Když počátkem října ruské stíhačky narušily vzdušný prostor Turecka, sešlo se obratem NATO: pohovořilo o aktivaci společné obrany, létaly hromy blesky a vše vypadalo, že „ještě jednou!!“ – a Rusáci od zítra začnou padat z tureckého nebe jak mouchy.
Bál sem se, bál. Už se nebojím! Neb jen co jsme Vladimirovi do Kremlu pohrozili ostrým postojem, hned obratem svoje protiletadlové rakety z turecké země stahujeme! Nevěříte? Ale ano! 11. října začalo z Turecka stahování protiletadlových raket Patriot a jejich převoz „zpátky do Evropy“. Jediných protiletadlových raket, které v Turecku byly! To je věrohodná politika? To je totální komedie!
Když už nejdříve ruským stíhačkám vyhrožujeme, čím asi před nimi to turecké nebe chceme bránit? Házením rohlíků do výšky? Foukáním pšouků jedním směrem? Jsme v Arábii jen za komedianty. Tragici s velkou hubou. Není divu, že se na Blízkém východě akceschopné a odhodlané Rusko, které pevně drží basu se svými kámoši, stalo vítanou alternativou k našemu mizernému angažmá.
Tak jako mezi chlapi se nikdo nechce spoléhat na tlučhuby, ani v zahraniční politice není nic důležitějšího než věrohodnost. Proto když někdo něco řekne, musí to platit. Když nejdříve téměř aktivuji kvůli narušení tureckého vzdušného prostoru článek o společné obraně zakládací smlouvy NATO – a vyhrožuji tak Rusku 3. světovou – nejenže nemohu, ale ani nesmím (!) z Turecka týden na to sbalit Patrioty a zdrhnout!
Jenomže přesně to Západ v Turecku udělal! A nejenom tam. Ve velkém stylu to ve jménu dobra nejdříve rozjel v Afghánistánu, v Iráku, v Sýrii, v Egyptě nebo v Libyi. Všude vyhlásil obrovské, doslova nesplnitelné cíle. Svoboda, demokracie, lidská práva. A k nim nepromyšleně přivěsil své závazky. A teď? Všude nám kvasí občanské války všech proti všem a my si s celou tou tíhou nevíme rady. Děláme zkratkovitá, jankovitá řešení. A požáry, co jsme sami založili, hasíme kýbly benzínu. A když to nepomáhá, zdrháme, přičemž většinou u toho sami o sebe zakopneme.
Nejdříve jsme podrazili vlastní protektorátní loutky v Bagdádu: Rozjeli jsme skrytou podporu sunnitských milic v Iráku, abychom přiskřípli tamější až moc proíránsky naladěnou vládu. A tak jsme vytvořili Islámský stát. Bingo!
Když už jsme si s ním nevěděli v Iráku rady, poslali jsme ho proti našemu starému nepříteli Asadovi do Sýrie – a rozvalili jsme další zemi. Miliony lidí začaly prchat všemi směry. Co s tím? Inu, nechali jsme naše letadla nad tím propagačně kroužit a sem tam hodit po vousáčích s černými prapory bombu. Ti to vzali jako podraz a vyhlásili nám svatou válku. Protože Turci slíbili, že situaci v Sýrii udrží pod kontrolou, když jim necháme volnou ruku zmasakrovat Kurdy – souhlasili jsme. Jenomže Turci mastili jenom Kurdy a na místo střílečky s Islámským státem s ním kšeftovaly ropu a munici. Situace v Sýrii se tak úplně utrhla ze řetězu. Znovu bingo!
Svobodná demokratická syrská armáda existovala jen na papíře evropských novin, a tak jsme začali vyzbrojovat Kurdy, aby to celé zachránili. Což naštvalo Turky i islamisty, zatímco Kurdové nám stejně nevěří, protože jejich největší nepřítel je náš kamarád Turek. A mezi tím vším se motají „naši“ mouřeníni ze Saudské Arábie, kteří rozhazují peníze, které jim platíme, a propagují svoji fanatickou víru, jejímž cílem, je naše zničení. Bingo, bingo, bác!
Vážení přátelé, shrnuto, stále vám to ještě nepřipadá jako groteska? Že večer nevíme, co jsme chtěli ráno? Že nevíme, který „zkurvysyn“ je „náš zkurvysyn“ – a že se nám tam všichni ti „zkurvysyni“ totálně pomíchali? A že když dorazil Rus, že jsme si z toho jen překvapením hrcli na zadek? Není vám divné, že se nám tam dole už všichni smějí? Takový vtipný scénář by totiž pro grotesku nevymyslel ani Laurel a Hardy.
Lukáš Rázl
Psali jsme:
autor: PV
