Plíšek (TOP 09): Tato novela pokračuje v trendu pošlapávání práv věřitelů

Já musím bohužel říci, že na začátku se chci v souvislosti s tímto návrhem vyjádřit k legislativní aktivitě nebo spíše neaktivitě Ministerstva spravedlnosti. My jsme tady před několika málo týdny projednávali novelu insolvenčního zákona, která měla hodně vznešených cílů, boj s konkursními mafiemi, boj proti neoprávněným a šikanózním podáním, upřesňovaly se tam příslušnosti soudů, insolvenčních správců atd. atd. Ta debata se tady vedla velmi podrobně a my tady vidíme, že pár měsíců poté, prakticky v závěru volebního období, nám Ministerstvo spravedlnosti a vláda pošlou další novelu insolvenčního zákona.

Já si myslím, že veřejnost a občané, když vidí, kolik novel jednoho daného zákona tady schvalujeme za sebou v řádu několika týdnů a měsíců, musejí být velmi znejistěni, navíc poté, co ta pozdější novela ještě upraví něco jinak než ta předchozí.

Já bych spíše očekával vzhledem k tomu, že máme například zastaralé procesní předpisy, že nám ministr spravedlnosti splní úkol, který je v programovém prohlášení vlády, a předloží nám nové procesní předpisy, tedy nový občanský soudní řád a nový trestní řád, že předloží včas zákon o bezplatné právní pomoci a že jeho stranická kolegyně paní poslankyně Válková nebude muset na poslední chvíli načítat tuto úpravu do naší poslanecké novely zákona o advokacii, že předloží včas a v předstihu zákon o znalcích a zákon o tlumočnících, což je úprava, která je tady padesát let stará, která nepochybně zasluhuje novou úpravu, ale ne v závěru volebního období. Já jen připomínám, že jsem v této věci už loni předložil vlastní novelu.

Jenom chci říci, že tady bohužel projednáváme často zbytečné útržkovité novely a v případě tohoto sněmovního tisku jsem přesvědčen, že pokud by byly náhodou schváleny, nadělají více škody než užitku.

Tato předkládaná novela je podle mého názoru morálním hazardem, který říká, že dluhy se nemusí platit a že smlouvy se nemusí dodržovat. Tato novela pokračuje v trendu pošlapávání práv věřitelů. Já bych dokonce řekl, že z mého pohledu dochází k porušení ústavního práva na ochranu vlastnictví věřitelů a zároveň /a k tomu se v argumentaci potom ještě dostanu/ přináší náklady a ztížení pozice nejenom věřitelům, ale i státu z hlediska dalších výdajů ze státního rozpočtu, které ovšem touto novelou vůbec nejsou kryty, resp. nejsou kryty ani při debatě s Ministerstvem financí.

Řeknu na závěr obecný soud. Potom se dostanu k jednotlivým připomínkám, ale to shrnující je, že novela bohužel umožní oddlužení osobám prakticky nemajetným, kterým bude stačit pouze snaha o uspokojení věřitelů. Věřitelé nebudou moci jakkoli ovlivnit splácení svých pohledávek. Z mého pohledu by oddlužení mělo představovat výjimku při splnění přesných a přísných pravidel, a navržená novela tento princip opouští a umožňuje bez větších obtíží vydání nějakého generálního pardonu. Jak jsem zmínil, ten zásah do vlastnických majetkových práv věřitelů je tam poměrně zřejmý.

Novela tvrdí, že jejím cílem je oddlužení osob, které v tuto chvíli nemohou být oddluženy, jelikož nesplňují zákonní kritéria pro oddlužení, zejména nejsou schopny splnit povinnost zaplatit věřitelům 30 % svých závazků během pěti let. Já nesouhlasím s tím, že by tato spoluúčast v jedné variantě oddlužení, těch 30 %, měla být ze zákona vypuštěna. To je skutečně cesta do pekel, která nejen současným, ale i potenciálním dlužníkům říká: No, tak ono to nějak dopadne, uplyne lhůta, vy nemusíte splatit nic a budete oddluženi. Myslím si, že to je velmi špatné a že stát tímto nedává dobrý příklad.

