Vážený pane předsedající, vážené přítomné poslankyně a poslanci, jinak zdravím tuto vyprázdněnou Sněmovnu. Bylo zajímavé, že řada z klíčových otázek dnešní politiky a zahraniční politiky pro Českou republiku budí tak veliký zájem mezi námi poslanci, že tady vidím především prázdná sedadla. Ale to stranou. Myslím, že bychom se měli opravdu trošku střídmě na to, co se stalo, podívat. Nesmíme zapomenout, že za námi je padesát let budování Evropské unie od Římských smluv až do dneška, což je mimořádná, úspěšná historie. Nesmíme zapomenout, co se dosáhlo prostředky mírumilovnými v té době. Nesmíme zapomenout, kolik našeho blahobytu a vzestupu naší země, rekonstrukce našeho průmyslu, oprava našich měst a tak dále by bez Evropské unie nebylo možné. To bychom si aspoň někdy měli uvědomit. A musíme si také, když se podíváme do dějin, uvědomit, že sjednocovací procesy obyčejně byly doprovázeny krvavými válkami, ať to bylo italské sjednocení, německé sjednocení, oboje potřebovalo tři války, že dokonce sjednocení Spojených států vyžadovalo několik válek a potom občanskou válku, než Spojené státy dostaly svoji konečnou podobu. Oproti tomu jsme opravdu bez kapky krve v Evropě dosáhli mnoho. Samozřejmě nám v lecčem Evropská unie jde na nervy. Mně každý den nějakým krokem, nějakým zbytečným předpisem, někdy i ne příliš prozíravými výroky jejich představitelů. Ale to vše, když srovnám s tím, co bylo dosaženo, jsou opravdu maličkosti.
Teď k brexitu samotnému. Já jsem náhodou byl dva dny potom, co brexit se udál, v Londýně. Zajímavé bylo pro mě, že po výsledku tohoto referenda, které bylo dosti těsné, se zdvihlo mohutné hnutí ve Velké Británii proevropské, což do té doby vůbec nebylo, protože většina lidí to považovala za samozřejmost. A jak mi lidé říkali, kteří sami podporovali brexit, hlasovali pro to, nikdy nečekali, že by zvítězili. Nikdy nečekali, že by se opravdu dostali do pozice, že by museli vystoupit z Evropské unie. Oni to vyjadřují - jako mnoho remcá lidí, kteří u nás remcají v hospodě, nadávají na Evropskou unii, vyjadřují svůj protest. Takže to musíme všechno vidět také v této souvislosti.
Ale ptejme se, co je úkol České republiky v této situaci. Já bych řekl a právem moji předchůdci tady pravili, že pro Českou republiku je to opravdu smutný fakt a škodlivé, kdyby Velká Británie s konečnou platností z Evropské unie odešla.
Má ještě na vyjednávání dva roky času. Uvidíme, co potom z toho vyleze. Ale myslím, že bychom se měli vyvarovat všech silných slov. Když někdy dnes slyším, ať je to z Bruselu, z Paříže nebo jiných, ale bohužel v té Sněmovně, dobře jim tak, ať jdou, dáme jim ještě kopanec, aby co nejrychleji odešli, tak je to hluboký omyl. Nezapomeňme, Velká Británie je pátá největší hospodářská mocnost na světě. Má velice úspěšnou politiku, má výbornou armádu, loďstvo a letectvo. V lecčem je všem evropským státům vzorem. Tudíž promiňte, neměli bychom tady, kteří jsme měli úplně jiné dějiny, je dneska odsuzovat. Naopak. Úkol české politiky by měl být v Bruselu emoce tlumit, navázat se všemi stranami spojení a snažit se o to, aby vztahy do budoucnosti, ať budou jakékoliv, mezi Velkou Británií a EU byly nejužší. Nikoliv potrestání vzpurných Britů, nýbrž dlouhodobé a trpělivé jednání o nové podobě našich vztahů, nás, tedy EU a Velké Británie, je dneska nutné. A ČR tady může v jedné věci přispět. Pamatujete si snad ještě, jak se rozpadlo Československo. Tehdy se dohadovaly obě strany, tak k úžasu světa našly mírumilovné řešení, nepadla ani facka při rozdělení republiky, bodejť aby se střílelo jako v Jugoslávii. A bylo to možné tím, že obě strany, i česká strana, tehdy se zachovaly opravdu velkoryse, opravdu jsme byli vstřícní vůči Slovákům, Slováci zase v lecčem nám. Bylo to přátelské a vstřícné jednání a přiznejme, že to přispělo k tomu, že dneska máme i se Slovenskem vynikající vztahy, ať tam vládne kdokoliv nebo kdokoliv vládne v Praze, ty vztahy jsou výborné. Měli bychom tohle někdy také Bruselu vyprávět. Jak se vyplatí v kritické situaci neztratit zdravý rozum a vůči partnerovi i během rozvodu být vstřícný. O to bych prosil českou vládu, aby v tomto smyslu v Bruselu vystoupila. Právě z naší zkušenosti a z naší potřeby, abychom nadále udrželi úzké vztahy s Velkou Británií. Ty pro nás hrají větší roli, než se nám to na první pohled zdá. Zde je velký úkol pro českou diplomacii i pro českou vládu, aby opravdu pomohla tomu, aby na obou stranách zavládlo střízlivé přemýšlení. I v Bruselu i v hlavních městech našich partnerů v EU. Děkuji za pozornost a přeji panu premiérovi a panu ministru zahraničí mnoho štěstí ve vyjednávání v příštích měsících a letech. Děkuji mnohokrát. (Potlesk z lavic poslanců TOP a Starostové.)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
