Nominační projev Petra Fialy k volbě na post předsedy ODS

16. 1. 2016 16:15

Dovolte mi, abych nejprve poděkoval za nominace na předsedu Občanské demokratické strany ze všech regionálních organizací ODS. Vážím si toho. A ještě více mě těší to, s čím jsem se v uplynulých měsících všude na sněmech setkával: s podporou naší politiky a s odhodláním udělat vše pro to, abychom uspěli.

Nominační projev Petra Fialy k volbě na post předsedy ODS
Foto: Hans Štembera
Popisek: Předseda ODS Petr Fiala

Před dvěma lety jste mě možná mnozí podporovali proto, že jsem byl v kritické chvíli nositelem naděje na přežití, a dali jste mi tak trochu bianco šek, ať s tím tedy zkusím něco udělat. Nyní jsem měl z průběhu jednotlivých regionálních sněmů a z diskusí se členy pocit, že už jasně víte, že politika, kterou děláme, má srozumitelné cíle, sleduje promyšlenou strategii, přináší první výsledky a může vést k volebnímu vítězství. A že tomu i věříte.

Tato důvěra je pro mne mimořádně posilující a motivující a bez ní bych zde před Vámi nestál. Protože kdo nedokáže přesvědčit členy vlastní strany, ten nemůže přesvědčit voliče. To není politologická poučka, to je pravidlo politické praxe.

Dovolte mi, abych začal takovým příběhem ze života, který by se komukoli z nás mohl stát už příští rok. Představme si, že budu chtít jít večer s přáteli do hospody na pivo. (Ano, i já občas něco takového udělám.) Mám na to čas, chtěl jsem sice ještě pokácet starý strom na své zahradě, ale nesmím, protože o tom už rozhoduje stát. Odešli už i kontroloři, kteří proti mé vůli vnikli do mého bytu, aby zkontrolovali, čím topím v kamnech. Tak jdu tedy na to pivo.

Ve své obci ovšem už nemohu, hospoda tu byla zrušena, její majitel už ji pro všechny předpisy a nařízení nedokázal udržet a zavřel ji. Musím tedy do sousední vsi. Jdu samozřejmě předpisově ustrojen, protože vláda mi nařídila, že moje oblečení musí obsahovat reflexní prvky – uniformy přijdou teprve v další fázi. V hospodě mě žádní přátelé nečekají, nemají reflexní prvky, a navíc jsou kuřáci a nebudou sedět večer v hospodě, kde si nemohou zapálit.

Mohu si dát limonádu, z nařízení Sobotkovy vlády je povinně levnější než pivo. Pokud ovšem pojede elektronická pokladna s on-line připojením – hostinský se jinak bojí mi něco vydat, kontrol je v poslední době více než zákazníků. Chtěl bych se najíst, když jsem tam tak sám, ale hostinský mi nemá co nabídnout – včera byl svátek a to stát zakázal prodávat a nakupovat, tak to ani nemá z čeho uvařit. Tak sedím v hospodě sám nad limonádou a poslouchám nejmenovanou rozhlasovou stanici, kde zrovna pějí ódy na současného ministra financí, který ji náhodou vlastní. Možná to někomu připadá jako krásná představa – jídlo škodí, kouření ještě více, pivo taky, s kamarády bychom ještě nadávali na vládu, a tak takto máme díky vládě zdravý život a zdravé myšlenky. Mně to ale jako lákavá představa nepřipadá. Naopak bych si nad tou limonádou nejspíše nostalgicky vzpomněl na to, jaké to bylo svobodné a normální za vlády ODS, i když jsme na ni tehdy nadávali.

Nechci se vracet k minulosti – tou se v politice zabývají hlavně ti, co nemají žádnou představu o budoucnosti –, ale jít od minulosti k budoucnosti, to má přece logiku. Naše současná vláda to dělá naopak. Svou politikou nás vede do minulosti, vytahuje staré socialistické recepty, které se už mnohokrát ukázaly jako špatné: všeobjímající dohlížitelský stát, omezování individuální svobody, státní zásahy do volného trhu, soukromého vlastnictví a svobody podnikání, vychovávání, kvóty, regulace a příkazy.

