Například inkaso DPH, tedy položka, která za stejné období v minulém roce vykazovala nejvyšší růst, nyní meziročně kleslo o 7, 2 miliardy korun. (Loni tato položka meziročně stoupla o 7,4 mld. Kč, a to zejména vlivem zdražených nadměrných odpočtů, které na začátku loňského roku inkaso uměle navýšily.) Nyní je tedy výběr inkasa DPH zhruba na úrovni roku 2013).
Pokleslo také inkaso spotřebních daní, a to o 7,1 miliardy. Rozhodující vliv na tento pokles mělo inkaso spotřební daně z tabákových výrobků. Na začátku loňského roku totiž došlo k předzásobení se tabákovými výrobky, a v důsledku toho také k navýšení plnění této daně.
Letos státnímu rozpočtu oproti loňsku rovněž „chybí“ mimořádný příjem, který loni představovaly příjmy z aukce kmitočtů pro LTE ve výši 8,5 miliardy korun… Tedy jednorázový, neopakovatelný příjem.
Poukazováním na počty kopírek na ministerstvu financí kýžených 200 miliard do rozpočtu nepřinese
Ukazuje se, že sliby A. Babiše, že bude lépe vybírat daně, zůstávají nenaplněny, a že se ve výběru daní zatím vůbec neprojevuje ani růst českého HDP, který byl podle ČNB za první čtvrtletí letošního roku 4,2 %. To ukazuje spíše na sezónní výkyv v tvorbě HDP v I. čtvrtletí.
Babiš by před údaji o výběru daní neměl zavírat oči a místo komentářů, že na mítinku v Brně v září 2013, kde hovořil o tom, že stát díky korupci a plýtvání ročně přichází o 200 miliard korun a že on to napraví, „asi plácal, neměl na to přesné propočty,“ by měl pro zvýšení daňových příjmů státu také něco dělat.
Zdá se, že už mu došlo, že výměnou kožených sedaček za alcantru (nebo za co) ve vládních vozech, které se podle jeho představ o šetření nemají napříště kupovat s metalízou, ale pouze bez, či poukazováním na počty kopírek na ministerstvu financí kýžených 200 miliard do rozpočtu nepřinese…
Zahraničním společnostem by se nestalo vůbec nic
Vláda by nyní konečně měla začít seriózně debatovat o zavedení II. sazby korporátní daně pro největší české podniky v ČR. Připomínám, že na dividendách do zahraničí na konta mateřských firem českých společností ročně odcházejí částky i okolo 300 miliard korun (v roce 2014 to bylo 315 miliard korun). Co by se stalo, pokud by do zahraničí odešlo například o 60 miliard korun méně a těchto 60 miliard by putovalo do státního rozpočtu? Zahraničním společnostem by se nestalo vůbec nic. (Argument, že by zde přestaly podnikat, je skutečně hloupý, protože skoro nikde ve vyspělém světě neplatí nízké daně jako zde. A například banky, ať již jde třeba o Českou spořitelnu či Komerční banku, jsou vlastně ekonomickými tahouny svých matek, velkých bank.) Ale schodek českého rozpočtu by se postupně snižoval a český rozpočet by mohl směřovat k vyrovnanosti. Ostatně, ani A. Babiš se svým impériem není ve dvacítce firem – největších plátců daní v ČR.
O zavedení II. sazby korporátní daně však A. Babiš nestojí, protože by se její zavedení týkalo také jeho Agrofertu, a týkalo by se to také dalších „velkých kluků“, které má A. Babiš nyní plně na své straně… Tak to chodí, je-li kozel zahradníkem, či v tomto případě jeden z nejbohatších českých podnikatelů ministrem financí. Vydali jsme se na cestu Ukrajiny…
Ing. Jiří Paroubek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
