Pekarová Adamová (TOP 09): Důchody zde řešíme často, ale vždy jsou to jen nesystémové kroky

Vážené dámy, vážení pánové, dobrý den. Tak téma důchodů tady řešíme velmi často, nicméně vždycky jsou to jenom nesystémové kroky, jeden nesystémový krok stíhá druhý. Ale nějakou kompletní opravdu reformu nebo nějaké opravdu systémové řešení jsme tady neviděli ani v minulém, ani v tomto volebním období. A v tomto volebním období se přitom jedná o jednu z hlavních priorit programového prohlášení této vlády, neboť je to první bod, který tam je uveden. A byť byla zřízena komise pro spravedlivé důchody, jak tady zaznělo, tak musím souhlasit s předřečníkem panem Bauerem, že to, jakým způsobem tam občas ta jednání v poslední době tedy probíhala a jak i samotní ekonomové a odborníci, kteří jsou tam přizváni, kteří jsou členy této komise, tak žasnou nad některými těmi návrhy. To mohu jenom potvrdit. Opravdu jsme se pak následně dozvěděli, že vlastně jedna z těch priorit, z těch čtyř základních priorit komise, která byla nedávno ustavena, tak není zas až tak velká priorita, totiž právě řešit udržitelnost systému. To považujeme samozřejmě za velmi nebezpečné a dlouhodobě, až možná trochu únavně z opozice upozorňujeme na to, že toto téma nás může, nebo tento problém nás velmi brzy může dostihnout jako celou republiku.

Proto mám také samozřejmě k tomuto návrhu výhrady nejenom z hlediska té nesystémovosti, ale i fiskální udržitelnosti a také několik dotazů přímo na paní ministryni. Určitě si vzpomenete, že jsme přijali v roce 2018 v červnu na jednání Poslanecké sněmovny usnesení, kterým jsme žádali vládu České republiky, aby neprodleně zahájila práce na přípravě změny důchodového systému. My jsme tehdy dali termín, který samozřejmě je ještě stále tedy daleko, dá se říci, totiž že žádáme vládu, aby hledala řešení do budoucna a konkrétně tedy do 31. prosince tohoto roku seznámila Poslaneckou sněmovnu s kroky, které v této věci učinila. Nicméně vzhledem k tomu, že právě jako i členka té komise vidím, že není zahájena žádná příliš tedy aktivní práce na tom, abychom se dočkali v tomto volebním období právě nějaké systémové změny, tak by mě zajímalo, při této příležitosti se tedy chci zeptat paní ministryně, zda na ministerstvu zpracovává nějaké podklady, zda budeme vůbec jako komise řešit jeden z bodů, který je jak v programovém prohlášení, tak tedy v tom statutu komise jako jeden z cílů a v jaké fázi se ta příprava v současné chvíli nachází.

Přece jenom už se blíží poměrně kvapem léto, to známe, že jsou takové trošku, řekněme, laxnější práce, i my máme takzvané parlamentní prázdniny, a pak se rok přehoupne do své druhé poloviny a budeme zde tedy stát před naplněním tohoto usnesení. Jsem velmi zvědavá, a proto bych tedy považovala za vhodné, abychom byli seznámeni s tím, jak dalece to vláda bere vážně a jestli plní toto ustanovení nebo usnesení, které tady bylo poměrně jednomyslně přijato.

Vím, že vláda si s usneseními, které tady přijímáme, příliš horkou hlavu nedělá, ukázala to i v případě například platů učitelů, to jsme tady sice něco přijali, ale následně to splněno nebylo, byť se tím nejenom vláda, ale všechny strany holedbají a chtějí, aby tedy byly platy učitelů zvyšovány. V tomto případě taktéž všechny strany považují řešení důchodového systému za důležité, takže si nemyslím, že by nebyla vůle, ale je vidět, že tam chybí na tom nejdůležitějším místě, kde by měla být.

Další usnesení, které jsme k této tematice a problematice přijímali, bylo už na výboru pro sociální politiku, konkrétně tedy 7. února tohoto roku, kdy jsme právě nejenom přivítali zřízení odborného pracovního týmu pro důchodovou reformu, ale vyzývali jsme tuto komisi, tento odborný pracovní tým, aby se primárně zabýval příjmovou stránkou penzijního systému a opět, aby tedy předložil řešení udržitelnosti penzijního systému. Takže opět tehdy bylo velmi přesvědčivou většinou přijímáno usnesení včetně tedy hlasů samozřejmě vládních poslanců, protože jinak by nemohlo takové usnesení projít, když většina ve výboru je držena vládní koalicí. Opět je to tedy usnesení, které má určitou váhu a měli bychom na něj dbát a samozřejmě se jím řídit.

