Hnutí Starostové a nezávislí považuje vyjádření Tomia Okamury pro Českou televizi ve vztahu k hnutí STAN za lživá a poškozující. Pan Okamura vysvětloval, proč jeho strana nemá členy, a argumentoval tím, že postupoval stejně, jako hnutí STAN v minulosti. Opak těchto tvrzení je však pravdou.
Hnutí STAN bylo naopak v prvních letech svého celostátního působení absolutně otevřené a příznivci hnutí měli dokonce právní nárok stát se registrovanými členy hnutí se všemi právy a povinnostmi (tzn. právo hlasovat, kandidovat, volit v hnutí). Tento přístup absolutní otevřeností byl podmíněn jedinou podmínkou, a to, že příznivec musel souhlasit s programovým směřováním hnutí (čl. 2 Stanov).
Každému komunálnímu politikovi hnutí STAN chtělo umožnit, aby se přihlásil k hnutí, aniž by se krajské organizace mohly zapouzdřovat do sebe a odmítat přístup žadatelům. Každý, kdo tedy chtěl vstoupit do hnutí, toho mohl dosáhnout za podmínky souhlasu s programem hnutí. Díky tomuto postupu se hnutí STAN podařilo získat více než 1100 příznivců během dvou let. Jediné, co těmto registrovaným příznivcům bylo zapovězeno, byla nemožnost být zvolen do nejvyššího orgánu hnutí - předsednictva. O tuto možnost se mohli ucházet až po uplynutí právě oněch dvou let činnosti v hnutí. Důvod je pochopitelný. Za hnutí z nejvyšších pozic by měli hovořit ti, kteří se v hnutí dlouhodobě angažují.
Teprve v roce 2012 byly stanovy hnutí změněny tak, že přístup do hnutí již nebyl právně nárokovatelný. Vycházeli jsme z toho, že ten, kdo chtěl do hnutí vstoupit, to mohl učinit již během 3 let této absolutní otevřenosti.
Od roku 2012 o vstupu do hnutí rozhodují krajské organizace a nárok na vstup do hnutí již není právně nárokovatelný. I přesto hnutí získává ročně přes 100 příznivců.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: STAN
