Tento týden totiž probíhá závěrečné projednávání státního rozpočtu na příští rok – a vláda by rozhodně mohla předložit rozpočet s menším schodkem, když už ekonomika konečně roste a má růst i příští rok. Ten růst ekonomiky, jak všichni víme, ale není díky této vládě, ví to i ekonomové.

Když se podívám na jednotlivé položky, tak zjišťuji velmi překvapivé a nemilé skutečnosti – například dokonce i Hospodářský výbor Sněmovny, který ovládá vládní koalice, nakonec neschválil jednu z položek Ministerstva průmyslu. Konkrétně, vláda počítá se zvýšenými příjmy z hnědého uhlí dané novelou horního zákona spočívající ve změně struktury z tzv. úhrady z vytěženého nerostu u hnědého uhlí. Dnes se tyto výnosy rozdělují v poměru 75% pro obce a 25% pro stát, to se však má změnit, a to v poměru jedna třetina pro obce a dvě třetiny pro stát. A s příjmy z této změny se počítá už v rozpočtu na rok 2015. Celé to je ukázka příkladného šlendriánu – novela horního zákona totiž ještě neprošla Sněmovnou, zatím je v meziresortním připomínkovém řízení a nebyla schválená ani vládou, natož aby o ní kdy slyšel Parlament. Navíc, jak minulý týden upozornili starostové s naším poslancem Davidem Kádnerem, plánovaná změna znamená vytunelování obcí postižených těžbou – škody zůstanou jim a zisk dostane stát. A já nemyslím, že takový návrh vůbec v této podobě projde, protože to nepřipustí starostové a občané postižených regionů, ať už jsou z jakékoliv strany.

Pokud se tedy bavíme o příjmech a výdajích a chceme kvalifikovaně oponovat a hledat nejvyšší efektivitu, je do budoucna nutné maximálně zprůhlednit rozpočty všech rezortů a všech jimi placených institucí.

Platíme spoustu věcí, které jsou zbytečné nebo bychom je měli levněji. A problém je, že není v silách jednotlivců ani Ministerstva financí rozluštit desetitisíce položek. Pokud ovšem tyto položky budou viditelné, rozběhne se samočistící proces: nedávno náš kolega poslanec Úsvitu  Karel Fiedler hovořil s člověkem, který má na starost dotace pro některé občanskoprávní organizace – bez okolků přiznal, že on ani jeho úřad vůbec netuší, kam a na co některé miliony ze státní kasy jdou a že o jejich efektivitě pochybuje.

A tady je opět prostor, kde by se dalo šetřit, přičemž to neznamená pouze vzít peníze těm, kdo si na dobročinnost hrají, ale dát je tam, kde budou použity účelně.