Problém se zákonem o narovnání s církvemi má dvě roviny. Tou první je nesouhlas drtivé většiny občanů České republiky s takto pojatým zákonem a zejména smlouvou mezi státem a církvemi, ve které se například vrací majetek náboženským společnostem, které u nás před rokem 1989 vůbec nebyly registrovány. A také skutečnost, že občané nejsou přesvědčeni o spravedlivém a transparentním narovnání mezi státem a katolickou církví, o jejíž majetek se převážně jedná.
Z tohoto pohledu je i legitimní snaha tehdejší opozice, aby se snažila o dvě věci. A to o spravedlivé ocenění majetku i spravedlivý proces při jeho vydávání. A jelikož katolická církev tyto požadavky nechtěla akceptovat při jednání k tomu vytvořené pracovní skupiny, není se co divit, když ČSSD volí aktivity, které mají donutit církve ke změně jejich odmítavého postoje. Zároveň si však jako demokratická strana uvědomuje právního závazku státu vůči církvím, protože smlouva podepsaná tehdejší Nečasovou vládou je platná a bez její úpravy nelze jakýchkoliv změn dosáhnout. Nicméně stále platí slib daný voličům, že se ČSSD pokusí o změnu rozsahu restituce po dohodě s církvemi.
Poslanec Evropského parlamentu Jan Keller, zvolený za ČSSD se obrátil na Evropskou komisi se žádostí o přezkum, zda majetkové vyrovnání s církvemi proběhlo v České republice oprávněně a v souladu s hospodářskou soutěží a trhem EU. Reakce jeho kolegy zvoleného za KDU-ČSL je nepatřičná a nazývat tento požadavek antiklerikalismem je hloupé. A to nejen z toho důvodu, že je to legitimní požadavek, ale i z pohledu obhajoby lidoveckého europoslance, která poukazovala na pomoc zástupců církve nemocnému prezidentovi či pozůstalým padlým vojákům. Přece každý soudný člověk nezpochybňuje úsilí katolické církve o pomoc chudým a potřebným a proto mají mít náboženské společnosti a kongregace zdroj příjmů pro tyto činnosti. Takže pokud by zazněl písemný závazek využít restituované finance na sociální služby, pak by se jistě otupila nevraživost široké veřejnosti vůči církevním hodnostářům.
Právě z tohoto důvodu jsem se osobně obrátil na papeže Františka, aby se pokusil přimět českou katolickou církev k dohodě s českou veřejností a aby se zasadil o závazek církve poskytnout peníze a získané nemovitosti na sociální a zdravotní služby. Dnes jsem obdržel odpověď, která deklaruje, že Svatý stolec respektuje pravomoci legislativní a soudní a zároveň se odkazuje na kánon 1254 §2, stanovící cíle katolické církve. Papež jasně vyjádřil své přání, aby církevní zdroje byly použity zodpovědně a pro výše uvedené účely. Jsem proto přesvědčen, že srovnání podobných legislativních snah s antiklerikalismem výrazně pokulhává. Reprezentanti strany lidové by si měli uvědomit, že stále není ratifikována smlouva mezi českým státem a Vatikánem a tudy by měli napřít svoji pozornost. Je také sobecké ze strany KDU-ČSL, aby si přivlastňovala všechny věřící spoluobčany, protože mnozí z nich nejen podporují a volí sociální demokracii, ale řadě z nich se forma současných restitucí příčí. A to zejména z důvodů, které chtěla a hodlá ČSSD i nadále změnit.
Psali jsme:
Ing. Antonín Seďa
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Antonín Seďa - profil
