Připomenu, že před deseti lety na ME v Portugalsku naše národní fotbalové mužstvo porazilo jak Němce, tak Holanďany. Holanďany trochu se štěstím, Němce ve skupině ovšem takřka s B-týmem (trenér Brückner nechal odpočívat většinu klíčových hráčů), a to s přehledem a ve velkém stylu.

Tehdy jsme s naším národním týmem sklízeli plody z koncepční a státem podporované péče o sportovní mládež, rozvinuté v 80. letech a přetrvávající v Tréninkových střediscích mládeže i po pádu bývalého režimu. Byla to nesporně jedna z dobrých institucí bývalého režimu. V letech 2007–2013 pravicové vlády přistoupily k omezení podpory sportu, a to včetně mládežnického fotbalu.

Německo od ME 2004 udělalo obrovský kus práce. Prosadilo s německou důkladností podobný systém státní podpory fotbalu, jaký byl ještě před pár lety funkční i u nás, a dalo nejlepší trenéry k mládeži. Hráči typu vynikajícího Kroose jsou již plodem tohoto systému.

Nejprozíravější kluby v Evropě, například Ajax Amsterodam, mají již několik desítek let fungující systém výchovy mládeže, kdy hráči od nejmenších žáčků až po hráče prvního mužstva hrají stejným systémem. Každý rok tato líheň produkuje nové talenty pro holandský (a světový) fotbal. Nejlepší hráče Ajax pochopitelně za velké peníze prodává do nejbohatších evropských klubů, do Realu Madrid, Barcelony, Bayernu či do klubů v Anglii i jinam. Peníze z prodeje hráčů samozřejmě investuje do systému výchovy hráčů.

Model Ajaxu je uchopitelný i v našich podmínkách. Ovšem s ohledem na podstatně nižší příjmovou základnu českých fotbalových klubů, v důsledku stále se snižující návštěvnosti zápasů a omezeném českém trhu reklamy a sponzoringu, je uplatnitelný jen částečně.