Copak to neznáme? To si vážně pan premiér Sobotka s ministrem Babišem myslí, že nám nabízejí něco nového? Americký filozof Santayana řekl, že kdo si nepamatuje vlastní minulost, ten je nucen ji znovu prožít. Tak já vzkazuji vládě, že my známe minulost a víme, co nám tady nabízejí: samé dobré úmysly, kterými je dlážděna cesta do socialistického pekla.

Když jsem použil příměr „cesta do socialistického pekla“, tak to není žádná dramatická zkratka. Mnozí z Vás dobře vědí, na co narážím a před čím varuji. Sobotkova vláda se vydala na cestu rozšiřování role státu na úkor lidské svobody, přesně na tu cestu, kterou ve své slavné knize nazval von Hayek „cestou do otroctví“.

A peklo? Byl to Winston Churchill, který řekl, že „socialismus může fungovat jen na dvou místech: v nebi, kde ho ale nepotřebují, a v pekle, kde ho už mají“. Už to tu v různých podobách bylo – děkujeme, nechceme. A uděláme všechno pro to, abychom v „socialistickém pekle“ nemuseli žít.

Ekonomika dnes nebývale roste a naší zemi se daří. Máme z toho radost. Sobotkova vláda říká, že je to její zásluha. Někteří analytici naproti tomu tvrdí, že to je díky odpovědné politice předchozích vlád, na nichž jsme se podíleli. Ale to je přece úplně jinak. Pokřivené, socialistické vidění světa předpokládá, že stát všechno určuje a ovládá. Pravda je jiná: prosperita není zásluhou vlády, je zásluhou aktivních, pracovitých lidí, kteří něco dělají, riskují, vydělávají, utrácejí, šetří a tvoří. Na státu je, aby jim pro to vytvářel podmínky. Lidé tu nejsou pro stát, ale stát je tu pro lidi. Jediná zásluha vlády na prosperitě může být ta, že se chová odpovědně, nerozhází peníze, které nevydělala, a že nestaví lidem formou kontrol, omezení, regulací a byrokracie překážky pro jejich činnost. Panové Sobotka s Babišem dělají pravý opak. Řídí, regulují, svazují, protože si myslí, že řídí ekonomiku a řídí celý svět. Je to nebezpečný omyl. To je náš spor s vládou, ve kterém lze těžko nalézt kompromis, protože naše pozice vycházejí z odlišného vidění světa.

ODS má jasný ekonomický program. Patří k němu zlevnění ceny práce a významné zjednodušení daňového systému. Podívejte se, kolik podnikatele stojí času a peněz papírování spojené se všemi daněmi a odvody. A nejen podnikatele.

Když já jako zaměstnanec dostanu autorský honorář ve výši několika stovek korun, tak už pomalu musím najímat daňového poradce, abych neudělal chybu.

Zjednodušení byrokracie je ale jen jedna věc. Věříme tomu, že pokud jsou daně nízké a jednoduché, lidé je platí. Není to jen otázka přesvědčení, potvrzují to výzkumy v řadě zemí a i prostá lidská zkušenost.

Vláda si naopak myslí, že vybere více, když složitý daňový systém ještě zkomplikuje a zavede plošnou represi. Proto třetí sazba DPH, proto další a další výjimky. Proto kontrolní hlášení DPH, elektronická evidence tržeb, proto stále více a více úředníků a kontrolorů.

Náš recept na lepší výběr daní a proti šedé ekonomice je jednoduchý a prokazatelně fungující: snižme a zjednodušme daně a ty zbytečné zrušme úplně.

  • Chceme jednotnou a nízkou sazbu DPH, než k ní přejdeme, tak dvě snížené sazby, v první fázi na 19 a 14 %.
  • Chceme snížit a znovu zavést opravdu rovnou daň z příjmu fyzických osob – odstraněním solidární přirážky a stanovením 19% daně z hrubé mzdy.
  • Chceme snížit sociální odvody, které platí zaměstnavatel za zaměstnance.
  • Chceme zrušit daň z nabytí nemovitostí, která zbytečně zdražuje bydlení, zvlášť pro mladé lidi.
  • Chceme zrušit silniční daň, která má drahý výběr a malý efekt pro stát.

