Sdílet můžete obrazovku, tiskárnu, také svoji polohu, pokud chcete, aby jiní lidé věděli, kde se nacházíte. Z praktického hlediska se jedná především o možnost nabídnout vlastní nevyužité zdroje, které mohou generovat určitý příjem, nebo naopak takovou službu využít.
Další okolností je způsob sdílení. Mnohé využívají možností informační společnosti, různé aplikace a také formy distančních smluv, tedy uzavírané „na dálku“. To činí službu bezprostředně dosažitelnou, ale také anonymní. Ten, kdo sdílí něco s někým jiným, zpravidla nepřijde do přímého kontaktu s tím, jehož službu využívá.
V poslední době jsme sdílenou ekonomikou doslova obklopeni. Sdílené mohou být služba aut, koloběžky, jízdní kola, skútry a také vzájemná půjčovna Zonky funguje na principu sdílené ekonomiky. Vývoj posledních let je třeba respektovat a není důvod sdílení považovat za nežádoucí jev.
Jsme ale lidé s různými vlastnostmi, proto podle nás právo musí upravit podmínky tak, aby ten, kdo sdílí svůj majetek, byl chráněn před tím, kdo sdílení užívá, pokud by se ke sdílenému nechoval jako k vlastnímu. Nastal čas v mnohých oblastech dát sdílení jasná pravidla. Nás zajímá sdílení domů či bytů, proto se budeme nadále věnovat pouze této oblasti.
Sama aplikace nejznámější platformy, Airbnb, uvádí toto: „Sdílené pokoje jsou pro ty, kterým nevadí obývat prostory s ostatními lidmi. Když si rezervuješ sdílený pokoj, budeš spát v pokoji, který je sdílen s ostatními, stejně jako celý zbytek ubytování. Sdílené pokoje si oblíbili flexibilní cestovatelé, kteří hledají nové přátele a levné pobyty.“ Tyto věty vyvolávají otázky. Jde tedy výhradně o sdílení určitého prostoru společně s vlastníkem? Je sdílením i případ, kdy vlastník sám v bytě či domku nebydlí a celou nemovitost využívá ke krátkodobému ubytování? Jsou to dvě samostatné větve téhož, ale velice odlišné. Pokud ten, komu říkáme hostitel, bydlí trvale v bytě a jeho část poskytne hostu, pak odpadá řada problémů. Přímo kontroluje hosta v bytě, jeho chování, nakládání s vybavením, dodržování domovního pořádku a dalších pravidel.
Pokud naopak hostitel dává k výhradnímu pobytu celý prostor nemovitosti, pak rizika „poruch“ v chování hostitele jsou daleko větší. Host je do jisté míry v anonymitě, po návratu z vycházky, turistiky si chce mnohdy užít, koná různé párty a mejdánky. Když navštívíte mnohé domy v Praze, zejména v centru, a mluvíte s ostatními nájemníky či vlastníky, nevycházíte z údivu. Stav bytu „předtím“ a „potom“ je mnohdy tristní. Nefunguje přímý dohled hostitele. A ostatní jsou zoufalí a dosud bezmocní.
Zde je nutné pochopit roli zprostředkovatele, vesměs IT platformy. Té vlastník prostoru nabízí svůj majetek ke sdílení a samozřejmě uvádí podrobnosti – kde se nemovitost nachází, jaké má parametry, vybavení, dostupnost, též kapacitu pro ubytované a podobně. A samozřejmě také pravidla pro transfer peněz a provizi zprostředkovatele.
Proto platformy jako je Airbnb není třeba nikterak regulovat. Jsou podle práva zprostředkovatelem distančních smluv, respektují podmínky hostitele, pokud překračují jeho možnosti, zprostředkování odmítne. Právní regulace by byla teoreticky možná, ale protože spadá pod právo EU, tak velice složitá a vlastně nadbytečná.
Předně si musíme uvědomit, jak se sdílené ubytování odlišuje od nájmu či ubytovacích služeb. Použít úpravu občanského zákoníku o ubytování (§ 2326), který jedná o přechodném nájmu a ubytovací službě není možné, ostatně také § 2235 odstavec 2 sdílené ubytování definuje jasně – jde li o krátkodobý účel či o rekreaci. Služby sdíleného ubytování zprostředkované např. Airbnb nejsou totožné se službami ubytovacími. Tedy pravidla pro nájem bytu rovněž využít nejde, to určuje právě občanský zákoník, když říká, že ustanovení pododdílu o nájmu se nepoužijí, jde-li o přenechání domu či bytu k rekreaci nebo zjevně ke krátkodobému účelu.
Praxe, kdy se ročně pronajímají desetitisíce prostor v České republice, si tedy nutí přijetí právní úpravy pro obě strany distančního vztahu – nezvěme je pojmy „hostitel a host“. Proto jsme zpracovali nový zákon, který určuje jasné podmínky, které musí dodržovat hostitel i host a také respektovat zprostředkovatel, aniž by jeho role byla jinak omezena.
Podoba námi navrženého zákona
Návrh zákona o podmínkách poskytování sdíleného ubytování, poslanecký tisk 1007 předkladatele Petra Dolínka z ČSSD a spol., si na stránkách Poslanecké sněmovny najdete snadno. Tedy jen stručný komentář. Problémy sdíleného ubytování vznikají na obou stranách – hostitele i hosta. Sdílet něco znamená spoluužívat, nabízet svůj majetek k užití jiným, spolu s nimi. V mnoha oborech nesmíte sdílet něco, co není vaše. Třeba u duševního vlastnictví. Problematické je “sdílení” bytu, ve kterém je ubytovaný sám, bez přítomnosti hostitele. I proto na tento jev nahlíží návrh zákona přísnějšími kritérii. Návrh přísně dbá na dodržení konformity s ohledem na volný pohyb služeb, nebo osob. Jde o službu úplatnou, jejímž smyslem je dosažení zisku.
Sdílení je tedy chápáno jako způsob poskytnutí ubytování při současném užívání prostoru vlastníkem. Zákon připouští i samostatné užívání prostoru bez přítomnosti vlastníka, ovšem v mnoha okolnostech ho omezuje. Je vskutku diskutabilní, zda nejde o trvalé podnikání, nikoliv sdílení. A z toho zákon vychází. Tedy nejdůležitější zásady:
- Zákon podrobněji vymezuje vzájemný vztah uvedených subjektů a definuje podstatné náležitosti jejich vzájemného smluvního vztahu.
- Přináší „Řád sdíleného ubytování“, (ŘSU) za jeho dodržení odpovídá poskytovatel (hostitel). Ten si může blokovat část finančních prostředků, žádat jakousi „vratnou kauci“ pro případ, že host všechna pravidla poruší.
- Být hostitelem je nepochybně živnost se všemi důsledky.
- Samostatné sdílení prostoru omezuje návrh na 30 dní v roce (s právem obce toto korigovat), společné sdílení časově omezeno není.
- Určuje podmínky k užití bytu hosty. Dodržení nočního klidu i zapovězení nočních zábav hlukem rušící ostatní.
- Ubytovaný musí dodržovat i domovní řád, pokud je v domě vydán. Bude vhodné tyto listiny mít nejen v češtině ale i v angličtině či jiných jazycích.
- Za porušení těchto povinností může obec udělit sankci až do 50.000 Kč.
Je nutné hájit práva ostatních bydlících. Proto, pokud bude opakovaně porušován uvedený řád sdíleného ubytování, pokud je byt v bytovém spoluvlastnictví či ve vlastnictví bytového družstva, může společenství vlastníků či členská schůze družstva užití zakázat, nebo jej korigovat.
Předkládání zákonů upravujících všechny aspekty bydlení přísluší podle kompetenčního zákona Ministerstvu pro místní rozvoj. To ovšem programové prohlášení vlády nenaplňuje. ČSSD jako koaliční partner chce docílit naplnění programového prohlášení vlády, ve které působí. Dvě právní normy předložené během léta doplníme dalšími nutnými úpravami, pokud to bude potřeba. Poslanecký návrh dává šanci ostatním stranám spolupracovat na něm v rámci legislativního procesu. Bydlení je fenomén, který si větší pozornost zasluhuje, aby plnilo svoji roli jako lidské právo na důstojný život.
I. Přikryl
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
