Život za kapitalismu je pro pracující krutým a úděsným sledem období nevolnictví - dobrovolného z právního hlediska, ale povinného v ekonomickém smyslu - jež je přerušované chvilkovými krátkými obdobími svobody doprovázené hladověním; jinými slovy, je to skutečné otroctví.
Toto otroctví se denně projevuje všemi možnými způsoby. Vedle mrzutostí a tyranských podmínek smlouvy, které proměňují pracujícího v podřízeného, pasivního a poslušného sluhu, a zaměstnavatele v téměř absolutního pána - kromě toho všeho je dobře známo, že stěží existuje průmyslový podnik, kde vlastník, donucený na jedné straně dvojnásobným instinktem neuhasitelného chtíče po zisku a absolutní moci, a na druhé straně profitující z ekonomické závislosti pracujícího, nebere zřetel na podmínky vyhrazené ve smlouvě a vynucují si některé další ústupky ve svůj vlastní prospěch.
Takže bude požadovat více hodin práce, čili více než bylo uvedeno ve smlouvě, bude pro nějakou záminku krátit mzdy; bude udělovat svévolně pokuty, nebo bude zacházet s pracujícími krutě, hrubě a nestydatě drze.
Češi už ale jednou v historii ukázali odhodlání a směr k skutečnému svobodnému lidství: Revoluční táborská chudina, aniž si to uvědomovala, toužila uskutečnit společnost bez třídního útisku, bez majetkové a společenské diferenciace, tedy společnost stojící v rozporu nejen s feudální, nýbrž i s buržoazní společností, zjistil ve své aktuální husitské studii český humanistický myslitel František Neužil.
A český národ se díky vytvoření zárodečné buňky „království božího na zemi“ v táborské obci, jehož živnou půdou bylo společenství majetku a lidovláda ustavené selsko-plebejským názorovým a politickým křídlem husitského hnutí – „království boží na zemi“ je právě beztřídní společnost sociálně ekonomické rovnosti mezi lidmi a „bojovníci boží“ byli přesvědčeni, že ten, kdo položí život za tuto „boží pravdu Kristovu“, nikdy nezahyne, neboť jej čeká život věčný! – ocitl poprvé a zatím i naposled coby vzor, model pokrokového sociálně historického vývoje v čele všech národů světa, přičemž je úplně jedno, jak nakonec radikální, revolučně demokratické i reformní křídlo husitského hnutí dopadly.
Jaký to rozdíl oproti dnešku, kdy se české země staly skanzenem zlořádu mafiánského lumpenkapitalismu, v němž má neomezenou hospodářskou i politickou moc kompradorská mafiánská lumpenburžoazní vlastnická, majetková a finanční oligarchie, která ve formálně demokratickém politickém systému prakticky realizuje svou státní moc pomocí politických stran – jež, když se již poněkud okoukaly a hlavně zdiskreditovaly, čas od času vyměňuje a nahrazuje novými politickými subjekty – a souboru politických šašků a klaunů typu zkalouskovatělých babišů či zbabišovatělých kalousků!
"Jediný úkol českého národa: uzřít plamen svůj v sobě, afirmovat jej, vědomě pěstovat a rozdmýchávat ve strašlivý, trvalý požár, proti němuž jednou bude husitismus explozí parního kotle proti erupci vulkánu –," vyzývá závěrem svého Provolání k národu zcela jednoznačně Ladislav Klíma.
Společenští vědci, kteří se tvrdě nabiflovali několik západoevropských pouček o "standardním politickém systému", kterému akademicky věrně slouží a politické strany vnímají především jako "demokratický nástroj realizace konkrétních volebních programů, v případě koalic pak jejich průniků na základě povolebních jednání", si lžou do kapsy a navíc ohlupují po vzdělávání toužící mládež, před kterou svými dávno falzifikovanými teoriemi a normativními soudy skrývají realitu globálního predátorského paradigmatu, který se zmítá v křeči smrtelně raněn, ale tvrdě kope kolem sebe jako ona příslovečná kobyla. Proč?
Zde se musíme podívat trochu do historie tzv. postkomunistického prostoru. A začneme u dvou géniů, kteří stáli při úsvitu 20. století. Teoretik vědeckého socialismu a komunismu Karl Marx hádající se s Bakuninem nemohl předpokládat, že německý náčelník generálního štábu Ludendorf posadí ruského revolucionáře Lenina se zlatem a soudruhy do zapečetěného vlaku a pošle rozvrátit východní frontu.
Leninova chyba pak byla, že spoléhal na aristokratický princip voleb a nezavedl demokracii aténského typu, jak dokládají profesoři Cockshott a Cottrell ve své studii o Kybersocialismu. Stalin už v tom musel jenom pokračovat a navíc zdědil stranu i armádu pod částečným vlivem Lva Davidoviče Trockého, který napojen na Wall Street hlásal globalizační teorie o Světové revoluci, jež se ovšem naštěstí neuskutečnila. Trockého heslo totiž na rozdíl od Lenina bylo: Kdo neposlouchá, ať nejí! Jeho následovníci pak pracující zradili, rozbili Sovětský svaz a zahájili regresivní kapitalistickou transformaci.
Poctiví veřejní intelektuálové na Západě před všemi hrůzami transformace, která Východu přinesla více obětí a utrpení než hitlerovské hordy, však včas varovali. "Nechat se najímat vlastníky kapitálu a jejich manažery, není žádný přírodní zákon, jak se nám snaží namluvit někteří ekonomové a média," psal světoznámý lingvista a myslitel Noam Chomsky. Nebyl to tedy žádný "frajtr, co je po bitvě generálem", jak arogantně na křtu knihy "25 let poté" tvrdil například pověstný "brouk Pytlík" české politiky Petr Pithart.
Volebně "knockautovaní" čeští a moravští komunisté, kteří se včas nezbavili loutky lobistky Mrencové ve svém čele, se nyní pokouší načerpat nové síly a nápady v občanském sektoru a zapojili se proto do petičního výboru Za vystoupení z NATO, ale v EU chtějí zůstat a "transformovat ji", což je například dle zkušeností a přesvědčení bývalého italského europoslance Giulietto Chiesynesmysl - nutné je z EU rychle vystoupit.
Jaká tedy naděje, kromě fašismu a socialismu, zůstává těm, co nic nemají na svou obranu, ptají se znepokojené čtenářky a čtenáři na besedách TOP redaktorů a redaktorek.
Dejme slovo odborníkům: "Nic, pokud to nebude socialismus radikálnější, demokratičtější a rovnostářštější než cokoli, co zde bylo předtím, socialismus založený na jasných ekonomických a morálních zásadách, který se nevzdá své integrity ve prospěch demoralizujících mýtů trhu, jedním slovem demarchie, " vysvětlují společenští vědci Paul Cockshott a Alvin Cottrell.
Tento koncept pak v ČR politicky prosazuje strana mládí, rozvoje a stability Rozhodneme a její partneři ve Venezuele už přikročili k ustavení Konstitučního shromáždění, které vypracuje novou ústavu a předloží ji lidu v referendu, jak nás včera informoval venezuelský chargé d´affaires Gustavo Alberto Sierra Gutiérrez.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