Náš cíl je jasný: jednoduché daně, které lidi platí, protože se jim ani nevyplatí je obcházet. Vznikne tak zdánlivý paradox, který je ale ekonomicky zdůvodnitelný: stát bude nadále mít dostatečné příjmy a lidem zůstane více peněz v peněženkách. Sníží se transakční náklady: ty, které mají lidé s byrokracií, i ty, které má stát s výběrem daní. Je to srozumitelné, jednoduché a v praxi to funguje.

V této souvislosti nemohu nezmínit represivní nástroje, které Sobotkova vláda připravila, jako je kontrolní hlášení DPH a elektronická evidence tržeb. Jsem hrdý na to, že před více než rokem, kdy si všichni všímali jen třetí sazby DPH, právě ODS jako jediná upozornila na nebezpečí kontrolního hlášení a důrazně ho odmítala. Teď, když vstupuje v platnost, se ukazuje, že jsme měli pravdu. Bohužel nemáme sílu, abychom v tom vládě zabránili.

Ale bráníme elektronické evidenci tržeb, a pokud vládní většina neporuší pravidla parlamentní demokracie, tak v tom vládě můžeme bránit úspěšně. Pokud se vládě podaří evidenci silově prosadit, tak slibujeme voličům, že až uspějeme ve volbách a budeme ve vládě, tak tyto drahé a nebezpečné nesmysly zrušíme.

K tomu je ale potřeba říci ještě jedno jasné slovo: propaganda ministra Babiše se snaží lidem namluvit, že kdo je proti elektronické evidenci tržeb, podporuje zloděje. Je tomu přesně naopak. Kdo je proti EET, chrání poctivé podnikatele; ten, kdo EET zavádí, se snaží poctivé podnikatele oslabit a část živnostníků zničit. Stát má povinnost vybírat daně. V tom se shodneme. Stát má právo kontrolovat. V tom se taky shodneme. Dál už se neshodneme.

My tvrdíme, že stát má dost nástrojů, aby mohl účinně vybírat daně už teď. Kontrolních orgánů je mnoho, úředníků čím dál více, nahlížet mohou do kdečeho. Stát nemá přenášet svoje úlohy na podnikatele. Proč se má plošně za naše peníze kontrolovat jakýkoli obchod v zemi, a to ještě on-line? Asi aby měl někdo k dispozici data, co a jak se kde prodává... Jiný smysl to nedává. Stát tyto informace nepotřebuje, nemá právo je sbírat za naše peníze, navíc když není schopen nám ani garantovat, že je někdo nezneužije. Kdo by tomu věřil ve státě, který nedokáže ani uchránit osobní korespondenci premiéra?

Ale hlavně se neshodneme ideově. My věříme, že lidé, kteří podnikají, nejsou kvůli tomu zločinci. Kdo podvádí, toho stíhejme, ale většinu nechme být, protože pracuje se ctí, poctivě a snaží se v nelehkých podmínkách přežít. Sobotkova vláda si myslí, že kdo podniká, tak tak trochu krade, a proto je potřeba ho předběžně potrestat. Podle sebe soudím tebe, chtělo by se říci. Jsme to my, občanští demokraté, kteří opravdu bráníme poctivé podnikatele. Aby mohli podnikat, abychom my mohli využívat jejich služeb a zboží, aby nám do toho všeho nezasahoval Velký bratr, který nám za současné vlády každý den roste před očima.

Vláda uvažuje podle stále stejného mustru. Podvádí pár podnikatelů, tak postihneme všechny a je to. Několik procent dětí žije v nevyhovujících sociálních a kulturních podmínkách a nejsou dobře připraveny na školu, tak budou do školky povinně chodit všechny děti. Stát to přece zvládne lépe než rodiče a prarodiče. Stát musí rozhodovat, kdy rodiče použijí stavební spoření, které pro své nezletilé děti spoří. Hlavně ne rodina, hlavně to nenechat na lidech.

Dámy a pánové, toto je zvrácený způsob uvažování. Nesmíme dovolit, aby se v naší společnosti rozšířil.

U moci v této zemi je od krajů až po Hrad všude levice. Proto je najednou všude plno státu, byrokracie, nedůvěry v lidi, v jejich aktivitu a práci. Proto jsou najednou živnostníci a drobní podnikatelé podezřelí. Proto se najednou zvyšuje minimální mzda, rozdávají dávky, zvyšuje počet zaměstnanců státu, rostou úředníci. Proto se najednou poskytují ve stále větší míře dotace, pokřivuje se trh, stát stále více zasahuje. Proto se najednou znesnadňuje život těm malým, ale dobře se žije těm velkým.

