Předseda vlády Bohuslav Sobotka se v pondělí 22. srpna 2016 v sídle Ministerstva zahraničních věcí zúčastnil pravidelné porady vedoucích zastupitelských úřadů České republiky v zahraničí. Ve svém projevu se premiér zaměřil na priority zahraniční politiky ČR a na aktuální mezinárodní situaci.

Projev předsedy vlády Bohuslava Sobotky na jednání s vedoucími zastupitelských úřadů:

Vážený pane ministře, 
Vážené paní velvyslankyně, vážení páni velvyslanci,
Vážení členové diplomatického sboru,

dovolte mi, abych se vyjádřil v několika poznámkách, k tomu, jak realizujeme českou zahraniční politiku.

Události uplynulých dvou let uzavřely období relativního klidu v Evropě a jejím bezprostředním okolí. Zejména události posledních měsíců a jejich narůstající dynamika ukazují nejistou, nestabilní a hlavně těžko předvídatelnou povahu dnešní doby. Téměř každý den stojíme před novými výzvami, které často nemají rychlá řešení.

Na první místo řadíme nárůst mezinárodního terorismu, pro nějž vytvořila podmínky nestabilita na Blízkém východě. Ta je také jednou z hlavních příčin bezprecedentní migrační vlny, kterou Evropa v posledním roce zažila. 

Na různých místech světa se setkáváme s nárůstem nacionalismu s nárůstem náboženského napětí. Zároveň narušují mezinárodní bezpečnost mezistátní konflikty provázené nedostatkem respektu k mezinárodnímu právu a mezinárodním institucím, a to jak v Evropě, tak za jejími hranicemi. Přibývá zhroucených států a zamrzlých konfliktů.

Stále nedošlo k obnovení respektu k suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny a naplnění minských dohod. V posledních dnech se znepokojením sledujeme opětovný nárůst napětí mezi Ukrajinou a Ruskem.

V Turecku došlo v nedávné době k pokusu svrhnout legitimní vládu vojenskou silou – tedy došlo k události, kterou mnozí z nás ve 21. století již nepovažovali za možnou. Rovněž vývoj, který následoval a který ze strany turecké vlády zahrnuje mimo jiné rozsáhlé zatýkání, vzbuzuje vážné otázky, zda vláda práva zůstává zachována, a vzbuzuje to samozřejmě obavy o budoucí stabilitu Turecka.

Samozřejmě není na místě vyvolávat paniku. Tento aktuální vývoj v každém případě ukazuje, jak zásadní je pro naši prosperitu a bezpečnost, a také pro naši prosperitu pevné zakotvení České republiky ve strukturách Evropské unie a NATO. Zajištění jejich stability a akceschopnosti jsou naším prvořadým zájmem ČR. Nesnadná diskuse o jejich dalším směřování už probíhá a my v ní musíme být aktivní, to považuji za náš klíčový úkol. Za další vývoj EU i NATO jsme spoluodpovědní. Proto v dnešní situaci považuji za vhodné zaměřit svůj dnešní projev více než v minulých letech na to, jak může zahraniční politika přispívat k zajištění bezpečnosti ČR a jejích občanů. 

Jak jsem již uvedl, v poslední době jsme v Evropě svědky řady teroristických útoků, páchaných malými skupinami nebo jednotlivci. Jak ukázala nedávná série incidentů v Německu nebo útok v Nice, musíme být připraveni na bezpečnostní hrozby všeho druhu. 

V první řadě nesmíme dopustit odvádění pozornosti od těchto rizik k zástupným debatám, které mohou přinášet laciné body nejrůznějším populistům a extrémistům. V případě ohrožení lidských životů není nejdůležitější, zda je, nebo není prokázáno přímé napojení pachatelů na islamistický terorismus. Důležité je, abychom byli schopni zajistit bezpečné podmínky občanům na území Evropské unie.

