Chápal jsem A. Merkelovou do jisté  míry, když v minulém roce otevřela německé hranice pro uprchlíky, Nejspíše dostala od kapitánů německého průmyslu zadání dodat německému průmyslu statisíce nových, levných a dobře motivovaných pracovních sil. Takovouto pracovní silou mohli být především syrští uprchlíci, kteří by v německém průmyslu snad bývali mohli uspokojit hlad zaměstnavatelů po chybějících pracovních silách.

Německá ekonomika  dosahuje vysoké produktivity práce a současně se počty německých nezaměstnaných pohybují na úrovni plné zaměstnanosti. Jinak řečeno: nepracuje jen ten, kdo nechce pracovat anebo v jehož profesi práce v daném okamžiku v Německu zkrátka není. Jinak řečeno . Německu  chybí pracovní síly. 

Němci proto otevřeli dveře dokořán uprchlíkům, z nichž ovšem například afghánští migranti nemají prakticky žádné pracovní návyky a jsou pro potřeby průmyslu nepoužitelní. Podobné je to s Eritrejci a většinou dalších Afričanů.

Němci však dokáži věci zorganizovat a jsou připraveni do tohoto projektu integrace migrantů nasypat ohromné objemy peněz. O tom, že to Němci umí zorganizovat, přesvědčili všechny již napříkald v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech při postupné integraci zahraničních pracovníků z Turecka, bývalé Jugoslávie, Itálie, Španělska, Portugalska… Naučili je všechny pracovat. Většina z těchto zahraničních dělníků  se vrátila do svých zemí a stala se v nich ve výrobě nositeli progresu.