Zamysleme se společně nad touto problematikou. Všichni jsme chodili do školy, byli hodnoceni učiteli i rodiči. V jistém okamžiku jsme se rozhodovali o dalších krocích. Co mě baví, co bych chtěl v budoucnu dělat, jaké mám možnosti, mám na to? Takto jsme museli mnozí poctivě odpovídat na otázky, které visely ve vzduchu, a mnohdy to nebyla rekapitulace moc optimistická. Někteří si ještě museli klást otázku – „dovolí mě režim studovat příslušnou školu“?
Doba se změnila. Dětí a tím i studentů ubývá. Zaměstnavatelé se snaží získat nejlepší pracovníky a zjišťují, že mnohde není kde brát! Školy nedodávají potřebné odborníky. To jsme to dopracovali. Kde je chyba? V porevoluční euforii nebylo nic problém, hlavně, že je svoboda, ostatní přijde samo. Revolucionáři začali ve školství bořit i to co nám všichni záviděli. Ze svobody se nám točí hlava ještě dnes. Školní osnovy si dělají všichni tak, jak se jim líbí, maturity udělá každý, a kdo má jenom trochu chuti válí na vejšce jako nic. Hlavně musíte mít peníze. Že se dá vysokoškolský titul koupit během chvíle mě stále hlava nebere. Myslíte, že to šlo dříve taky? Nevím.
Školy mají dodávat kvalitně připravené pracovníky. Aby to neměli tak lehké, mohou si studenti přihlášku dát na více škol. Zrušili jsme povinnost dohody budoucího zaměstnavatele s vyučencem a tak učíme podle citu a intuice. Mnohdy i to o co není žádný zájem. Neexistuje žádná státní ani krajská koncepce kromě snah ušetřit tzv. slučováním. Poslanci omylem schválili novelu zákona, kde se žákům zakazují chemické pokusy! V některých školách jde vyučujícím doslova o život. Sprosté nadávky a urážky se ani nepočítají. Rodiče vše kryjí omluvenkami – proč ne, je přece svoboda. Podporujeme technické vzdělávání tím, že technickým školám odebereme možnost výběru nejnadanějších studentů v osmi nebo šesti letých gymnáziích. Diskriminujeme tím základní školy, které již dále pokračují bez nejlepších. Po deváté třídě si ještě další dobří zvolí gymnázium čtyřleté. Na to co jsme vynaložily tolik snahy, pořizovali stavebnice a proklamovali technické vzdělání, nám zbývá až třetí výběr. Zde požadujeme špičkové odborníky jazykově vybavené, flexibilní, kteří mají být průkopníky nových technologií a vynálezů. Není to na hlavu postavené? Zaměstnavatelé si stěžují, úřady práce nenabízí jiná než technická pracovní místa a my stále tvrdošíjně produkujeme právníky, filosofy a kdovíco ještě. Do tohoto všeho v tzv. inkluzi přidáme do škol žáky nějak znevýhodněné! Byl někdy někdo v našich speciálních a praktických školách? Asi ne, protože by nemohl takto rozhodnout. Nebo je to příkaz z Bruselu? Tak je to příkaz hloupý a my na něj nemáme skákat. Jsem člověk se sociálním cítěním, ale právě proto si uvědomuji především útrapy těch znevýhodněných dětí. To, že budou brzdit již tak narušenou výuku, pominu. Jsem ochoten přehlédnout i zástup asistentů, kteří se o tyto žáky budou starat. Co mě však alarmuje, je zařazení těchto dětí mezi zdravou a dravou generaci. Děti bývají mezi sebou zlí a slabším svoji nadřazenost dávají najevo. Zažijí tyto děti nějaký úspěch kromě ústrků a posměšků? Neumím si to představit o přestávkách nebo po vyučování, kdy se dospělí nedívají. Co prosím připravujeme budoucí generaci. Již mnohokrát jsem psal, že velikost společnosti se hodnotí podle toho, jak se umí postarat o mladé, staré a postižené občany. Ti ostatní to musí dělat sami a někteří to umí náramně!
Může škola vyprodukovat dobré pracovníky plnící náročné úkoly elektronické doby, bouřlivých změn, nejistot a ostrých loktů? Nejsem si jist!
Psali jsme:
autor: ČSSD
