Zpráva z médií ze dne 14. 5. 2014 (zkráceno): Kontrola nad dluhy zemí, tak by se dal zjednodušeně nazvat fiskální pakt, kterému se dnes věnovala sněmovna. Jeho přijetí by mělo být podmíněno výjimkami ze závazků vůči státnímu rozpočtu a státnímu dluhu, shodl se ministr financí Andrej Babiš (ANO) a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD).
Na dodržování kritérií, které definuje fiskální pakt, má Česko výjimku do doby, než vstoupí do eurozóny. Pokud by je chtěla plnit hned, bude podle premiéra Bohuslava Sobotky mít problém s udržením strukturální schodku státního rozpočtu – ten by se měl pohybovat v rozmezí 0,5 – 1 procento, nyní se pohybuje kolem hodnoty 1,7 procenta.Tlak na snižování deficitu ale Sobotka odmítl vzhledem k tomu, že by to znamenalo snížit jej na polovinu – ze 100 miliard v příštím roce na 50 miliard korun. Háček by byl ale ve faktickém dodržení kritérií. „Pro nás je rychlé snížení strukturálního deficitu pod jedno procento vlastně největší překážkou. Dokázal bych si ho představit, pokud bychom se v koalici dokázali pohnout v debatě o daních,“ podotkl Sobotka. Kdyby se ale s daněmi opět hýbalo, vyvolalo by to velkou nevoli u široké veřejnosti. Navíc to odmítá i koaliční hnutí ANO. Další možností by byl zásah do mandatorních výdajů, proti kterému je ale zas sociální demokracie.
Co stanoví fiskální pakt?
• Státy by měly do jednoho roku od vstupu platnosti smlouvy přijmout předpisy, nejlépe na ústavní rovině, které zajistí vyrovnaný nebo přebytkový veřejný rozpočet. V praxi to znamená, že strukturální deficit rozpočtu nesmí přesáhnout 0,5 procent HDP. Státy, které mají výrazně nižší celkový dluh než povolených 60 procent, mohou mít schodek až ve výši 1 procento HDP.
• Země, jejichž dluh převyšuje 60 procent HDP, musí jeho výši snižovat minimálně o 5 procent ročně.
• V případě neplnění pravidel může být záležitost předložena Soudnímu dvoru EU a státu hrozí finanční sankce. Ty mohou dosáhnout až do výše 0,1 % HDP.
Proti přijetí fiskálního paktu se staví ODS a hnutí Úsvit, komunisté se bližší provázanosti s Bruselem v tomto smyslu nebrání. Tolik zpráva…
Vadí mi, že média neinformovala o důležité věci, která se za přijetím fiskálního paktu skrývá. Stát se jeho přijetím vzdává své vlastní rozpočtové politiky. Ta přejde do rukou Evropské komise (EK) a velkých evropských zemí, tedy především Německa a Francie, které pomocí tohoto paktu budou moci určovat fiskální politiku jiným státům. Dalším problémem je skutečnost v definici pojmu strukturální deficit a způsobu jeho výpočtu. Ten bude počítat Evropská komise. Celý postup výpočtu je dost nejasný, avšak pakt počítá se zapracováním rovnou do právního řádu členských zemí. To, jak se bude strukturální deficit vypočítávat, je ale přitom klíčové pro udělování případných sankcí. Z měkkého ukazatele se tak stane nástroj k tvrdým trestům ze strany EK, neboť v případě, že by některá země chtěla používat jiný postup výpočtu, bylo by třeba zajistit si podporu Německa či Francie, bez kterých je návrh v EK neprosaditelný.
Jde tedy o obrovskou centralizaci základního článku veřejných financí, kterým je státní rozpočet. O těchto závažných skutečnostech ale moc médií a politiků neinformuje. Ať k tomu mají důvod jakýkoli, je to chyba.
Všechno záleží na tom, klademe-li pravdu na první místo nebo na druhé (Jan Viklef).
Psali jsme:
autor: Úsvit přímé demokracie
_profil_top.jpg)