Jedna firma, která patří členovi vlády – abych jí nedělal reklamu, tak ji nejmenuji –, získává už na dotacích více, než odvede na dani z příjmu státu. Je to v pořádku?

Stát se nesoustředí na nadnárodní koncerny a velké korporace, aby jim ztížil daňové úniky, zato útočí na paní, co Vám prodává zeleninu, na instalatéra, na kadeřnici, na hospodského. Dává to smysl? Bohužel ano. To jsou z ideologického hlediska lidé pro levici nepohodlní a pro oligarchy představují konkurenci. Proč by měl komplikovat trh nějaký místní pekař, když můžeme všude mít skoro vládní rohlíky, že, pane ministře?

ODS má úplně jinou představu. Nechme lidi žít, aktivně pracovat, ať stát vstupuje jenom do toho, kam musí. Neřiďme společnost, služme jí. Neregulujme, ale pomáhejme. Neberme lidem peníze – jen to, co je nejnutnější pro činnost státu –, nechme jim je v kapsách, oni nejlépe vědí, co s nimi. Důvěra v lidi a opatrnost před bujícím státem, to přece musí být vodítko správné politiky.

Dovolte mi uvést jeden konkrétní příklad zmatenosti dnešní diskuse. Před pár týdny mi jeden novinář v rozhlase položil otázku – tedy on mi nekladl otázky, ale rovnou se postavil do role mého politického oponenta. Tento novinář, kterému se nelíbilo, že mně se nelíbí zásahy státu do naší svobody a do obchodních vztahů mezi podnikateli a zákazníky, argumentoval, že stát přece taky reguluje dopravu na silnicích. A že si tedy protiřečíme. Přesně tento argument vyvracel velký ekonom a filozof 20. století Ludwig von Mises ve slavné knize Lidské jednání, vydané už ve 40. letech, který podobné úvahy považoval za „zmatení a nedostatek soudnosti“: „Omyl této argumentace je zjevný. Regulace dopravy na silnicích je jednou z úloh instituce, která provozuje silnice. Je-li touto institucí vláda či místní vláda, musí svou úlohu vykonávat. Správce železnice musí sestavit vlakový jízdní řád a hotelový management musí rozhodnout, bude-li v jídelnách hrát hudba, či nikoli. Provozuje-li vláda železnici nebo hotel, je na vládě, aby tyto věci regulovala. Existuje-li státní opera, musí vláda rozhodnout, jaké opery budou na repertoáru. Bylo by ale nelogické vyvozovat z této skutečnosti, že je úlohou vlády rozhodovat o těchto věcech v případě oper, které stát neprovozuje.“ Tolik von Mises.

Tedy, pane premiére, pane ministře financí, v hospodách, které provozuje stát (doufám ale, že takové nejsou, stačí, že stát má pivovar), si klidně předepište, jak to tam má být, v prodejnách, které provozuje stát, určujte prodejní dobu, ale tam, kde soukromý provozovatel něco nabízí soukromému kupujícímu, tam to prosím nechte na nich. Já ovšem chápu, že u ministra Babiše začíná být problém rozlišit, co je jeho prodejna a co je státní, ale kdyby bylo nejhůř, tak my mu s tím pomůžeme a zase striktně oddělíme, co patří státu a co je pana Babiše.

Nezapomínejme na správnou roli státu. Současná vláda – ale není v tom sama – nás dostává do situace, kdy je role státu postavena na hlavu. Bruselská politika směřuje k oslabení národního státu, ale současně stát, jeho byrokracie stále více řídí naše životy. Vzpamatujme se, má to být přece přesně naopak. Stát nám nemá předepisovat, kdy nakupovat nebo jak čistit auto od sněhu, ale má nás chránit před vnějším nepřítelem, má bránit nás, svoje občany, a má nám zajistit vnitřní bezpečnost, abychom se nemuseli bát jít na ulici.

To se ale neděje, jak to dramaticky ukázaly např. události v Kolíně nad Rýnem a jinde – a ať nám nikdo nelže, za chvíli se to může stát i u nás. Vytvořili jsme státy, kde se staráme dobře o hosty, ale mizerně o domácí. Myslíte, že je to v pořádku? Já tedy ne. A nejhorší na těch kolínských událostech je, že se o nich několik dní ani nepsalo, aby se náhodou neublížilo imigrantům. Děsivá ideologie politické korektnosti funguje jako cenzura. Kde to jsme?

K otázce migrace se ještě dostanu, ale schopnost státu ochránit občany před násilím a fyzickým obtěžováním je jedním z kritérií jeho kvality. Jestli dovolíme, aby se naše ženy bály chodit večer po ulici, tak jsme všechno prohráli. A jako konzervativec Vám s plnou odpovědností říkám: není chyba žen, že jdou samy večer po ulici, je chyba státu, že jim nedokáže se všemi prostředky, daněmi a represivním aparátem zajistit bezpečnost. A kdo říká opak, ten už opustil západní hodnoty a podlehl ideologii radikálního islámu. Tam má být žena zavřena doma a sama na ulici nemá chodit. Ale to proboha není něco, co bychom měli zavádět u nás.

Náš stát v Evropě dnes vypadá jako dům, kde máte dokonale provedené rozvody, světla se rozsvěcují na fotobuňku, ze všech stran na Vás blikají nejnovější přístroje, ale dům má stěny z papíru a střechu postupně sousedé rozebírají, takže do něj prší. Chcete v takovém domě bydlet? Je to otázka vkusu. Já raději budu bydlet v domě s pevnými stěnami a dobrou střechou a místo fotobuňky zapínat světla, kdy sám chci. To je stát, který nabízí Občanská demokratická strana. Pevné stěny, do nichž se dostanou jen ti, které pozveme, střecha, do které neprší, a uvnitř bezpečí a svoboda. „Můj dům, můj hrad“ je staré anglické heslo a dnes musí platit pro stát. Náš stát, naše bezpečnost – to je naše heslo těchto dní.

Dostal jsem od novinářů otázku (myslím v souvislosti se zákazem kouření), jak můžeme být proti zákazu kouření v hospodách, když většina jej chce. Jak tedy můžeme něco požadovat, když většina občanů si myslí opak? Z takové otázky každého, kdo zná historii, mrazí v zádech.  Z 20. století přece dobře známe většinovou podporu, které se tu a tam dostávalo šíleným diktátorům, protože jim prostě lidé díky propagandě uvěřili. Demokracie není založena jen na názoru většiny, demokracie musí vycházet z toho, že vyjadřuji svoje názory a respektuji názory druhých. Kdo rezignuje na svůj názor a na svoje přesvědčení, ten zrazuje i demokracii. Jak mi může někdo naznačovat, že nemám něco hlásat, jen proto, že většina si myslí něco jiného?

Je to smutné v národě, který se hlásí k Masarykovi a Husovi. Nebyl to náhodou Jan Hus, který odmítl přesvědčování proti svému svědomí? Říkali mu: „Kdyby koncil prohlásil, že máš toliko jedno oko, třeba máš dvě, bylo by tvou povinností vyznati s koncilem, že tomu tak jest.” A Hus odpověděl: „I kdyby mi to tvrdil celý svět, já, maje rozum, jaký nyní mám, nemohl bych to připustiti bez odporu svědomí.“

Dámy a pánové, Občanská demokratická strana – kterou Milan Uhde s nadsázkou na našem posledním kongresu nazval současným disidentem české politiky – je dnes v situaci, kdy nám mnozí kolem nás tvrdí, že lidé mají jen jedno oko. Individuální svobodu hoďte za hlavu, všichni kradou, musíme je kontrolovat, stát musí být větší, úředníků potřebujeme více, sociální systém je potřeba ještě rozvinout, lidi je potřeba vychovávat, usměrňovat, ovládat – vždyť to chtějí – evropské integrace je málo, ještě přidejme, nestrašte nebezpečím migrace, České republice nic nehrozí a tak dál.

