Premiér Sobotka: Bez Británie by EU byla slabší a je proto v našem zájmu Británii v Unii udržet

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 18. - 19. února 2016

Děkuji. Evropská rada se věnovala britské reformní agendě. Pokud jde o britské požadavky, tak se podařilo nalézt dohodu. Došlo k přijetí rozhodnutí hlav státu a předsedů vlád o novém řešení pro Spojené království. Přijetí tohoto rozhodnutí předcházelo dvoudenní intenzivní vyjednávání, jak na úrovni celé EU, tak i na úrovni jednotlivých členských států.

Česká republika zastupovala během jednání jako předsednická země nejen naše regionální uskupení V4, které je v poslední době velmi aktivní i při jednáních na evropské úrovni, ale fakticky jsme zastupovali zájmy přibližně deseti států, které sdílely úvodní vyjednávací pozice ČR a také úvodní vyjednávací pozice zemí V4.

Jak bylo zřejmé už před odjezdem na jednání, středem pozornosti ČR byla během těchto dvou dnů oblast sociálních dávek a s ní spojená otázka volného pohybu osob. Ostatní části dohody nebyly z pohledu ČR tak jak byly připraveny před jednáním Evropské rady zásadně problematické.

První část schváleného rozhodnutí – věnovaná zprávě hospodářských záležitostí - umožňuje alespoň jednomu členskému státu, který se neúčastní bankovní unie, spustit mechanismus na ochranu nečlenských států eurozóny ve vztahu k legislativním návrhům, které souvisí s bankovní unií.

Také jednání o druhé části rozhodnutí potvrdilo očekávání, že debata tady nebude složitá. Oblast konkurenceschopnosti byla ve výsledku nejméně problematickou částí návrhu. Evropská unie a členské státy se zavázaly podniknout kroky k posílení vnitřního trhu, k posílení mezinárodní konkurenceschopnosti a také ke zlepšování právní úpravy.

Pokud jde o oblast suverenity. Tam si Velká Británie vyjednala vyvázání z principu stále užšího svazku mezi národy Evropy. Součástí rozhodnutí je i nový blokační mechanismus, který zavazuje členy Rady k tomu, aby zanechali projednávání legislativního návrhu, nebudou-li zohledněny výhrady více než 55 % vnitrostátních parlamentů.

Vážené senátorky, vážení senátoři, nyní mi dovolte, abych se ve větší míře detailu věnoval textu rozhodnutí v jeho poslední části. Ta se týká volného pohybu osob a mohu říci, že ve své výsledné podobě z velké části zohledňuje požadavky České republiky, tak jak je Česká republika uplatňovala během celého vyjednávacího procesu.

Chci poznamenat, že návrh dohody už tak, jak byl představen, ještě předtím, než jsme vůbec ne Evropskou radu přijeli, už doznal změn oproti původním návrhům a už tam bylo zřejmé, že je snaha najít shodu i se zeměmi, které zastávaly obdobně kritické pozice jako Česká republika.

Nejvyšší důraz byl ze strany České republiky při vyjednávání kladen na otázku přídavků na děti, které pobývají v jiném členském státě než je místo, kde pracuje osoba, které nárok na takové přídavky vzniká. Oproti plošnému zrušení přeshraničního vyplácení dětských přídavků, které prosazovala Velká Británie na začátku vyjednávání, se podařilo vyjednat volitelnou indexaci těchto přídavků po schválení příslušné evropské legislativy. Na nově příchozí pracovníky se tato indexace bude vztahovat až od roku 2020. Rozhodnutí obsahuje garanci, že indexace nebude v budoucnu rozšířena na jiné sociální dávky, a garanci, že podmínky pro občany Evropské unie nebudou horší než pro občany třetích států.

Druhou z pohledu České republiky významnou částí výsledného rozhodnutí v oblasti sociálních dávek a volného pohybu je tzv. ochranný mechanismus. Tento mechanismus umožní omezit přístup nově příchozím pracovníkům k některým prvkům sociálního systému po dobu čtyř let od zahájení zaměstnání, přičemž omezení budou postupem času ubývat.

Velká Británie v průběhu vyjednávání prosazovala celkovou délku trvání mechanismu 13 let; to byl tedy základní britský návrh. I díky úsilí České republiky a pevnému postoji zemí V4 byla ve výsledku celková délka trvání ochranného mechanismu stanovena na sedm let. Mechanismus se dotýká pouze nepříspěvkových dávek při zaměstnání. Jedná se o velmi specifické dávky, které většina právních řádů členských států Evropské unie nezná. Na vyplácení příspěvkových dávek se tento dohodnutý mechanismus nevztahuje.

Pokud jde o účinnost rozhodnutí, které přijala Evropská rada. Na jednání Evropské rady tam byl výslovně doplněn odstavec, který jasně říká, že účinnost přijatého rozhodnutí nastane až okamžikem, a pouze okamžikem, kdy Velká Británie oznámí, že se na základě výsledků referenda rozhodla zůstat členem Evropské unie.

Jednoduše řečeno – tato dohoda padá v okamžiku, kdyby se občané Velké Británie rozhodli jinak, to znamená, rozhodli by se podpořit vystoupit Velké Británie z Evropské unie.

Vážené senátorky, vážení senátoři, jsem přesvědčen o tom, že se nám v rámci vyjednávání podařilo dosáhnout kompromisu, který bude základem pro rozhodnutí občanů Velké Británie pro setrvání v Evropské unii. Velkou Británii považuji já osobně i vláda České republiky za integrální součást Evropy, za integrální součást Evropské unie. Bez Británie by Evropská unie byla slabší a je proto v našem zájmu vyvinout maximální úsilí k tomu, abychom Británii v Unii udrželi. Jsem přesvědčen, že kompromis, kterého bylo dosaženo na jednání Evropské rady, je právě tímto maximálním úsilím, a myslím si, že dohoda z Evropské rady umožnila britskému premiérovi Cameronovi, aby přijel do Velké Británie a začal v podstatě ofenzivní kampaň k tomu, aby se Britové rozhodli v Evropské unii zůstat.

Z pohledu nových členských zemí Evropské unie nebo zemí, které mají výrazně nižší životní úroveň – jsou to většinou země, které přistoupily do Evropské unie v posledních deseti, dvanácti letech – bylo velmi důležité, abychom nastavili omezení, která se týkají možné indexace sociálních dávek. Myslím, že není žádným tajemstvím, že nejenom Velká Británie, ale i řada jiných zemí na západě Evropy přemýšlí o tom, jak ušetřit ve svých výdajích tím, že by do budoucna indexovaly vyplácené nebo přeshraničně vyplácené sociální dávky. Tento zájem se zdaleka netýká jenom dětských přídavků. Na začátku vyjednávání jsem se obával, že právě toto bude největší komplikace. A ukázalo se, že jsem měl pravdu, protože pokud šlo o diskusi o rozsahu těchto dávek, o indexaci dětských přídavků, o omezení na nové nebo na staré pracovníky, největší problém už zdaleka nebyl s Velkou Británií, ale s dalšími západoevropskými zeměmi, které prostě měly zájem využít situace a vytvořit si prostor pro indexaci sociálních dávek. Domnívám se, že pokud by došlo k tomuto průlomu, bylo by to jenom proti volnému pohybu osob, protože volný pohyb osob v sobě podle mého názoru jasně zahrnuje také stejné právo na sociální zabezpečení pro všechny pracovníky, bez ohledu na to, z jaké členské země Evropské unie přichází, ale bylo by to samozřejmě také proti kohezi, proti soudržnosti, proti těm principům, na základě kterých také Česká republika vstupovala do Evropské unie.

Za nejdůležitější výsledek tedy pokládám omezení principu indexace pouze na dětské přídavky. Pokládám za důležité, že bylo vyjednáno přechodné období, to znamená, že pro stávající pracovníky bude indexace možná nejdříve v roce 2020 u těch států, které se pro to rozhodnou, což je, myslím si, důležitá věc, a u nových pracovníků nebo u nově narozených dětí bude možná indexace v okamžiku, kdy bude schválena příslušná evropská legislativa, což pravděpodobně potrvá jeden až dva roky, než k něčemu takovému na evropské úrovni dojde.

To je, řekněme, shrnutí první části Evropské rady, která se týkala možného Brexitu.

Pokud jde o druhé téma, téma migrace. Cílem diskuse bylo zhodnotit dosavadní průběh realizace rozhodnutí, která byla přijata na úrovni Evropské rady v reakci na uprchlickou a migrační krizi a připravit také diskusi na jednání březnové Evropské rady. Myslím si, že toto jednání proběhlo ve velké shodě, protože debata na úrovni Evropské rady se výrazně změnila. Změnilo se celé klima, ve kterém se vede diskuse. Zatímco před rokem, kdy jsme jezdili jako zástupci zemí V4 na jednání Evropské rady, hlavním tématem byla relokace migrace, tak dnes v tuto chvíli je hlavním tématem posílení ochrany vnější hranice, zejména posílení ochrany vnější schengenské hranice. Zatímco před rokem se diskutovalo o kvótách, nyní se diskutuje o společné evropské pobřežní a pohraniční stráži. Zatímco před rokem vlastně nebyla debata vůbec o žádných opatřeních, která by měla migraci regulovat, dnes se hovoří o tom, co by mělo učinit Turecko v rámci akčního plánu pro to, aby zastavilo nelegální ekonomickou migraci a aby se vůbec zreguloval silný migrační tlak, který jde na Evropu. Jsem přesvědčen o tom, že vnímání charakteru a podstaty migrační krize u velké části evropských zemí se posunulo směrem k tomu, jak od samého počátku realisticky viděla migrační krizi skupina zemí V4. Proto myslím, že nebyl problém, abychom se na jednání Evropské rady shodli na hlavních cílech, které společně v rámci celé Evropy máme, to znamená naplnění dohody mezi Evropskou unií a Tureckem, výrazné omezení migračních proudů, redukce nelegální migrace, ochrana vnější hranice, zachování schengenského prostoru.

Evropská rada přivítala akci NATO, která byla připravena v té době pro monitoring situace mezi Tureckem a Řeckem. Přivítali jsme všechna řecká a turecká opatření, která směřují proti nelegálnímu převaděčství a dohodli jsme se na tom, že se Evropská rada mimořádně sejde toto pondělí, abychom průběžně vyhodnotili, jakým způsobem jsou tyto klíčové cíle naplňovány a abychom se také mohli sejít s předsedou turecké vlády, aby bylo zřejmé, jak Turecko nadále bude přistupovat k regulaci migrační krize.

Je zřejmé, pokud se podíváme na aktuální čísla, na situaci, která je dnes v Řecku, že zatím se nedaří naplnit ta očekávání, která jak Česká republika, tak podle mého názoru celá Evropská unie vkládala do opatření, které by mělo Řecko zrealizovat. Počet uprchlíků, kteří se dneska snaží dostat do Řecka a dostávají se ve velkých počtech, se pohybuje mezi tisícem až dvěma tisíci uprchlíky denně, a to jsme na jaře, na začátku letošního roku, čili tempo nebo silný migrační tlak, pokud nebude zregulován, by samozřejmě mohl vést v nejhorším scénáři k zopakování situace, kterou Evropa zažívala v loňském roce.

Myslím si, že je pochopitelné, že se Evropská unie nemůže spoléhat pouze na Turecko, byť bez Turecka žádné řešení možné není, ale nemůžeme se spoléhat pouze na Turecko a musíme pokračovat v opatřeních, která bez ohledu na jednotlivé kroky Turecka zajistí ochranu vnější schengenské hranice. Proto je potřeba, aby pokračovala příprava společné evropské pobřežní a pohraniční stráže. Chci jasně potvrdit, že jakmile pobřežní a pohraniční stráž vznikne, Česká republika je připravena vyslat do společné pohraniční stráže své experty, jsme připraveni vyslat tam policisty.

Ministr vnitra začal připravovat organizační změny tak, aby Policie České republiky měla připravený určit kontingent, to znamená určitou speciální jednotku, která bude reorganizována v rámci policie a bude právě připravena organizačně, kvalifikačně, jazykově na to, aby tito policisté mohli být pružně nasazováni do operací Frontexu nebo do operací společné evropské pohraniční stráže. Myslím si, že je důležité, abychom takovýto potenciál na straně České republiky zformovali, aby to nebyly jenom náhodné mise nebo náhodná pomoc, tak jak dneska pomáháme Slovinsku, tak jak pomáháme Makedonii, ale myslím si, že by naše policie měla mít specializovaný útvar, který k tomuto bude připraven.

Čili je jasné, že Turecko může udělat hodně, ale nemůžeme na něj zcela spoléhat. Evropa musí vytvořit společnou ochranu vnější schengenské hranice. A spojitou nádobou se situací v Turecku a Řecku je samozřejmě situace v oblasti západního Balkánu.

Ve svém vystoupení na jednání Evropské rady jsem vyjádřil pochopení pro postup Rakouska. Rakousko v uplynulém roce přijalo velké množství uprchlíků. Je evidentní, že rakouské kapacity pro přijímání nových uprchlíků jsou dneska naplněny nebo naplněny z velké části. Chápu rozhodnutí Rakouska limitovat možný počet uprchlíků, které bude schopno Rakousko v letošním roce přijmout. A v okamžiku, kdy Rakousko přijalo toto rozhodnutí, je zřejmé, že tomuto rozhodnutí se budou muset přizpůsobit i země v oblasti západního Balkánu. To znamená, že potřebujeme integrovat země západního Balkánu, včetně těch států, které nejsou členy Evropské unie, do společného řešení migrační krize, že země jako Srbsko, Makedonie, potenciálně možná Albánie jsou zeměmi, které leží na hlavní nebo vedlejší migrační trase a je potřeba s těmito státy počítat a je potřeba jim také výrazným způsobem pomoci. Jestliže nedojde k regulaci migrace na hranici mezi Tureckem a Řeckem, bude muset výrazněji k regulaci migrace přispět region západního Balkánu, počínaje Makedonií.

Česká republika je připravena těmto zemím pomoci. Jsme připraveni navýšit naši materiální i organizační podporu. Už dnes působí v Makedonii policejní oddíl. Předpokládám, že může dojít k navýšení této naší pomoci a podpory. A musíme samozřejmě pomoci také Řecku. Zejména jde o to, aby se podařilo vytvořit model, a jde zejména o ekonomické migranty, kdy alespoň část migrantů, kteří dnes uvízli v Řecku, bude vracena do Turecka. Musí prostě začít fungovat readmise, vracení uprchlíků mezi Řeckem a Tureckem. A tady se musí jednat zejména o ty uprchlíky, kteří nemají šanci na to, aby v Evropě získali azyl, to znamená přicházejí z bezpečných zemí a jedná se spíše o ekonomické migranty než o uprchlíky. Potřebujeme tedy navracení uprchlíků z Řecka do Turecka, potřebujeme masivnější podporu Řecku, ale nelze si představit, že tento problém vyřešíme bez toho, aniž bychom kontrolovali hranice v oblasti západního Balkánu a regulovali migraci v oblasti západního Balkánu, zejména v situaci, kdy Rakousko, ale i Německo, mají v zásadě naplněny kapacity pro přijímání dalších velkých počtů uprchlíků.

Vážené senátorky, vážení senátoři, tolik velmi stručně k jednání Evropské rady a k pozici a postupu jednání, kterých se Česká republika na Evropské radě účastnila a výsledků, kterých jsme v rámci Evropské rady dosáhli. Děkuji.