Dámy a pánové, už si připadám jako pan poslanec Okamura, že se stále pokouším zařadit na program schůze Sněmovny novelu školského zákona, to, co se nám nepovedlo, když jsme se snažili zdokonalit projednávanou vládní novelu. Ráda bych, abyste znovu uvážili i ve světle událostí posledních dnů, posledních týdnů, jestli je opravdu jedno, jakou kulturu předáváme na našich školách, jestli je opravdu jedno, že naši žáci nejsou vedeni k tomu, aby vedle svých práv plnili také své povinnosti. Vracím se k oné zmíněné kultuře.
Naše kultura je kultura evropská. Kultura evropská stojí na několika pilířích. Právě ona zformulovala základní lidská práva a svobody, ale nezformulovala by je, kdyby nestála na pevných sloupech dědictví antického a židovsko-křesťanské kultury.
Dámy a pánové, prosím, v Poslanecké sněmovně jsme snad schopni rozlišit náboženství, to, co se mi stále jaksi podstrkuje ze strany Ministerstva školství, že chci zavádět křesťanství jako náboženství do škol. Jsme snad schopni odlišit náboženství, ideologii a kulturu. Já hovořím o křesťanské a židokřesťanské kultuře.
Když už se bavíme o ideologii, tak jediná ideologie, která je obsažena ve školském zákoně, je ideologie zvaná multikulturalismus. K tomu naši žáci mají být vedeni. Ten výsledek se už ale ukazuje v řadě zejména západoevropských zemí. On ten multikulturalismus vůbec nepřinesl výsledek, že budeme k sobě všichni tolerantní. Přinesl výsledek, že se vytvořila jakási bezhodnotová kaše, že jsme úplně přestali hovořit o tom, že jsou nám některé věci zkrátka svaté, že jsou některé hranice, které nepřekročíme. A to je ideologie. To křesťanství, o kterém mluvím, to je křesťanská kultura. My bezmyšlenkovitě přistupujeme na to, jak v Evropské unii zesiluje zase ideologie sekularismu. Je jasné, že školy nesmějí být závislé a navázané na nějaké náboženství. Ale sekularismus, který bere vlastně duchovní rozměr všem, je úplně něco jiného.
Dámy a pánové, tato novela není novelou jenom z mé hlavy. Pod tuto novelu se podepsali tři ministři stávající vlády. Podepsali se tam jednotliví poslanci z klubu TOP 09, ODS, KDU-ČSL, Úsvit, ANO, sociální demokracie. Opravdu budeme ještě čekat? Já jako latinář mám chuť říct: Quo usque tandem, Catilina? Ale je to skutečně, jak dlouho, kolik ještě chceme důkazů, než si uvědomíme, že naše školy by opravdu měly předávat naši kulturní identitu?
Proto znovu prosím, a budu to říkat pořád, znovu prosím, abyste uvážili, zda by bod programu 143, sněmovní tisk 858, nebylo správné zařadit na 25. dubna jako první tisk z bloku prvního čtení. Prosím, zvažte to.
Psali jsme:
autor: PV