A já za občanské demokraty a za všechny, kteří neztratili zdravý rozum, říkám: Můžete tisíckrát všem lidem nalhávat, že člověk má jen jedno oko, my víme, že máme dvě. A budeme to říkat, i když se Vám to nebude líbit. Protože to je naše přesvědčení, protože je to pravda a protože my děláme politiku na základě rozumu, ne politické korektnosti. A to je největší rozdíl mezi tím, co nabízí ODS a co socialistické a populistické strany. My děláme odpovědnou politiku. To se ukázalo v době ekonomické krize a ukazuje se to i teď.

Mohli jsme dělat líbivější politiku, ale na tu bychom všichni doplatili. Jak se ukazuje, naše politika byla správná a je základem současného růstu. Je dobrá pro občany České republiky.  Všem lidem v této zemi chceme říci: Neskočte na lep Sobotkově vládě. Projídá naši budoucnost. Přítomnost vypadá příjemně, poplatky se ruší, peníze se rozdávají, slibuje se kdeco. Jenomže jakou to má budoucnost?

Představte si zadluženou domácnost, kde když se jim dostane trochu peněz, tak dluhy nesplácejí, místo toho si půjčí další peníze, koupí si nové auto, sníží si pracovní úvazek a spokojeně si užívají. Možná se tak někdo chová, ale stát se tak neodpovědně chovat nesmí. Sobotkova vláda dělá přesně co, co kritizoval na socialistech už Antonín Švehla: rozdává koláče, které nenapekla, a ani nemohla, protože snědla těsto, ještě než stačilo vykynout.

V posledních dnech jsme mohli číst, že roste nezaměstnanost lidí nad 50 let. Vysoké školy každý rok chrlí desetitisíce absolventů. Co nabízí tato vláda mladým lidem, co nabízí lidem nad 50 let, co nabízí seniorům? Odpověď je jednoduchá. Stát, který je stále větší, stále méně funkční, stále dražší, ale který jim nedokáže zajistit dobrou budoucnost.

Ptám se vlády:

  • Jak chcete ve stárnoucí společnosti udržet dobré důchody, když vláda zrušila druhý pilíř a ničím ho nenahradila?
  • Jak chcete udržet stále nákladnější kvalitní zdravotnictví, když vláda lidem zabránila, aby si na své zdraví přispívali?
  • Jak chcete zajistit dobrá pracovní místa, když vláda útočí na ty, kteří jich nejvíce vytvářejí: na drobné a střední podnikatele?
  • Jakou mají perspektivu mladí lidé, kteří by chtěli pracovat ve veřejné službě, když vláda služebním zákonem zabetonovala státní správu a vytvořila byrokracii pro byrokracii místo služby pro občany?
  • Jak chcete zajistit budoucnost, když vláda neinvestuje dost do školství, do výzkumu, do dopravy?
  • Jak chcete zajistit bezpečnost, když vláda není ochotna dostatečně zvýšit peníze na obranu a ty, co má, nedokáže rozumně použít?

Bohužel, principy neodpovědného manažerského socialismu uplatňuje vláda i v evropské politice, která postrádá vizi i realistické zhodnocení situace. A to nás ohrožuje.

Evropská unie a styl vládnutí jejích byrokratů Sobotkově vládě vyhovuje. Jejich pohled na politiku je v podstatě stejný. Bruselská metoda všechno zunifikovat – sjednotit byrokratickými postupy – ještě trochu fungovala, když se nic nedělo. V době krize osudově selhává. Neschopnost Bruselu se ukázala již při opakovaném pokusu za obrovskou cenu zachránit nezachranitelné – eurozónu ve stávající podobě včetně Řecka. Ještě horší selhání ale Unie ukazuje při řešení migrační vlny. Bruselská řešení prostě nefungují, protože žádnými řešeními nejsou. Brusel má na vše jedinou odpověď: ještě více integrace. Přitvrzuje ve svých centralistických snahách, které omezují suverenitu národních států – vzpomeňme na vnucování povinných uprchlických kvót, návrhy na společnou azylovou a sociální politiku, stále užší bankovní unii. Takto to dále nemůže jít. Je více než jasné, že Evropská unie se musí změnit. ODS je na to připravena, Sobotkova vláda vůbec ne.

