Projev předsedy vlády Bohuslava Sobotky na zahájení porady velvyslanců ČR

Dále upozornil na nutnost zvládnutí krize na Ukrajině, které vyžaduje evropskou jednotu a mimořádně hlubokou spolupráci. Důležitým tématem bylo také pokračování ve spolupráci se státy střední Evropy, zejména v rámci Visegrádské skupiny.

Vážený pane ministře, vážené paní velvyslankyně a páni velvyslanci, dámy a pánové,

poprvé mám tu čest předstoupit před Vás jako předseda vlády České republiky, tedy orgánu ústavně odpovědného za provádění zahraniční politiky.

Česká republika je v mezinárodním kontextu spíše menší zemí, a obhajoba našich zájmů, tedy hlavní poslání zahraniční služby, tak naráží na přirozené limity dané omezenými zdroji, ať již lidskými, finančními, obrannými či informačními, stejně jako naší geografickou polohou. Naštěstí ovšem Česká republika nemusí a vlastně dnes ani nemůže své zájmy prosazovat samostatně a izolovaně. Může se spolehnout na své pevné zakotvení v geopolitickém prostoru, který představuje přirozenou arénu pro realizaci naší zahraniční politiky. Za klíčové komponenty, stavební pilíře či soustředné kruhy tohoto prostoru považuji střední Evropu, Evropskou unii a něco, co bych zjednodušeně nazval euroatlantickým civilizačním prostorem.

Nejprve mi dovolte nastínit vizi našeho působení v EU. Vláda České republiky od počátku svého fungování deklarovala změnu přístupu k našemu členství v Unii. Máme jasný a pozitivně formulovaný evropský program. Minulost se nebude opakovat – evropská integrace koalici a vládu neštěpí, ale spojuje. Vláda v současné době definuje komplexní přístup ČR k EU a připravuje novou Koncepci působení ČR v EU, kterou bychom měli dokončit v říjnu tohoto roku.

Strategickým zájmem ČR je být pevnou součástí EU a směřovat do jejího hlavního integračního proudu. EU chápeme jako strategickou volbu, jako politický projekt a jako základní ekonomický, sociální, kulturní i bezpečnostní rámec rozvoje ČR. Plně se hlásíme k hodnotám, na nichž je založena EU, zejména pak vytvářet a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva a podporovat hospodářský a sociální pokrok a vysokou zaměstnanost. Členské státy EU stojí před řadou globálních výzev, které nelze uspokojivě řešit pouze na národní úrovni. Vláda se chce na hledání společných evropských řešení podílet.

Tím, že sedíme společně s ostatními členskými státy EU u jednoho stolu a spolurozhodujeme, máme také zodpovědnost za takto učiněná rozhodnutí. ČR proto musí být aktivním členským státem EU, nikoliv pouze pasivním konzumentem „rozhodnutí přijatých v Bruselu“. Členství v EU není cílem samo o sobě, ale musí být chápáno i jako nástroj prosperity a stability ČR. Vláda je přesvědčena, že stále existuje zásadní prostor pro účinnější prosazování zájmů ČR než v prvním desetiletí našeho členství. Zároveň bude vláda usilovat o jasnost, čitelnost a předvídatelnost svých postojů. ČR chce být konstruktivním členem EU a spolehlivým a věrohodným partnerem. Budeme rozhodovat na základě faktů nikoliv emocí. Pro každé zásadní rozhodnutí bude zpracována analýza dopadů. Nechceme automaticky zpochybňovat iniciativy přicházející od našich partnerů v EU nebo unijních institucí, aniž bychom sami navrhovali konstruktivní řešení.

Členství v EU rovněž skýtá možnosti z hlediska zahraniční politiky vůči třetím státům a tyto možnosti jsme prozatím dostatečně nevyužívali. Prostřednictvím unijních institucí můžeme na mezinárodní scéně dosáhnout daleko více, než bychom byli schopni prosadit samostatně. To si mimo jiného žádá, abychom byli schopni prosazovat se v Evropské službě pro vnější činnost. Prozatím malé zastoupení českých diplomatů na seniorních pozicích poukazuje na to, že v této oblasti ještě máme hodně co dohánět.

Prvním předpokladem úspěchu unijní politiky vlády je efektivní koordinační mechanismus. O jeho důležitosti svědčí to, že je svěřen předsedovi vlády, který řídí Výbor pro EU. Vláda schválila novelu statutárních dokumentů Výboru pro EU, což povede k efektivnějšímu koordinačnímu systému.

Důležitá je také veřejná debata o přínosech našeho členství v EU, o alternativách a o dalším vývoji. Pro tento účel vláda obnovila tzv. Národní konvent, který bude zahájen na podzim tohoto roku. Vláda také připraví podrobnou komunikační strategii pro oblast evropských záležitostí.

ČR staví svou unijní politiku na spojenectví. Vláda zlepšila komunikaci s ostatními členskými státy a dále ji prohlubuje. Klíčoví jsou naši sousedé, skupina V4, ale i řada dílčích uskupení zemí podle konkrétních věcných priorit. Oproti minulosti považuji za důležité prohloubení vztahů s Polskem, daří se nám řada aktivit spolu s Německem, máme lepší vztahy také s Francií nebo Itálií.

Dovolte mi nyní, abych zmínil šest základních priorit, které vidím pro ČR v rámci Evropské unie. Zaprvé je to otázka aktivní účasti na reformě eurozóny jako příprava pro náš vstup. Vláda ctí závazek ČR vstoupit v budoucnu do eurozóny a podnikne aktivní kroky s cílem jej naplnit. Tím prvním aktivním, viditelným krokem byl závazek vlády k tomu, aby se ČR připojila k fiskálnímu paktu, a nyní nás čeká ratifikace příslušného dokumentu na půdě Poslanecké sněmovny a Senátu. Tou druhou prioritou je Podpora reálné ekonomiky. Vláda podporuje lepší ex ante koordinaci strukturálních reforem a hospodářských politik mezi státy EU s cílem obnovit a posílit hospodářský růst. Mezi klíčové priority vlády patří také dobré nastavení a efektivní využívání fondů EU. Za třetí je to otázka rozvoje vnitřního trhu. Nadále budeme pokračovat v úsilí o dokončení a lepší fungování vnitřního trhu, o otevřenou a spravedlivou obchodní politiku EU se třetími zeměmi, o lepší regulaci a snižování administrativní zátěže, abychom podpořili tvorbu nových pracovních míst. Za čtvrté je to velmi důležitá priorita energetické bezpečnosti a dostupnosti. Chceme dokončit energetický trh EU, zajistit fyzická propojení s našimi sousedy a vytvořit podmínky pro návratnost investic do nových produkčních kapacit, včetně jádra. Aktuální je diskuse o klimatickém rámci EU do roku 2030, kde ČR musí velmi důrazně, ale srozumitelně bránit své zájmy, zejména pokud jde o dobré prostředí pro pokračování moderní průmyslové výroby na našem území. Pátou prioritou je silná Evropská komise. ČR jako středně velký stát EU musí mít zájem na silné Evropské komisi, která dokáže prosazovat existující pravidla a zajistí lepší vnitřní koordinaci uvnitř Komise. A poslední prioritou, šestou, je rozšiřování EU o země, které splní podmínky nutné pro přijetí do EU, jako nástroj stabilizace a demokratizace dalších částí Evropy. Tolik tedy k té první oblasti, která se týká vazby a vztahů směrem k EU.

Dovolte mi nyní, abych se stručně věnoval tématu, které je velmi aktuální, a které do značné míry ovlivňuje ať už zahraničně-politickou nebo bezpečnostní situaci. A to je otázka Ukrajinské krize.

Vážené dámy, vážení pánové, několik set kilometrů na východ zuří v tuto chvíli válka. Jednou z charakteristik válek obecně je jejich schopnost nečekané a rychlé eskalace. Osobně se nedomnívám, že krize na Ukrajině skončí za krátkou dobu. Musíme o ní přemýšlet minimálně ve střednědobém horizontu. Dovolte mi nyní, abych zmínil některé charakteristiky přístupu české vlády k současné ukrajinské krizi. Za prvé – platí, že Ukrajina je suverénní stát a má právo obnovit suverenitu na svém území. Za druhé – zvládnutí krize vyžaduje evropskou jednotu a mimořádně hlubokou spolupráci jednotlivých členských zemí. Akce jednotlivých států, jakkoliv jsou samy o sobě silné, pokud nejsou koordinované s ostatními, mohou situaci v některých případech i zhoršit. Česká republika se proto bude snažit, aby Evropa hovořila jedním hlasem a aby eskalace napětí na Ukrajině zůstala pokud možno pod kontrolou. Za třetí, situaci na Ukrajině nelze dlouhodobě politicky a ekonomicky stabilizovat bez vhodné formy dohody mezi Ukrajinou a Ruskem. Česká republika nemá zájem na další eskalaci ekonomických sankcí mezi EU a Ruskem, ale pokud jsme už se stávající úrovní sankcí jednou jako ČR vyjádřili souhlas, měli bychom držet společnou pozici EU a neměli bychom ji oslabovat. Vláda musí aktivně hledat náhradní teritoria pro náš export, který by mohl být směrem do Ruska ohrožen. A v tomto je přirozeně také naše klíčová a jednoznačná úloha našich zastupitelských úřadů. Za čtvrté, po období horké fáze války, která, pevně věřím, skončí, bude následovat velmi dlouhé období rekonstrukce, kdy bude zájmem Evropy i České republiky pomoci co nejrychleji Ukrajinu stabilizovat a rozvinout férovou hospodářskou i politickou spolupráci.

Vážené dámy, vážení pánové, hospodářskou situaci Ukrajiny je potřeba vnímat velmi realisticky. Není v žádném případě dobrá. A potřebné reformy nemůže za Ukrajince udělat EU. Ani je nemůže rozhodujícím způsobem financovat. Můžeme pomáhat, ale nemůžeme nahradit vůli ukrajinské vlády k nezbytným reformám a často i nepopulárním ekonomickým krokům, které bude nezbytné na Ukrajině v příštích letech realizovat.

Nyní mi dovolte, abych se vrátil zpět k nám do střední Evropy. Z toho, co jsem uvedl o své představě působení ČR v EU a naší spolupráci s evropskými partnery, je patrné, že důležitým aspektem nejen z hlediska naší evropské politiky je regionální spolupráce tady ve střední Evropě. Zde je třeba jako jednoho z klíčových partnerů zmínit Německo. Je nutné, abychom s Německem byli více než bezproblémoví sousedé. Je důležité a užitečné, abychom hledali další průniky našich strategických zájmů, posilovali dialog v evropských tématech, ale také v otázkách vědecké a hospodářské spolupráce nebo třeba v otázkách bezpečnostní či lidskoprávní problematiky. Dalším stavebním kamenem našich středoevropských vztahů zůstávají vysoce nadstandardní vztahy se Slovenskem, úzká spolupráce s již zmíněným Polskem a platforma Visegrádské skupiny. Jsem nesmírně rád, že i přes názorové rozdíly, které se mezi visegrádskými partnery mohou v určitých oblastech vyskytnout a čas od času se vyskytují, zůstává tento formát vysoce funkční a zůstává tento formát visegrádské spolupráce i vlivný v rámci EU. Budeme ho proto i nadále používat při posilování našeho vlivu na to, co se dnes v Evropě odehrává. Neodmyslitelnou součástí střední Evropy je také Rakousko. Považuji za jeden z úspěchů naší vlády, že naše bilaterální vztahy zažívají renesanci a máme zájem rozvíjet také formáty dialogů s regionálními partnery za účasti Rakouska.

Nyní mi dovolte, abych se vyjádřil k otázce transatlantické vazby a Severoatlantické aliance. Tím třetím prostorem, který jsem zmiňoval pro realizaci našich národních zájmů, je euroatlantický prostor, jehož svoboda a bezpečnost je dalším klíčovým imperativem naší zahraniční politiky. Současná krize na Ukrajině jen podtrhuje důležitost našeho členství v NATO a vazby na Spojené státy jako klíčového spojence. Naše bezpečnost není danou konstantou, ale je potřeba ji udržovat, posilovat v součinnosti právě s dalšími spojenci. Vláda ČR si je vědoma svých závazků jak vůči vlastní bezpečnosti tak i našim partnerům. Chtěl bych proto podtrhnout, že se vládní koalice rozhodla po dlouhých letech klesajících výdajů zahájit postupné navyšování výdajů na obranu ČR, a to z dnešního cca 1 % HDP směrem k 1,4 % do roku 2020. Vládní koalice bude chtít tento závazek deklarovat na politické úrovni ještě před zářijovým summitem NATO. Součástí naší spojenecké odpovědnosti je i účast v zahraničních misích. Vláda projedná a do konce roku předloží do Parlamentu návrh mandátu na působení českých vojáků v letech 2015 a 2016. Plánujeme, mimo jiné, že i v příštích letech bude česká armáda nadále působit v africkém Mali, podílet se na ochraně vzdušného prostoru našich spojenců a zapojí se i do nebojové asistenční mise v Afghánistánu, za předpokladu, že se podaří dojednat příslušné dohody s afghánskou vládou.

Vážené dámy, vážení pánové dovolte mi, abych se nyní vyjádřil k tématu, které pokládám za nesmírně důležité v kontextu hospodářské politiky nové české vlády. Jde o téma ekonomické diplomacie. Jakkoli se může zdát naše zakotvení v euroatlantickém prostoru bezpečné a stabilní, není možné jej vnímat odděleně od zbytku světa. Těžiště mezinárodního dění se přesouvá mimo severní Atlantik a zvýšenou pozornost tedy musíme věnovat teritoriím, která se nachází mimo evropský kontinent. Ekonomické centrum planety se do značné míry přesouvá do Asie, potenciál velkého růstu vykazují rovněž mnohé latinskoamerické a některé africké ekonomiky. To představuje zásadní příležitost a prostor pro naši aktivní ekonomickou diplomacii. Předpokládáme silnou intensifikaci hospodářské spolupráce s Čínou. Naše vztahy s touto zemí prochází výrazným politickým restartem. Stejné nebo podobné ambice máme ve vztahu k mnoha dalším zemím jihovýchodní Asie a Dálného východu. Například spolupráce s Korejskou republikou, kterou chceme ukotvit ve strategickém partnerství, ukazuje na nové možnosti pro naši zemi nejenom v ekonomicko-investiční oblasti, ale i v oblasti turistiky, vědy nebo inovací. V této souvislosti bych také ještě rád upozornil na narůstající význam mobility vybraných kategorií cizinců, jako jsou turisté, zahraniční investoři či studenti, která přináší zřejmý ekonomický přínos ČR. Je potřeba v této oblasti prohlubovat spolupráci MZV s ministerstvy vnitra, průmyslu a obchodu, místního rozvoje, školství a zároveň také spustit dialogy se strategickými zeměmi, které jsou z tohoto hlediska pro ČR důležitými partnery.

