Já vystupuji ve třetím čtení, protože v garančním výboru bylo přijato také doprovodné usnesení, se kterým se měli možnost seznámit jenom přítomní členové garančního výboru a ne tedy Poslanecká sněmovna.

První věc, kterou bych chtěl říci, je to, že tento zákon není zákonem o elektronické identitě. Já se k tomu vysvětlení ještě dostanu. Dá se říci, že to je transpozice evropské směrnice v takzvané minimalistické verzi, to znamená, že je v podstatě - dalo by se říci - o ničem. Když jsem hledal nějakou paralelu, o čem ten zákon je, tak mě napadl takový film, který jste jistě viděli, Vrchní, prchni, a tam pan Abrhám říká o vozítku Velorex: "To je hadrák, ten neublíží, čeho se dotkne, to leští." Bohužel, tento zákon nemá tenhle charakter, protože jsou v něm tři věci, které překračují rámec evropské směrnice.

První věcí jsou otevřená data. Kromě toho, že to do tohoto zákona vůbec nepatří a směrnice EIDAS Evropské unie nic takového nevyžaduje, tak vlastně zabraňuje diskusi o tom, co jsou otevřená data, protože ta se dají využít nejenom pro komerci, ale také by je měl využívat stát ve prospěch svých občanů a většina těch dat už v současné době vlastně není generována lidmi, ale je generována automaty. Ta diskuse prostě neproběhla.

Druhou věcí, která tam není zahrnuta v té směrnici, je přidělení další komerční činnosti úřadům státní správy. My díky tomu, že jsme přijali služební zákon, který zabetonoval přijímací řízení do státní správy, tak přijímáme velmi často okliky, které to napravují. Takhle jsme rozdělili CzechInvest, vytvořili jsme státní podnik z České pošty a teď tedy dáváme další komerční činnost státní správě. Kromě toho, že to je špatně, protože opravou je novela služebního zákona, tak také tato záležitost přináší takzvaná inhouse řešení.