Hovořím i diabeticích. Naštěstí je jejich nemoc už velmi dobře léčitelná. Jenže... asi právě proto, že je nemocných moc, tak se na diabeticích šetří. Například nárok na proplacení glukometru, který slouží k tomu, aby měli diabetici hladinu cukru pod kontrolou, tedy kapesní přístroje k orientačnímu měření glykemie z kapilární krve, je pouze jednou za deset let. Ano, čtete správně. Jednou za deset let. Že nemůže takovou dobu vydržet, a že jeho parametry jsou pryč za rok až dva, nikoho nezajímá. Jsi nemocný, tak plať. Bez ohledu třeba i na to, že dieta, kterou musí diabetici držet, je sama o sobě drahá.
A to nehovořím o tom, že ten nárok mají jen ti, co si aplikují inzulín, tedy skupina, která bez něj zatím vydrží, nárok nemá vůbec. A ta by právě se měla nejvíce "hlídat", aby do inzulínu, což je nepochybně nejen méně příjemná, ale také drahá léčba, nespadla taky. Takže by si nemocní měli měřit hladinu cukru v krvi, ale většinou to nedělají, protože si to měření musí prostě hradit sami. Tedy musí si hradit nákup glukometru. To si raději koupí tu dietu.
Proč? Protože většina nemocných diabetem jsou důchodového věku. Nebo věku důchovému blízkého. Tedy počítá každou korunu. A na ty se zapomíná skoro vždycky. Jen před volbami se začne vykřikovat něco o zvýšení důchodů. Ale zpět k cukrovce.
Nastal tedy čas na to, abychom se o diabetiky začali starat. Je to důležité i proto, že se tím předchází závažnějším formám nemoci, které pak stojí stát mnohem více peněz. Kdyby tedy tomu stát předcházel, tak udělá jen dobře - tedy pomůže nejen těm diabetikům, ale i sobě sám.
_profil_top.jpg)
Mgr. Květoslav Přibil, (ODA)
Myslíme sice už na to, aby si maminky mohly v klidu v obchodních centrech přebalit své děti, což je jistě chvályhodné, ale možná bychom se měli zamyslet i nad tím, že by tyto prostory měly a mohly sloužit i k tomu, aby si mohli nemocní v klidu a důstojně aplikovat (píchnout) inzulín. A tak to deklarovat na označení těchto prostor. nemusí být totiž nutně prostory zvláštní.
Měli bychom se totiž naučit myslet na všechny skupiny obyvatel. Zatím je to tak, že se hodně staráme o ty, co si to ani nezaslouží. Jen prostě hodně křičí. Zatímco nemocní trpělivě snáší svůj úděl, a přijímají rádi i almužnu, kterou jim stát dává, v případě diabetiků, jednou za deset let, což je absurdní.
I mobilní operátoři dávají častěji gratis mobilní telefon, když tam má člověk paušál. Vážíme si občanů, kteří produkují daně, méně než mobilní operátoři svých klientů? Bohužel to tak asi bude.
Je třeba to změnit. Chronicky nemocní by měli mít péči, která odpovídá zdravému rozumu. Glukometr jednou za deset let není podle zdravého rozumu. Jednak je to vůči těm lidem výsměch, jednak je stát sám proti sobě - zanedbává prevenci, takže později musí vynakládat mnohem vyšší peníze na dražší léčbu. Má to logiku? Nemá.
Je proto dobře, že se našla volební strana, která jako jediná má pomoc diabetikům ve svém programu. Je jí ODA. Není to téma populistické, ale důležité. Protože ten život s cukrovkou je opravdu super hořký.
(převzato z Profilu)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