Dovolte mi, abych se ještě vyjádřil k otázkám zahraniční politiky, které se týkají jejího globálního rámce. Evropa a severní Amerika už nejsou jedinými dominantními hráči na mezinárodní šachovnici ani z politického hlediska. Na mezinárodní scéně se objevují další aktéři, kteří do hry vstupují často s jinými očekáváními či ambicemi a usilují také o změnu pravidel. ČR má pochopitelně omezené možnosti chování takovýchto aktérů ovlivňovat. Ale měli bychom vždy usilovat o to tyto hráče angažovat a vést s nimi dialog, který nám pomůže pochopit jejich vidění světa, v návaznosti na to s nimi rozvíjet spolupráci v oblasti politické, ekonomické, kulturní i humanitární. Pravidla mezinárodního společenství, která jej opět učiní stabilnějším a předvídatelnějším, dnes nemůže určovat pouze Západ sám. Stejně tak nejzávažnější globální problémy, jako je změna klimatu, chudoba, migrace nebo bezpečnost v nejširším slova smyslu, není možné vyřešit bez dialogu se zeměmi, jako je Čína, Indie nebo třeba Brazílie. Jedinou možnou cestou k nastolení systému, který bude stabilní a zároveň globálně spravedlivý, je efektivní multilateralismus. Proto bychom měli napnout naše síly k ambicióznějšímu vystupování v rámci Organizace spojených národů, která stále zůstává nejvíce reprezentativním fórem mezinárodního společenství, stejně jako v rámci dalších mezinárodních platforem k různým globálním otázkám. Potřeba dialogu s množstvím nových důležitých aktérů na mezinárodní scéně neznamená, že bychom sami rezignovali na náš normativní systém. ČR si vydobyla již značný respekt v oblasti podpory lidských práv ve světě. Lidskoprávní agenda zůstane nadále důležitým tématem české zahraniční politiky. Neměla by se přitom omezovat pouze na práva politická a občanská, ale měla by zahrnovat i lidská práva druhé a třetí generace, např. práva hospodářská, sociální nebo práva týkající se životního prostředí. K tomu bychom měli efektivně využít veškeré nástroje, které máme k dispozici – rozvojovou pomoc, transformační spolupráci nebo třeba pomoc humanitární. Náš příspěvek k dosažení globálně stabilní a spravedlivé společnosti, o kterou v dlouhodobém horizontu usilujeme, bude vždy omezený, ale měl by být znatelný a viditelný.

Důležitým tématem, které bych chtěl také ještě připomenout na závěr svého vystoupení, je téma koordinace zahraniční politiky. Právě ve stále komplexnějším a provázanějším mezinárodním prostředí je o to důležitější, aby ČR hovořila ve světě, vůči našim partnerům, spojencům, jedním hlasem. Koordinace v zahraničně politických otázkách nabývá na významu. Zároveň narůstá počet aktérů, kteří se zapojují do utváření zahraniční politiky státu. Vedle tradiční úlohy hlavy státu, předsedy vlády a ministra zahraničí, se musí ve zvýšené míře mezinárodním vztahům věnovat i jednotlivé resorty, představitelé regionů, a významná je také úloha naší parlamentní diplomacie. Soudržnost zahraniční politiky, tedy čitelné a jednoznačné vystupování různých českých činitelů vůči našim zahraničním parterům, musí být jedním z našich hlavních imperativů. Jsem proto rád, že se nám podařilo nastavit efektivní koordinační mechanismy mezi jednotlivými resorty i mezi vládou a prezidentem republiky. V tomto směru bych chtěl také ocenit dohodu Ministerstva zahraničních věcí s Ministerstvem průmyslu a obchodu a také s Ministerstvem zemědělství.

Vážené dámy, vážení pánové, ze všeho, co zde bylo řečeno, vyplývá, že i před Vámi stojí řada nelehkých úkolů. Věřím, že se těchto úkolů zhostíte s vysokou mírou profesionality a že je dotáhnete do zdárného konce ve prospěch naší země a ve prospěch našich občanů. Domnívám se, že i právě projednávaný zákon o státní službě přispěje ke stabilizaci resortu Ministerstva zahraničních věcí, které se v minulosti muselo zvlášť obtížně vyrovnávat například s politikou plošných rozpočtových škrtů. Chtěl bych Vám také při příležitosti tohoto našeho prvního oficiálního setkání poděkovat za Vaši práci, kterou pro ČR odvádíte. Chtěl bych říci, že se jako předseda vlády těším na naši další spolupráci například v oblasti aktivní ekonomické diplomacie a rád bych Vás ujistil, že při zastupování zájmů ČR máte mou plnou podporu a že jsem otevřen nyní i v budoucnu Vašim námětům a také Vašim iniciativám.