Text z Politica týkající se mé odpovědnosti za reformu krizového řízení bank v EU jsem bral jako nadsázku. Jednak proto, že se jednalo o 3 návrhy, a já odpovídal jen za jeden, a zadruhé jsem měl za to, že spíše evoluční změna systému řízení bank, podporující stabilitu bankovního sektoru a zlepšující postavení části klientů, nebude tak velké drama. Ale přesný odhad to nebyl. Jak to tedy nakonec dopadlo?

Na poslední hektické plenárce se mi sešly 3 návrhy s mým podpisem. Kromě menší úpravy statistiky, která hladce prošla, plénum definitivně schválilo celý balík legislativy proti praní špinavých peněz (měl jsem radost, že obrovskou většinou 479 ze 705). Ale největší drama bylo vskutku Politicem zmíněný balík (se zkratkou CMDI - bankovní krizový management a pojištění depozit). Hlasování výboru bylo 2x odloženo ve snaze najít širší dohodu, a i tak návrh prošel většinou jen několika hlasy. Důvodem byl odpor menších bank (využívajících v minulosti vytvořený odlišný systém posílení stability zvaný IPS), které měly nesprávně za to, že je systém poškodí; obavy zemí, (které rámec podobný k navrženému využívají), že dojde k omezení jejich existující praxe a samozřejmě obvyklý nesouhlas "krajních frakcí", které odmítají z principu velkou část návrhu. Velkou roli v "krizích provázejících hlasování hrála i část mé politické skupiny, bohužel, která přesto, že jsem jí jako zpravodaj vyšel vstříc "jak jen to šlo", se nakonec rozhodla text nepodpořit. Moje snaha a snaha mého týmu, podpora části českých a většiny slovenských poslanců (ČR – 13/21 pro, SK – 11/14 pro), které jsem s podrobným popisem situace seznámil, velká podpora od řady členů odpovědného výboru ECON nakonec přinesla poměrně dobrou většinovou podporu.

O tom, že šlo o významné hlasování, svědčilo to, že jen pár desítek vteřin po výsledku mi na mobil přišlo poděkování od komisařky, paní McGuinnessové, která návrh předkládala. Vím též, že Rada ministrů financí (ECOFIN) je připravena v návaznosti na naši dohodu rychle směřovat ke své pozici a na vyjednávání dohody jsou připraveni maďarští diplomaté (kteří by zde chtěli ukázat, že umí v EU někdy taky něco vyjednat :-)).

Jsem tomu rád, nejen proto, že kolem toho bylo hodně stresu a emocí. Pokud se podaří dalšímu Parlamentu s Radou text dohodnout, otevírá to cestu ekonomicky méně bolestivému způsobu řešení krize dalších bank, lépe to ochrání některé klienty, kteří dnes přicházejí o velkou část vkladu, a navíc na vyplacení dlouho čekají. Sníží to využití netransparentní státní pomoci, která probíhá na úkor všech daňových poplatníků, a vytvoří více transparentní a předvídatelné prostředí.

Těší mě, že končící parlament svůj úkol zvládl a "má ramena bankovní unie nakonec unesla“.