Je to prosté. Pokud máme nějaký objem peněz, máme nějaké příjmy, je to podobné jako v jakémkoliv jiném hospodaření a můžeme si to samozřejmě každý představit i na hospodaření třeba každé domácnosti, co je určitě každému blízké a nemusí být žádným ekonomem, tak prostě máme-li nějaký objem peněz, tak nemůžeme utratit více, než kolik máme. Pokud utrácíme více, tak se zadlužujeme, musíme to řešit v budoucnu a pouze odkládáme řešení na jindy. A proto se nabízí samozřejmě otázka, kde bude vláda šetřit, kde chce peníze vzít, jestli tedy ministerstvo pro zvýšení nachází zdroje, jestli bude někde jinde schopné těch zhruba 7 mld. korun, které to bude stát, ušetřit. A měli bychom určitě znát i zdroj těchto peněz, kde tedy konkrétně se to dotkne našich občanů, protože samozřejmě rozpočet bezedný není.

Stejně jako už tady někteří citovali samotnou důvodovou zprávu k tomuto návrhu, tak je legitimní, abychom znali odpovědi na tyto otázky, protože ten výhled samozřejmě není vůbec lichotivý. A pokud se bavíme o důchodech v budoucích letech, nejenom třeba za deset, patnáct, ale i dvacet let, tak se samozřejmě nebavíme jenom o lidech, kteří jsou dnes třeba v produktivním věku a do důchodu teprve půjdou, ale často jsou to už ti dnešní důchodci, kteří se tohoto věku samozřejmě dožijí, protože věk dožití, chvála bohu, nám stoupá a vzhledem k tomu, že věk odchodu do důchodu, když budu brát, že třeba v 65 letech dneska někdo odchází do důchodu, tak i on za patnáct let ještě pozná důsledky toho, že jsme teď v roce 2019 nepřijali žádné řešení, protože i jeho jako důchodce se to v té době bude dotýkat. Takže se bavme o tom, že ta opatření nemají vliv jenom na současné důchodce, nebo respektive mají mít vliv na budoucí důchodce, ale mají už i na řadu současných lidí v penzi.

Tempo růstu výdajů na penze, které se dosáhne tímto návrhem, je přes 7 %, zatímco tempo růstu nominálního HDP a celkových rozpočtových příjmů je 4 %. Takže tady je vidět ten rozpor toho, že rostou penze rychleji, než roste nominální HDP a samozřejmě TOP 09 je pro to, aby penze byly co nejvyšší, ale co nejvyšší v tom smyslu, abychom i v budoucnu na ně měli, aby byly udržitelné. To znamená, abychom teď nerozpoutali jeden velký mejdan, který ale nebudeme schopni utáhnout a v budoucnu na něj doplatíme a budeme sčítat škody. Proto by mě zajímalo opravdu velmi seriózně, jakým způsobem hodlá ministerstvo a paní ministryně tuto situaci řešit. Kde vidí ty potenciální zdroje? A samozřejmě že by to měly být zdroje, které už dnes existují, nikoliv nějaké plány, nějaké dohady, které teprve v koalici rozebíráte, které jsou ještě zatím ve fázi opravdu jenom nějakých přání jedné či druhé strany, protože ve chvíli, kdy něco není opravdu už v našem platném právním řádu, tak jsou to jenom nějaké úvahy a nedá se na to absolutně spoléhat. Takže to je samozřejmě zcela legitimní dotaz. Samozřejmě že bychom si přáli, aby ten růst byl co nejvyšší, ale je potřeba brát v potaz ekonomickou realitu. Mě by také zajímalo, proč byla stanovena zrovna částka 900 korun a proč to není třeba 1 000 nebo 1 500, prostě evidentně je to z nějakého důvodu a ten by nám měl být také ozřejmen. A pokud jste se tedy rozhodli, že to je tato částka, na kterou jsme ještě schopni dát, tak asi určitě už musíte vědět odkud a kde ty peníze jsou a kde čekají, kde jinde se ušetří, co jiného stát financovat nebude.

Znovu připomínám, že prognózy jsou takové, že zatímco dnes dáváme na důchody zhruba třetinu státního rozpočtu výdajové složky, tak kolem roku 2050, 2055 už by to mělo být přes 45 %. Samozřejmě adekvátně se stárnutím populace porostou i výdaje na zdravotnický systém, na sociální péči, takže více než 50 % bude prostě ze státního rozpočtu potřeba dát na tyto sociální a zdravotní výdaje, a to určitě někde chybět bude. Takže z tohohle hlediska je více než důležité a potřebné se tímto tématem zabývat, protože nejenom Národní rozpočtová rada a další respektované organizace upozorňují na neudržitelnost systému a pokud před tím budeme zavírat oči, tak možná teď můžeme dávat do médií nějaké líbivé prohlášení a bít se v prsa, že jsme dokázali pomoci současným penzistům, a já jim to opravdu velmi přeji, aby i u nich se životní úroveň zlepšovala, ale měli bychom jim také jedním dechem společně k tomu dodat, že řešíme i penze v budoucnu. Tu druhou větu však v současné chvíli dodat nemůžeme, protože tomu tak skutečně není. Pokud ano, budu ráda vyvedena z omylu.

Děkuji za pozornost.