Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, hezký večer. Chtěl bych se trošku pozastavit u svého předřečníka, protože z toho, co zde bylo řečeno, jsem si připadal trošku, že nežiji ani v České republice, ale někde možná v Bronxu anebo ještě někde v jiném státě, kde neplatí vůbec žádné právo a nemáme Policii České republiky popřípadě něco jiného. Já si myslím, že zas tak špatně na tom ještě nejsme. A co se týká konkrétně nutné obrany a kolega zmiňoval i krajní nouzi, tak si myslím, že tyto dva instituty jako okolnosti vylučující protiprávnost jsou v českém trestním právu celkem dobře zakotveny a mají svoji dlouhou historii. (Trvalý hluk ve sněmovně.)
Když si přečtete současné znění nutné obrany v § 29 trestního zákoníku, tak se dočtete, že nutná obrana je čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, a proto není trestným činem. Negativní vymezení potom říká, že nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Navrhovaný třetí odstavec naopak vymezuje, co se jedná nutnou obranou, a je to, že je to obrana vedená vůči osobě, která neoprávněně vnikla do cizího obydlí za použití násilí, pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je vniknutí zabránit. Pokud takové jednání může vyvolat u obránce oprávněnou obavu z ohrožení života či zdraví nebo jiné přítomné osoby. Kromě nedostatků, které tento návrh předkládá jako oprávněnou obavu; oprávněnou obavu my v našem trestním právu nemáme, my máme důvodnou obavu. Například v trestných činech obecného, § 353 a 354. Mohli bychom toto opravit. Já se domnívám, že předložení této novely má právě konstatovat to, co řekl předkladatel: Můj dům - můj hrad. Navrhovaná novela zcela zásadně mění okolnosti vylučující protiprávnost jednání při obraně svého obydlí. Zcela se vytrácí jeden ze základních znaků nutné obrany, a to útok trvající nebo hrozící, který směřuje proti fyzické osobě, tedy obránci nebo jiné osobě. V tomto případě je zde majetek.
Není také zřejmé, jak by bylo uplatňováno omezení, že nutná obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Kolega Schwarz řekl některé příklady.
Mluvil například o zásahové jednotce, která vstupuje do obydlí. Zde samozřejmě ona vstupuje oprávněně. Ale ta osoba, která je za těmi dveřmi, to neví, protože tam policie používá řekněme donucovací prostředky k překonání překážky, jejímž účelem je vniknutí do takového obydlí zabránit.
Obydlí podle našeho trestního práva není pouze náš dům, náš byt, naše chalupa. Ale je to také hotelový pokoj, který já budu zrovna po konkrétní věc, po konkrétní den užívat. Budu i tam se takto bránit až mě tam bude ráno vstupovat uklízečka, protože jsem si nedal svoji cedulku na dveře, a já budu po nějakém řekněme bujarém večírku? A při tom, jaký vedu způsob života, se budu obávat, kdo se to na mě vlastně dobývá?
Vážení kolegové, kolegyně, takto široce pojatá obrana obydlí není v podmínkách České republiky potřebná a nelze vyloučit nežádoucí excesy. A proto navrhuji tento návrh zamítnout. Děkuji. (Potlesk z lavic KSČM.)
Psali jsme:
JUDr., PhDr., Zdeněk Ondráček, Ph.D.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
