Útoky na střet zájmů, ve kterém se M. Zeman ocitl, když z Číny odcestoval na palubě tryskáče patřícímu PPF, jsou pochopitelně, stejně jako tažení proti vulgaritě, oprávněné, ale zejména u redaktorů Lidových novin je úplně nedokážu ocenit. Tito redaktoři (a samozřejmě i redaktoři ostatních českých novin) by se totiž se stejnou intenzitou měli věnovat i olbřímímu střetu zájmů, ve kterém je majitel nejvýznamnějšího mediálního domu v ČR A. Babiš, který je zároveň místopředsedou vlády a ministrem financí a současně s tím i majitelem druhého nejvýznamnějšího podnikatelského uskupení v zemi.

V českých podmínkách, kde se počítá s tím, že běžný čtenář nečte kvalitní západoevropský tisk, je možné takový obrovský konflikt zájmů přehlížet, ale v západoevropských médiích již probleskují informace na toto téma. Zhruba před měsícem se v příloze nejvýznamnějšího světového ekonomického deníku Financial Times psalo o A. Babišovi v souvislosti s nákupy klíčových českých médií a jeho možném významném vlivu na veřejnoprávní televizi.

Pokud se s veškerou péčí věnujeme prohřeškům prezidenta Zemana, je třeba věnovat naprosto stejnou pozornost také českému ministru financí. Ten se rovněž nachází v konfliktu zájmů, a to mnohonásobně větším, a také on občas používá vyjádření, která jsou daleko za hranicí slušnosti. Například v souvislosti s hlasováním o zákoně o zelené naftě pronesl Babiš: „Nic jsme neudělali a klasické politické strany se tady předvádějí a ukazují, kdo ho má většího.“ Hovořit o pánském či dámském přirození mně připadá vcelku stejně vulgární.