Novela chce do systému oddlužení přivést 655 tisíc lidí. Jak už jsem zmínil, zcela znejistí věřitele a s velkou pravděpodobností povede k masivnímu zneužívání institutu oddlužení.

Ministerstvo spravedlnosti ve své zprávě o dopadech regulace přiznává, že pouhá 2 % dlužníků v exekuci jsou schopna během pěti let dosáhnout minimálního nutného uspokojení 30 % průměrné výše pohledávek v oddlužení.

V současné době je v rámci oddlužení 103 tisíc lidí, 1,2 % dospělé populace. Ti zaplatí insolvenčním správcům a na odměnách a náhradách hotových výdajů 1,1 mld. Kč ročně. Pan ministr Pelikán uvedl na semináři 23. září v Poslanecké sněmovně, že si odměnu pro insolvenční správce dokáže představit ještě vyšší. Takovou sumu si pak dělí jen několik velkých hráčů na trhu. Ministerstvo přiznalo, že v současné době dostávají přiděleny téměř dvě třetiny nových věcí především tři skupiny insolvenčních správců.

A teď se dostávám k nákladům státu, protože - jak už jsem zmínil - nejde jenom o negativní dopad na věřitele, ale na stát a na státní rozpočet, a to si myslím, že by mělo zajímat poslance napříč politickým spektrem. Průměrné náklady státu na správu a vedení jednoho oddlužení se pohybují kolem 9248 Kč. Celkové náklady na oddlužení stávajících 103 tisíc lidí v oddlužení jsou tak přes 950 mil. Kč. V případě přijetí novely odhaduje Ministerstvo spravedlnosti, že v roce 2020 by mohl počet nových oddlužení dosáhnout 39 tis. nových věcí za rok, když vidíme 26 tisíc v roce 2016. Jenom upozorňuji na toto číslo. Počítá tak s navýšením nápadů těchto případů až o 50 % ročně.Já se jenom ptám, s jakými výsledky, protože o tom jsem hovořil na začátku svého vystoupení.

Celkové náklady státu na oddlužení cílové skupiny zákona, tedy všech lidí v dluhové pasti, by byly nejméně 9 mld. Kč.

Takže nejenže porostou náklady státu, ale zároveň stát přebírá záruku za dalších 49,5 mld. Kč na odměnách insolvenčních správců. Každý ekonomicky aktivní občan České republiky tak insolvenčním správcům ze svých daní dává záruku ve výši 9900 Kč.

Jak už jsem tady zmínil před chvílí, Ministerstvo financí odmítlo Ministerstvu spravedlnosti zvýšit jeho kapitolu o požadované výdaje. Pan ministr Pelikán tak zavazuje budoucí vládu k výdajům, které nemá vůbec v rámci jak svého současného rozpočtu, tak v rámci rozpočtového výhledu, pokryté.

Ministerstvo spravedlnosti v průběhu meziresortního připomínkového řízení sice opustilo myšlenku zákonem stanoveného ochranného limitu pro zpeněžení obydlí povinného v rámci oddlužení v podobě tisícinásobku normativních nákladů na nájemní bydlení pro jednu osobu podle zákona o státní sociální podpoře, v praxi by tak například insolvenční správce nemohl zabavit a prodat byt, který stojí méně než 7 miliónů korun.

Nově navrhuje, že tyto násobky nebudou uvedeny v zákoně, ale ve vyhlášce, což je taky otázka, jestli vůbec takto lze v prováděcím právním předpisu tyto finanční údaje a tyto dopady učinit, jestli by toto nemělo být skutečně stanoveno v zákoně. Ale já trošku vůbec zpochybňuji, jestli je to v tomto případě účelné.