Boj s terorismem není pro Evropu nový, dnešní terorismus se ale liší svým kontextem. Zamezit zcela těmto útokům je velmi obtížné. Řadě z nich lze předcházet tím, že budeme efektivněji spolupracovat v bezpečnostní oblasti, zejména pokud jde o kvalitnější výměnu informací a další posílení spolupráce policejních orgánů a zpravodajských služeb. Velmi důležitá je i sociální politika, která umožní dobrou integraci migrantů do evropské společnosti. Stejně pečlivě bychom měli zkoumat důvody, které vedou lidi, a to i ty, kteří dlouho a v podstatě bez problémů žili v jednotlivých evropských zemích, k radikalizaci a následně i k teroru. Potřebujeme intenzivnější spolupráci zejména v rámci Evropské unie, ale spolupráce v oblasti bezpečnosti se nemůže zastavit na našich evropských hranicích.
Zkušenost s poslední migrační vlnou nám jasně ukázala, jak důležité jsou právě vnější evropské hranice. I státy v centru Evropy si tváří v tvář nekontrolovanému pohybu lidí uvědomily, že je nutné vnější hranice účinně chránit. Také efektivní nástroje zajištění stability v sousedství EU se potřebují stát součástí společné evropské zahraniční a bezpečnostní politiky. Jsem také přesvědčený, o tom že se dlouhodobě neobejdeme bez společné evropské armády. Věřím, že podzimní jednání Evropské rady v této oblasti přinese konkrétní závazky a návrhy.

Rozvoj bezpečnostní dimenze evropské politiky nijak neoslabuje roli Severoatlantické aliance jako garanta bezpečnosti v Evropě. Naopak, evropská Společná bezpečnostní a obranná politika má vůči NATO směřovat k tomu, abychom byli akceschopnějším a spolehlivějším partnerem. Pozitivním příkladem spolupráce je společná aktivita NATO a EU v Egejském moři, směřující k řešení migrační krize. Jsem rád, že tímto směrem jde i společné prohlášení, které na okraji varšavského summitu přijali generální tajemník NATO a předseda Evropské rady a předseda Evropské komise a které se hlásí k výraznému posílení strategického partnerství mezi NATO a EU a je tedy v souladu s naší zahraniční politikou. 

Transatlantická vazba je jasně i nadále základem naší bezpečnosti. Považuji za důležité zde říct, že ať již bude výsledek podzimních prezidentských voleb v USA jakýkoli, v našem zájmu je udržet vztahy se Spojenými státy na dobré úrovni a dále rozvíjet naši spolupráci v oblasti obrany a bezpečnosti. Jakékoli oslabení transatlantického partnerství v těchto časech mezi USA a Evropou by mohlo mít velmi negativní důsledky pro obě strany. 

Důležitým krokem směrem k posílení naší bezpečnosti je i postupné navyšování výdajů na obranu v zemích evropských spojenců. Naše vláda si tento závazek plně uvědomuje – už jsme v tomto smyslu přijali příslušná rozhodnutí. 
V tomto ohledu bych rád vyzdvihl dlouhodobé a úspěšné působení Armády ČR v zahraničních misích. Naším prioritním operačním prostorem je i nadále Afghánistán, kde se řadíme do první desítky největších přispěvatelů do mise Resolute Support a silné zastoupení si udržíme i v následujících dvou letech. Cílem naší vlády je také větší zapojení ČR do mírových misí OSN, jak dokládá naše nové zapojení do mise OSN (MINUSMA) v Mali, kde naše speciální síly působí do konce letošního roku a doplňují tak naše již tříleté angažmá v evropské výcvikové misi EU. Jako členové Globální koalice proti ISIL potom přispíváme svými aktivitami k eliminaci hrozby tzv. Islámského státu. 

Tyto formy koordinované globální angažovanosti přispívají k naplnění naší další zásadní priority, a tou je omezení příčin migrace. 

Cílem našeho úsilí má být primárně stabilizace států, ze kterých se dnes miliony lidí vydávají na cestu a zpravidla míří do středu Evropy. K tomu přispíváme pomocí přímo v zemích původu. ČR na dárcovské konferenci v Londýně přislíbila poskytnout na pomoc uprchlíkům přímo v Sýrii a sousedních zemích pro rok 2016 170 mil Kč. Schválili jsme plán Zahraniční rozvojové spolupráce na rok 2017 a navýšení finančních prostředků. Obecněji platí, že naše zahraniční politika se více než dříve musí zabývat i sociálními aspekty.

Přivítali jsme proto i přijetí Agendy 2030 coby nového globálního rámce pro udržitelný rozvoj. Agenda 2030 je důležitá i svou vazbou na příčiny migrace, svým zaměřením na prevenci a odolnost vůči faktorům, které vedou k nucenému vysídlování. Dalším přelomovým závazkem, jehož naplnění také omezí příčiny migrace, je bezesporu klimatická dohoda, která byla přijatá na podzim v Paříži. 
Vleklá vlna migrace do Evropy ze států Severní Afriky a Blízkého východu byla nepochybně jedním z nejvýznamnějších mezinárodních problémů, kterému jsme v uplynulém roce čelili. V posledních měsících počty migrantů, kteří přicházejí do Evropy klesly, o což se zasloužila i nakonec prosazená opatření. 

Po roce intenzivní a mnohdy vyostřené diskuse se podařilo unijní debatu posunout směrem, který ČR prosazovala od začátku, o čemž svědčí např. zřízení Evropské pohraniční a pobřežní stráže či předložení nového rámce pro migrační partnerství, který se zaměřuje na vnější aspekty migrační problematiky. Hodnotím jako úspěch, že tento dokument klade důraz právě na řešení příčin migrační krize a spolupráci se zeměmi v regionech původu, ochranu vnější hranice EU, boj proti převaděčům a pašerákům lidí a efektivní návratovou politiku.

Důležité také je, aby Evropská komise ustoupila od záměru prosazovat silou a proti vůli členských států neefektivní a neúčinné migrační kvóty. Lidem, kteří oprávněně hledají v Evropě mezinárodní ochranu před pronásledováním, bychom měli nabídnout možnost přesídlení z uprchlických táborů mimo EU na základě jasných pravidel, dobrovolného rozhodnutí členských států ohledně počtu uprchlíků a možnosti zabezpečit spolehlivou bezpečnostní prověrku orgány ČR před příchodem do EU.

Při zmírňování migračního tlaku sehrála významnou roli dohoda mezi EU a Tureckem. V současné situaci považuji za klíčové potvrdit, že EU bude moci splnit svou část dohody pouze tehdy, pokud bude své závazky plnit Turecko. Zrušení vízové povinnosti pro občany Turecka připadá v úvahu v případě splnění jasných kritérií ze strany Turecka, včetně oblasti občanských práv, svobody slova či práva na spravedlivý proces. 

Česká republika od počátku patřila mezi státy, které upozorňovaly na problémy spojené s migrační krizí v tranzitních zemích také na východních hranicích EU. Společně s partnery v rámci V4 jsme prosadili uzavření západobalkánské migrační trasy. Považuji za důležité, že ČR byla schopna na podzim a v zimě účinně zareagovat a poskytnout státům na této trase efektivní pomoc, a to nejen v oblasti humanitární podpory, ale také techniky a policejních sil potřebných k zajištění ochrany státních hranic. 

Není to tak dávno, kdy zeměmi bývalé Jugoslávie zmítaly ozbrojené konflikty. Nyní tyto státy samy nesly velkou míru zátěže v souvislosti s aktuální migrační krizí a je v našem zájmu, aby tato zkouška nenarušila stabilitu regionu. Vláda bude proto i v budoucnu věnovat pozornost tomu, aby EU účinně spolupracovala se zeměmi západního Balkánu na zvládání výzev souvisejících s migrační krizí a zajišťování ochrany hranic EU. 
Je pravděpodobné, že v budoucnu dojde k otevření nových migračních tras, na což musíme být připraveni. Náš hlavní cíl zůstává stejný: trvale účinně a udržitelně oslabovat migrační toky. Jediným prostředkem, jak toho skutečně dosáhnout, je společný evropský postup. 
Rád bych na tomto místě zopakoval své pevné přesvědčení, že k členství v EU neexistuje pro naši zemi alternativa. Spolupráce v rámci EU je nejúčinnější cestou, jak můžeme spolu s našimi partnery čelit dnešním i budoucím výzvám globalizovaného světa. Stabilní a fungující EU byla, je a do budoucna zůstane naší klíčovou prioritou.

Akceschopnost a vnitřní soudržnost Evropské unie dnes prochází jistou zkouškou, akcelerovanou výsledkem červnového britského referenda. Rozhodnutí britských občanů o vystoupení z EU bude mít dopad na Velkou Británii samotnou a bude mít dopad na další debatu o budoucnosti Evropy. Už to je důvod, proč se musíme podrobně věnovat zejména hospodářskému vývoji ve Velké Británii, eurozóně i celé Evropské unii, a nastavení nových podmínek vzájemného partnerství mezi Evropskou unií a Velkou Británií. Moje vláda bude v této diskusi zastávat jasný postoj, který bude hájit další pokračování evropské spolupráce na rozumných základech. Naší hlavní prioritou ve sjednávání nových podmínek pak bude zachování nedělitelnosti čtyř svobod vnitřního trhu, volného pohybu osob, služeb, kapitálu i zboží. 

