Československý a poté český stát hrdému cikánskému lidu sebral v podstatě vše, navíc je začal, bez ohledu na příslušnost k tomu kterému kmeni, jednotně označovat za Romy. Mnozí moji cikánští přátelé by se urazili, kdyby je někdo nazval Romem. V padesátých letech stát zakázal kočování, které např. Francie zachovala. Po roce 1989 nastavil stát imigrační politiku tak, že připravil Cikány o jejich tradiční zaměstnání a přitom cikánské party kopáčů byly excelentní, pokud měly svého předáka.
Národ, který také mimochodem uměl spoustu řemesel, postupně ztratil veškeré možnosti legální obživy. Vystěhovávání z různých lokalit definitivně rozbilo poslední zbytky rodového systému a pokud k tomu přidáme snadnou možnost emigrace (přiznejme si, že- přes tvrzení různých států- převážně z ekonomických důvodů) inteligence a dalších elit, to vše umocněné generační obměnou, tj. vymíráním přirozených autorit, máme zde velikou sociálně vyloučenou skupinu, která se paradoxně opět vrací k migraci, mnohdy z ubytovny na ubytovnu.
Nyní ale bez jasných pravidel a vedení, které však potřebuje, aby se nestala nebezpečnou i sama sobě. Velmi pozitivní a přitom široké veřejnosti prakticky neznámou (proč asi?) skutečností je to, že Cikáni mají zachovaný pocit sociální soudržnosti a své staré lidi si většinou dochovají v kruhu rodiny. Stát by měl opět zajistit pro všechny své občany (cikánského i necikánského původu) možnost získat odpovídající práci a tak jim umožnit řádné sociální začlenění. Stát musí skončit s rozdělováním svých občanů na Romy a Neromy a přestat vyhazovat stamiliony na řešení romské otázky.
Psali jsme:
Ing. Bc. Ivan Noveský
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: DOMOV