Jedním z motivů pro zavedení 0 % hranice oddlužení je pomoc ve vyloučených lokalitách. Bohužel takové oddlužení pro jedince žijící ve vyloučených lokalitách nelze považovat za relevantní nástroj, jelikož ti nelegální nebo, chceme-li, černí poskytovatelé půjček na žádné oddlužení nehrají, tam to skutečně probíhá jinak. Já jenom tady chci říci, že my jsme nedávno přijali např. zákon o spotřebitelském úvěru, který by měl vést k větší odpovědnosti těch, kteří si např. chtějí brát půjčku. Ale tady chci jenom říci, že řešení tedy není zavádět nějaké nové kategorie do insolvenčního práva, ale řešit tu otázku v rámci spotřebitelských úvěrů, adresného sociálního systému, včasné vymahatelnosti práva, boje proti řekněme šedé, nelegální ekonomice a nikoliv toto řešení přinášet v rámci insolvenčního zákona. Je to tedy komplex celé řady problémů, nepochybně opatření ve vztahu k finanční gramotnosti obyvatelstva. A mě by zajímalo, proč u tak důležitého zákona např. není přítomna paní ministryně práce a sociálních věcí, ministr financí, jak jsem tady před chvílí hovořil, z hlediska dopadů na státní rozpočet. Jenom chci říci, že problematika oddlužení nebo dluhové pasti nebo neschopnosti splácet své závazky rozhodně není jenom rezortu spravedlnosti, přestože se tady chce v jednom zákonu řešit celá spleť problémů, která ale je k horšímu a nepřinese pozitivní efekt.

Co je důležité, s novelou nesouhlasil Nejvyšší soud České republiky a předsedové krajských soudů České republiky, kteří říkají: Chápeme, že vláda má nějaký politický záměr, nicméně přesahuje to možnosti soudů. Ty spisy se prostě nebudou dát vyřídit a na těch soudech nebudou mít možnost je vyřešit a jak říkají soudci, dokonce je kam dát. Tady vidíme zase nový trend, který je u této vlády častý, zvyšování zátěže na nejrůznější subjekty, ať už občany, podnikatele, firmy, v tomto případě soudy. Pokud se ale zavede nefunkční administrativně a personálně náročný systém, tak stejně z hlediska toho, že soudní moc je samozřejmě nezávislá a samostatná, tak nedosáhneme těch cílených efektů, které si tento zákon klade. Z mého pohledu jde o jakousi předvolební politickou vábničku socialistů, tedy sociální demokracie ve spojení s panem ministrem Pelikánem, protože jde skutečně o podporu jedné skupiny obyvatel vůči druhým, to znamená podporu dlužníků, ale z mého pohledu nejde ani o podporu dlužníků, protože oni se ze své dluhové pasti a ze svých problémů na základě tohoto zákona nedostanou. Naopak, vymahačské firmy, nelegální prostředky po tom, co uplynou ty lhůty, budou naopak mít daleko větší možnosti, jak vůči nim zasáhnout a já vůbec nechápu, že sem tento socialistický návrh přišel.

Ale nejde jenom o názory Nejvyššího soudu a krajských soudů. S novelou nesouhlasí ani Hospodářská komora, ani Svaz průmyslu, dokonce ani další ekonomické a hospodářské subjekty. Ministerstvo spravedlnosti se ve zprávě RIA odmítlo zabývat analýzou dopadů nulové hranice pro splácení dluhů na obce v České republice, a to přesto, že lidé jen na nájemném ve čtyřech největších městech České republiky dluží přes 1 mld. korun. Takže zde máme nesouhlasné stanovisko Nejvyššího soudu, krajských soudů, Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory a Svazu měst a obcí. Já jenom říkám, že to jsou poměrně silné a reprezentativní subjekty a jenom vás, milé kolegyně a vážení kolegové, chci na tato jejich stanoviska odkázat a neměli bychom je přehlížet, měli bychom je brát skutečně vážně.

