Debata o tom, zda máme či nemáme mít veřejnoprávní televizi stále pokračuje. Paní Němcová soudí, že jde o pilíř demokracie. Mediální analytik Milan Šmíd v Týdeníku rozhlasu napsal velmi pěkný článek.
V něm uzavírá:
"Jenomže některé lidi nepřesvědčíte. Oni přece nejlépe vědí, že Česká televize a Český rozhlas své poslání veřejné služby neplní, nebo ho plní nedostatečně, protože ten a ten pořad se jim nelíbil, nebo byl špatný, a protože tahle či jiná zpráva byla jednostranná a nesdělila jim, co chtěli vidět a slyšet. Chtít od takových lidí nadhled, schopnost abstrahovat od jednotlivostí a zařadit svou osobní zkušenost do širšího kontextu zkušenosti jiných lidí, je něco podobného, jako žádat od příslušníka primitivního kmene, aby pochopil, že země je kulatá. Vždyť on ji přece vidí rovnou a placatou. Na vlastní oči. A všichni kolem to přece vidí stejně."
Klasické uvažování mnohých odborníků. "Já jsem expert. Já tomu rozumím, vy ne. Já určím co je dobré. Vy to budete jen platit. Proč? Protože jsem řekl a basta. Nesouhlasíte? No jistě. Primitivové, to se dalo čekat. Stejně to zaplatit musíte a to je pro Vás jedině dobře."
Pokud se budeme k sobě takto chovat, pak by se mohli ozvat třeba pekaři. Lidé přeci vůbec nerozumí, co práce to dá, udělat chléb, rozvést ho, koupit správnou mouku, držet zásoby, zjišťovat výkyvy poptávky. Také každý den chtějí něco jiného a komplikují tím produkci. Pekař by se pana Šmída neměl ráno ptát, "Co byste si přál?", nýbrž mu rovnou sdělit - "Dostanete dvě housky, ať mi nezbudou. Bude to za 135,-" Případně krám zavřít a housky se složenkou rovnou hodit do poštovní schránky pana Šmída.
V takovém světě, já žít nechci.
Myslím, že lidé by neměli platit televizní daň. Povinnost vykupovat něčí práci? Proč? Protože je dobrá? Tak to se snad prodá, nebo ne?
PS: Máte pocit, že jsem přirovnal rohlíky k televizi a to se nemá? Že je to demagogie? Pak si shlédněte tuto reklamu Českého rozhlasu a pak mi řekněte, kdo si tu s demagogií začal...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš Pajonk