Všechny reformní návrhy, které nyní zaznívají, jdou v duchu reforem, které již 15 let prosazuje ODS. Ukázalo se, že naše evropská politika je realistická, prozíravá a odpovědná. I předseda Evropské komise dnes připouští, že Unie, kde se všechny státy integrují najednou a ve všech oblastech, není možná. Budoucí debata o EU půjde směrem pružnější integrace a navrácení některých kompetencí národním státům. Podporujeme požadavky, aby z evropských smluv zmizel cíl stále užší Unie, aby EU byla unií více měn a aby národní parlamenty měly reálnou pravomoc evropské regulace odmítnout. Chceme EU spravit, aby fungovala lépe a státy díky ní byly silnější. Je to výrazem naší odpovědnosti za to, jak bude Evropa vypadat.

Vůči voličům se Sobotkova vláda tváří, že se v podstatě nic neděje, mnoho zásadních změn, které se v Unii chystají a plánují, zamlčuje. Místo jasné strategie ochrany národních zájmů vláda omílá nutnost zachování jednoty hlavního proudu. Ptám se, kdo a co tímto proudem je? Na to vláda nebyla nikdy schopna odpovědět. Vláda chrání zájmy jakéhosi evropského hlavního proudu, a ne naše národní zájmy, tedy zájmy České republiky! Zde však platí, že pokud nedefinujeme naše zájmy, hájíme zájmy někdo jiného. Tato vláda národní zájmy nezná, a proto je nemůže účinně chránit.

Mimochodem, v záplavě politické korektnosti se slovo národní zájem z veřejného a politického prostoru zcela vytratilo. Všichni se tohoto slova bojí, aby nebyli nařčeni ze sobeckosti, nedostatečného evropanství nebo xenofobie. ODS se k definici národních zájmů plně hlásí a bude podle nich postupovat. Jaký je náš národní zájem? To je přece zachování bezpečnosti a prosperity naší země. A z tohoto hlediska musíme hledat odpovědi na některé výzvy dnešní doby, jako je migrace, zhoršená mezinárodní situace a permanentní dluhová krize některých států EU.

  • Proto je správné odmítnutí společné měny a zachování naší měnové, rozpočtové a daňové politiky.
  • Proto je správné odmítnutí evropských tlaků na sjednocování sociální politiky, a tedy i daní.
  • Proto je správné uchování maximální míry suverenity v otázkách azylové a migrační politiky.
  • Proto je správné rozhodovat o tom, kdo, jak dlouho a za jakých podmínek bude pobývat na našem území.

Nabízíme tedy lidem realistickou alternativu k neodpovědné zahraniční politice Sobotkovy vlády a k experimentům prezidenta Zemana. Ano, prezident Zeman úzce souvisí se Sobotkovou vládou. Náramně si s ním teď rozumí ministr Babiš a byl to premiér Sobotka, kdo lidem doporučoval, ať Miloše Zemana volí. A je to vláda, která nechává prezidentovi volnou ruku, i když nemusí. Miloš Zeman si dělá, co chce, přibližuje nás k Putinovu Rusku, rehabilituje komunistickou éru, nejmenuje profesory, vystupuje jako levicový předseda vlády, a ne jako hlava státu. Bohužel ho nelze podceňovat – Miloš Zeman jako jeden z mála politiků uvažuje strategicky. Je to silný soupeř. Ano, soupeř. Uděláme vše pro to, aby ČR měla premiéra, který vládne a nenechá se nahrazovat prezidentem, a uděláme vše pro to, aby ČR měla po příští prezidentské volbě prezidenta, který spojuje společnost a důstojně vykonává funkci hlavy státu.

Dámy a pánové, stojíme před jednou z největších výzev evropské civilizace v moderní době.

V nebezpečné mezinárodní situaci se daly do pohybu celé národy a tlačí se do Evropy.

Radikální islám se netají svou snahou Evropu ovládnout. Integrace přistěhovalců se nepovedla. Z řad druhé a třetí generace přistěhovalců, tedy z řad občanů zemí EU, se rekrutují teroristé. Miliony lidí přicházejí do Evropy, nikdo neví, co s nimi, jak rozlišovat ty, kteří potřebují pomoc, od těch, kteří chtějí využít náš blahobyt, a od těch, kteří zde chtějí bojovat proti naší civilizaci. Zapomněli jsme pojmenovávat věci pravými jmény. Kdo se o to pokusí, tak je málem označován za fašistu. Tak dobře, zkuste si to doma, vy, co to pokrytecky radíte společnosti: Nechte otevřený svůj dům a dejte tam ceduli, že zvete každého, kdo nemá kde bydlet. Uvidíme, jak dlouho to vydržíte.

