskem. Ne. Vy jste to teď zopakoval a je to na twitteru jednoho poslance.

Já začnu jednu větu pozitivně, kterou jsem zaznamenal v projevu - dělal jsem si poctivě poznámky - pana ministra financí i pana premiéra, že se nebudou zvyšovat daně. To je dobré, to bych podepsal. To je jedna věc, za kterou bych vás ocenil. A v této chvíli to je také asi poslední věc, která je pozitivní.

Zároveň jsem rád, férově, že tudíž nebudete opakovat strategii z roku 2012 a 2013, kdy byla podobná krize jako je teď, to je zase odpověď na pana zpravodaje, měli jsme si vzpomenout, co bylo před deseti lety, tak já bych mu řekl, aby si vzpomněl, co bylo před rokem a před dvěma. Nikdy se nestalo, že by byla zavřená celá ekonomika nejen v České republice, v Evropě, ve světě, zpřetrhané všechny obchodní vazby, nemohli jsme se tady pohybovat. Myslím si, že to tedy bylo mnohem horší. Dokonce bych řekl, že i psychologicky, psychicky pro ty lidi než to, co bylo před deseti lety, kdy by se to dalo nazvat klasickou finanční krizí, která se od času vrací. Tohleto byla úplná novinka.

A tehdy si vzpomínám, že se daně zvyšovaly. Proto jsem to podtrhl. Zvýšila se třeba daň z převodu nemovitostí, pak se to jmenovalo daň z nabytí nemovité věci, ze 3 % na 4 %, o jeden procentní bod. Pak si pamatuji tamhle svého ctěného kolegu Vojtěcha Munzara, který, když byl v opozici, tak to tady asi 75krát navrhoval zrušit. Nakonec jsme to zrušili, když bylo ve vládě hnutí ANO.

Stejně tak jako před těmi deseti lety docházelo k takovým škrtům, jako že třeba příspěvek na péči pro ty úplně nejpotřebnější, co si vzpomínám, ze 2 tisíc na 800 Kč. Takže já jsem rád, že tyhle věci nebudete opakovat.

Tady ještě než začnu, než půjdu k těm číslům a ke konkrétním dotazům, pan premiér řekl, že předchozí vláda byla populistická politicky i finančně, aby hned v následující větě se pochlubil, že u této vlády dojde k nejvyššímu zvýšení důchodů. No tak za prvé je potřeba říci, že se tam spouští automatismus, skoro bych řekl, že vám nic jiného nezbude, když je inflace kolem 10 %, ale mě tam zarazilo, že to bylo ve dvou větách po sobě. My jsme byli populisté, vy populisté nejste, ale zároveň zvýšíte důchodcům důchody nejvíce za posledních třicet let.

Samozřejmě, v těch projevech se linuly některé věci, já tomu politicky rozumím, jak je na tom teď vláda špatně a musí to celé napravovat. Tak já tady řeknu několik čísel a ukazatelů, abychom viděli ten kontext. V roce 2013 nezaměstnanost kolem 7 %, 2021 2,8. V roce 2013 byla Česká republika na 9. místě pokud jde o zadlužení v poměru HDP s EU, minulý rok na 6. místě. Průměrné platy mezi roky 2013 a 2021 ve veřejném sektoru stouply z 24 tis. na 37,5 tis. /doufám, že mě nebudete chytat na korunu/, stejně tak jako důchody mezi roky 2013 z 10 970, bezmála 11 tisíc, na 15 350. Z toho také plyne i pocitově, že podle různých žebříčků těm lidem i přes ten šílený covid, který trápí vás i nás, se tady žilo lépe. Když jsem se díval na pocit bezpečí, tak v roce 2013 jsme byli na 14. místě jako Česká republika, v roce 2021 na 9. místě. Stejně tak index štěstí, můžeme si o tom myslet cokoli, ale je to prostě nějaký subjektivní pohled těch lidí, tak v roce 2013 Česká republika byla na 39. místě, loni na 16. To znamená, prokazatelně je tam výrazný posun.

Ty první věci byla čísla, to asi nijak neobejdete, to druhé byly pocity lidí, kteří tady žijí, a to si myslím, že je dobré brát jako zpětnou vazbu.

Pan ministr ve svém projevu řekl hned v první větě, že ten rozpočet je odpovědný a protiinflační. Napsal jsem si. Abych na to reagoval, tak jsem ten čas věnoval tomu, abych mu nabídl zrcadlo a zpětnou vazbu, že podle mě odpovědný není a vysvětlil, co já si myslím o té vaší protiinflační politice. Tu debatu jsme začali už na rozpočtovém výboru. Začnu tím, že je ten rozpočet odpovědný. Tak bych se zeptal, vůči komu. Já jsem si seřadil jednotlivé kapitoly státního rozpočtu od té, kde se neškrtá, to je ten zelený řádek, Ministerstvo práce a sociálních věcí, to jsou ty důchody, až po to červené, kde se škrtá nejvíc. Kupodivu Ministerstvo dopravy, SFDI, což je docela zajímavá věc. Předpokládám, že kolegové odborníci se tomu budou věnovat, jak se tady bude do budoucna stavět. A z tohoto je patrné, že se škrtá ve všech položkách, asi v osmi řádcích je nula, Kancelář prezidenta, Poslanecká sněmovna, Senát, Ústavní soud, atd., a jediné, kde to jde nahoru, je Úřad vlády. Já jsem to už komentoval několikrát, odpovědí bylo, že to je kvůli předsednictví, zároveň ale všichni víme, že to je kvůli třem novým ministrům, 74 místům, která jsou na Úřadu vlády. Ale já to tady zmiňuji především proto, že to je symbol. Když se všechno škrtá a jediné, kde to jde nahoru, je Úřad vlády, tak je to pro lidi symbol. Zvlášť když se škrtá v takových oblastech, jako je třeba zdravotnictví. Když tady poslední dva roky furt tady máme ten hadr na obličeji, tak to prožíváme citlivě a všude se škrtá a na Úřadu vlády to jde nahoru. Je to za mě symbol, vy si to obhájíte, v pořádku.