Brexit představuje i významný předěl v evropském integračním projektu. Britské referendum je závažné, protože katalyzovalo určitý trend společenských nálad, který tak získal politickou legitimitu. Nabídka na vystoupení z Evropské unie se na okamžik stala lákavější, než nabídka na její postupné proměňování zevnitř. Nad tímto okamžikem nesmíme zavírat oči. Evropská unie nemůže zůstat stejná. Jde ale především o to, jakým směrem se mají ubírat potřebné změny.

Jsem přesvědčený, že potřebujeme v Evropě posilovat důvěru. K tomu nám ale nepostačí jen kosmetické úpravy, jako je změna v komunikaci. Má-li být Evropská unie důvěryhodným projektem, musí nabízet svým občanům lepší perspektivu.
Kromě zajištění bezpečnosti na svém území se proto Evropa musí intenzivněji soustředit na posilování hospodářského růstu a zaměstnanosti, na konkurenceschopnost evropského hospodářství a na reálnou konvergenci mezi členskými státy, zejména v oblasti sbližování životní úrovně.

Není nutné k tomu vymýšlet náročné reformy evropských institucí, je důležité spíše se soustředit na efektivní realizaci projektů s hmatatelným výsledkem. Musíme se spíše zaměřit na změny v konkrétních aspektech praktického fungování EU, abychom dosáhli větší efektivity a zbavovali se byrokratické zátěže. Heslem není „více“, ale „lépe“. Myslím, že k tomuto úkolu nám pro několik dalších let plně postačí právní rámec nastavený současnými smlouvami. 

Dosud například nejsou dobudovány hlavní sítě evropské infrastruktury, včetně dopravní – to je určitě výzva pro lepší zacílení a zpřístupnění evropských investic. Zavázali jsme se k významným změnám v energetice. Ty musíme nyní ve vzájemné spolupráci realizovat, potřebujeme dokončit projekt energetické unie. 
Evropský průmysl zahájil postupný proces digitalizace a přechodu k takzvanému modelu 4.0, se postupně promítne do služeb a dalších sektorů. Potřebujeme vybudovat evropský digitální trh. Je důležitá i podpora inovací a aplikovaného výzkumu. 

Potřebujeme v Evropě také zachovat a posilovat sociální smír, tedy chránit a prohlubovat sociální dialog. Potřebujeme, aby evropský svobodný vnitřní trh znamenal příležitost i pro menší a středně velké podnikání, pro rozvoj regionů, pro zaměstnance a občany. Je také na čem pracovat v agendě ochrany spotřebitele, například v případě potravin.

Důležité je, abychom na těchto změnách pracovali jako skupina 27 rovnocenných partnerů. Tohoto cíle nedosáhneme, pokud se sedmadvacítka bude rozpadat do menších diskusních klubů starých a nových členských států či členů a nečlenů eurozóny. Klíčová bude opět vzájemná důvěra – mezi jednotlivými institucemi i mezi členskými státy. 
Je příznačné, že důvěra byla součástí motta českého předsednictví Visegrádské skupiny. Jsem rád, že se nám daří budovat důvěru ve středoevropském prostoru a ve vztazích s našimi sousedy. To, že se dnes ČR těší vynikajícím vztahům se všemi zeměmi v sousedství, ani zdaleka není samozřejmé a je to výsledkem více jak dvaceti let práce řady lidí a mnozí z nich zde tady v sále také jsou.

Naše předsednictví a zahraničně politická aktivita v uplynulém roce potvrdily, že V4 je v Evropě respektovaným partnerem a efektivním nástrojem pro prosazování společných zájmů našich zemí. Rád bych ale podtrhl zejména hodnotový rozměr visegrádské spolupráce. Visegrád vznikl před dvaceti lety nejen jako formát regionální spolupráce, ale jako ryze evropský projekt. To je také perspektiva, ze které jsme vycházeli během českého předsednictví V4. 

Za důležité považuji vtáhnout do středoevropské regionální spolupráce více Rakousko. Těší mě, že nový rakouský kancléř má zájem rozvíjet slavkovský formát spolupráce s ČR a Slovenskem, a ještě letos by se měl uskutečnit další premiérský summit. Naše země mnohé spojuje a první rok Slavkova ukázal, že trilaterální spolupráce na konkrétních projektech v oblastech jako je profesní vzdělávání, doprava či podpora evropského směřování zemí Východního partnerství a západního Balkánu může být pro naše vztahy přidanou hodnotou. 

Není nutné zdůrazňovat mimořádnou vazbu, která nás pojí se Slovenskou republikou, tu si chceme i nadále uchovat a dále rozvíjet. Za měsíc se uskuteční další pravidelné společné zasedání české a slovenské vlády. ČR má samozřejmě velký zájem na tom, aby probíhající slovenské předsednictví v Radě EU bylo úspěšné a rád bych Vás požádal, abyste i v místech svého působení byli slovenským kolegům při výkonu s předsednictvím souvisejících aktivit nápomocni. Podobně musíme přemýšlet i o využití našich velmi dobrých vztahů s Polskem ve vazbě na polské předsednictví Visegrádské skupině.

Samozřejmě budeme nadále intenzivně spolupracovat i s dalšími evropskými partnery, především s Německem. Na začátku příštího roku si připomeneme 20. výročí podpisu Česko-německé deklarace. Ten byl přelomovým okamžikem v úspěšném rozvoji vzájemných vztahů, který v loňském roce dosáhl nové úrovně zahájením česko-německého strategického dialogu. Velice mne těší také nová dynamika, kterou v posledních dvou letech zažíváme v našem strategickém partnerství, které máme s Francií.

Zmínil jsem, že za hlavní výzvy pro Evropu považuji zajištění bezpečnosti a prosperity. Jsem rád, že Česká republika dnes přispívá k naplňování obou těchto priorit. Jsme bezpečnou, stabilní zemí, naše ekonomika setřásla zbytky ekonomické krize, zažíváme dobré hospodářské období a těšíme se důvěře zahraničních investorů. Této trajektorie se máme u nás i v evropském prostoru držet i do budoucna.

V letošním roce bude dalších 12 zastupitelských úřadů posíleno o nové ekonomické diplomaty. Ve státním rozpočtu na příští rok také budou navýšeny prostředky na ekonomickou diplomacii. To jsou konkrétní opatření, která pocítíte na svých zastupitelských úřadech a která vám pomohou asistovat českým firmám při pronikání na zahraniční trhy. Kromě toho bych rád na tomto místě zdůraznil, že klíčová pro úspěšnou podporu exportu je také efektivní spolupráce mezi Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem průmyslu a obchodu a dalšími rezorty.

Na ekonomickou diplomacii se přirozeně zaměřuji i na svých zahraničních cestách a určitě v tom budu chtít pokračovat. 
Snažím se své cesty využívat k tomu, abych podpořil spolupráci ČR s evropskými a světovými lídry v oblasti moderních technologií a inovací. Tento akcent by měla mít např. moje návštěva Švédska, která se uskuteční na podzim. Jsem přesvědčen, že zahraniční politika může sehrávat důležitou roli i v posilování konkurenceschopnosti naší ekonomiky a rozvoje jejího inovačního potenciálu. Jsem přesvědčený, že existuje řada příležitostí zejména v oborech s vazbou na náš průmysl, například kybernetika, informační technologie či obranný sektor. Také proto vítám, že jsou již obsazeny první pozice attaché pro oblast vědy, výzkumu a inovací. 

Důležitou součástí ekonomické diplomacie je také přivádění zahraničních investorů, kteří v ČR vytvoří pracovní místa, ale budou také přínosem pro konkurenceschopnost naší ekonomiky. V letech 2014 a 2015 přitekly do ČR s podporou vlády investici ve výši 130 miliard Kč, které vytvořily více než 30 tisíc pracovních míst. Vzniká nepochybně prostor pro změny a úpravy systému investičních pobídek, abychom dokázali cíleně podporovat zejména investice spojené s výzkumem a vyspělými technologiemi, jako je například plánovaná investice GE Aviation.

Dámy a pánové, jak jsem již řekl na úvod svého projevu, události posledních měsíců ukazují, že časy relativního klidu v Evropě a jejím bezprostředním okolí jsou prozatím minulostí. Znamená to přirozeně náročnější úkoly, ale také rostoucí význam zahraniční politiky. 

Uvědomujeme si význam Vaší práce i nároky, které na Vás klade po stránce profesní i soukromého a rodinného života. Rád bych Vám i Vašim spolupracovníkům poděkoval za práci, kterou pro ČR odvádíte. Vašim blízkým patří dík za pochopení, které pro Vaši službu mají.

Pracovat na zvládnutí nových výzev je velká příležitosti pro odhodlané a zkušené diplomaty. Přeji proto nám všem, abychom v příštím roce mohli kromě velkých výzev diskutovat i o naprosto konkrétních úspěších a výsledcích.