Místo pokrytectví je potřeba jednat. ODS jako první a dosud jediná politická strana předložila komplexní plán, jak se postavit migrační krizi. Je realistický, humánní a chrání občany České republiky. Bere vážně obavy lidí a nevysmívá se jejich strachu. Je také nejlepší ochranou proti extremistům a populistům všeho druhu. Už to je důvod, abychom mohli opět ovlivňovat politiku v České republice dříve, než bude pozdě. Tváří v tvář všem těmto výzvám, s ohledem na socialisticko-populistickou vládu a vzhledem k levicovému prezidentovi stojícímu na jednom pódiu s extremisty je potřeba dát dohromady síly pravice a bojovat – třeba už letos na podzim v krajských a senátních volbách.

Silná, obnovená ODS je otevřená nápadům, iniciativám, jsme otevřeni lidem, kteří chtějí žít ve svobodě. Proto nabízím všem pravicově smýšlející občanům České republiky: Nezahazujte svůj hlas, neplýtvejte svojí aktivitou, pojďte posílit a podpořit jedinou pravicovou stranu s konsistentním názorem, stranu, která vidí, že stát by měl sloužit lidem, a ne naopak.  Stranu, která podporuje aktivní a procovité lidi, aby to mohli „rozbalit“. Je čas sjednotit pravicové síly a porazit levici, je čas dát naší zemi novou perspektivu. Podařilo se změnit ODS, teď společně změníme Českou republiku!

Dámy a pánové, některé věci se vracejí a některé souboje je nutné zopakovat.

Před 25 lety bych si nemyslel, že se dočkám doby, kdy normalizační komunistický funkcionář bude dostávat vyznamenání od demokraticky zvoleného prezidenta.

Před 25 lety bych si nemyslel, že budeme znovu svádět boj o opravdu svobodná média.

Před 25 lety bych si nemyslel, že sociální demokracie bude vládnout v krajích s komunisty a ve vládě sedět s největším podnikatelem a budou spolu dělat socialistickou politiku.

Před 25 lety bych si nemyslel, že budu muset znovu vysvětlovat, že posun naší země na Východ není v našem národním zájmu.

Před 25 lety bych si nemyslel, že budu muset lidem vysvětlovat, že správné je to, co slouží zájmům našeho státu, co je naším národním zájmem, a ne to, co se líbí v Bruselu, Berlíně či Moskvě.

Před 25 lety bych si ale především nemyslel, že budeme muset hájit prostor individuální svobody před dohlížitelským státem, že se nám sem okny bude tlačit socialismus, který jsme vyhnali a práskli za ním dveřmi.

Před 25 lety bych si nemyslel, že lidé, společnost, možná většina společnosti znovu ztratí cit pro to, jak důležitá je svoboda jednotlivce, a že budeme muset o tuto svobodu znovu usilovat.

Před 25 lety bych si nemyslel, že tohle všechno je možné. Ale bohužel to možné je.

Jenomže my jsme znovu připraveni ten zápas svést. Jak napsal už ve 40. letech minulého století jeden z největších ekonomů a filozofů moderní doby Friedrich August von Hayek:

„A jestliže náš první pokus o vybudování světa svobodných lidí selhal, musíme se pokusit znovu. Vůdčí princip, který nám říká, že politika svobody jednotlivce je jedinou pokrokovou politikou, platí dnes stejně jako v devatenáctém století.“

Ano, dámy a pánové, politika svobody jednotlivce, politika svobody a suverenity národa, politika svobody a bezpečnosti, to je dnes jediná rozumná a chcete-li pokroková politika, která je založena na zkušenosti, zdravém rozumu, znalostech a na konkrétní představě, jak výzvy dneška řešit. To je politika, která přináší naději. To je politika Občanské demokratické strany a to je politika, kterou chceme a budeme pro lidi v České republice v příštích letech dělat.

prof. Petr Fiala
předseda strany

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Diskuse obsahuje 7 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Hnutí SPD programově odmítá diskriminaci na základě pohlaví

15:49 Hnutí SPD programově odmítá diskriminaci na základě pohlaví

Usnesení předsednictva hnutí Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD)