Abyste pochopili, musíte si těch pár stránek pročíst.

Musíte zvážit především důsledky úkonů učiněných dne 29. 12. 1990, kdy rozhodnutím vlády zaniká státní podnik OKD a vzniká akciová společnost OKD a.s. do které je vložen veškerý majetek, včetně podnikových bytů. Od tohoto okamžiku s majetkem společnosti mohou disponovat pouze akcionáři prostřednictvím svých podílů. Dokud stát držel majoritu, byl oprávněn zásadní rozhodnutí prosadit. Jakmile ji ztrácí, stává se až na některá oprávnění fakticky divákem.

Zdůrazňujeme to proto, že tím významnější se jeví nejen citovaný majetkový úkon státu v roce 1990 ale i privatizační projekt, který byl exekutivou schválen, který vykonávaly konkrétní instituce, zejména Fond národního majetku, Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci, Ministerstvo financí a též Ministerstvo průmyslu a obchodu. A samozřejmě vláda jako celek.

I přes uvedené bylo postavení a kompetence státu jako původního majitele akcií nesmírně významné. Právem majitele společnosti činil konkrétní rozhodnutí vedoucí k deetatizaci, odstátnění a privatizaci. Svá práva vykonával v majoritním postavení v letech 1990 až 1996, kdy majoritní postavení ztrácí. Hovoří-li například někdo o možnosti „privatizovat hornické byty firmy OKD“ pak hranice této možností končí rokem 1996. Proč?

Vraťme se zpět. Podle doložitelných dokumentů především proto, že samotný privatizační projekt byl založen chybně. Vznik akciové společnosti OKD byl ale pouze první transformační krok. Dne 11. 10. 1993 bylo přijato první rozhodnutí o jeho privatizaci, do té doby stát držel 100 % akcií, a tohoto dne realizuje majetkové operace v následující struktuře: