Pro stát – a tedy pro nás všechny – je ze všech hledisek nejvýhodnější, když je počet fungujících rodin co největší.

V "ekologii společnosti" existují u každého jedince vnitřní síly: snaha rozvíjet se a touha po štěstí, které najde především ve vztazích s druhými. Tou třetí energií je chuť poznávat a pochopit svět.

Vnější síly, síly prostředí mohou dodávat motivaci, podporovat, ukazovat příklady a vytvářet příležitosti. Nebo se všechno pokazi a převládne omezování, nátlak a hrozby a lidský potenciál se udusí.

Stát se rodičem znamená usilovat o cennou kvalifikaci, která není podmíněna stupněm vzdělání. Především jde o to, přijmout náročný úkol, odhodlat se k učení spousty nových věcí,

mít odvahou hájit vlastní velkou odpovědnost vůči různým institucím. Přitom rodič nesmí trpět "stihomamem", ale přijímat učitele, vedoucí, třeba i lékaře jako partnery. Klást na ně velké nároky – svěřuje jim přece to nejcennější, své dítě – ale dát jim také důvěru.