To, jakým způsobem byla tato novela projednávána v Legislativní radě vlády, to už je samostatná kapitola. Já pamatuji doby, kdy bez projednání zásadních zákonů a zásadních novel zákonů v Legislativní radě vlády nemohl návrh zákona odejít na vládu ke schválení. Tady vidíme, že byla udělena výjimka z projednávání Legislativní rady vlády. Sešli se dva páni ministři, pan ministr Pelikán, pan ministr Chvojka; pan ministr Pelikán mu zřejmě řekl - no já nevím, jak v té Legislativní radě na tom plénu by tato novela dopadla, moc se tím nezdržujme a prosím, udělejte stanovisko předsedy Legislativní rady vlády. Pan ministr, předseda Legislativní rady vlády vyhověl a máme tady stanovisko předsedy Legislativní rady vlády. Ale i v tom stanovisku předsedy Legislativní rady vlády ministra Chvojky se uvádí, že zcela chybí hodnocení dopadů regulace na věřitele. O tom jsem tady v předchozím vystoupení hovořil, že ten negativní dopad na věřitele tady je, a to zejména na systémové věřitele a tzv. nedobrovolné věřitele, to znamená na banky, finanční instituce, pojišťovny a jiné poskytovatele půjček. To znamená ta RIA není úplná a chybí tam dopad na dotčené subjekty, když ten zákon do práv těchto dotčených subjektů výrazně zasahuje.

Je zřejmé, že proces oddlužování je již v současné době v České republice spíše nadužíván či případně je dokonce zneužíván, přičemž navržená novela tento trend ještě více prohloubí. V České republice je v přepočtu na počet obyvatel každoročně schvalováno oddlužení pro 2,2 a násobek osob než v Německu či Rakousku. Pro zmíněný nepoměr není možné hledat vysvětlení v sociálních rozdílech ve zmíněných zemích, neboť např. při srovnání zmíněných zemí podle míry ohrožení chudobou je na tom Česká republika - tady to ohrožení je přibližně desetiprocentní - dokonce lépe než Rakousko či Německo, kde je to přibližně 15 %. Takže i v tom srovnání s těmi zahraničními zeměmi, jak je nám tady říkáno, kde všude takto postupují, musíme také vycházet ze socioekonomické situace v té dané zemi a také musíme vycházet z toho, jak funguje soudní systém, jak funguje sociální systém apod. Není možné tyto věci vytahovat z kontextu a mně tady chybí skutečně přístup a postup jiných ministerstev a jiných úřadů.

Internetové reklamy lákající občany Slovenska na oddlužení v České republice naznačují, že stávající systém v České republice je již dnes výrazně benevolentní a asi i zajímavý pro cizince z okolních států. V neposlední řadě je téma oddlužení fyzických osob, zejména tedy podnikajících, předmětem rozhovorů na úrovni Evropské unie. Na ta jednání jezdí pan ministr Pelikán nebo jeho zástupci vyjednávat. V dohledné době je tak možné očekávat návrh směrnice, která může tuto oblast regulovat zcela jinak. A tady jsme zase u toho, jak se v České republice tvoří legislativa. Nedávno jsme schvalovali novelu insolvenčního zákona, která se tvářila, že byla údajně o něčem jiném než o oddlužení, teď se dostává tato novela a v budoucnu nás možná čeká po tom, co by vyšel nějaký předpis Evropské unie, další novela. To znamená novela střídá novelu a mně vadí to řešení pouze po těch krůčcích, po tom, zalíbit se určitým skupinám.

Takže to rozšíření možností navýšit množství případů, kdy by došlo k poškození věřitele, je pro mě nepřijatelné, stejně tak jako opuštění té hranice 30 %. Takže, když to shrnu, tato novela, kterou bych označil za socialistický experiment, je skutečným morálním hazardem, který útočí na práva nejen věřitelů, ale i na státní rozpočet, na obce a ve svém důsledku poškozuje věřitele a nepomáhá dlužníkům, kteří jsou v trvalé dluhové pasti. Ve výsledku jim totiž stejně nepomůže.

To, že tady samozřejmě může být i ústavní problém z hlediska zásahu do majetku a práv věřitelů, je také závažná připomínka. A to, že ta novela útočí na princip, že dluhy se mají plnit a platit a že smlouvy se mají dodržovat, je zcela zřejmé. Proto asi nepřekvapí po těch desítkách připomínek, které jsem tady zmínil, že navrhuji, aby Poslanecká sněmovna zamítla tento návrh již v prvním čtení. Pokud by tento návrh neprošel, dávám návrh na vrácení tohoto zákona předkladateli k přepracování. Pokud by ani tento návrh neprošel, dávám návrh na prodloužení projednávání této novely o 30 dnů.