Zároveň smlouva s sebou nese podstatnou zahraničně politickou dimenzi, založenou na úzké ekonomické spolupráci a řízené globalizaci. Výsledkem má být stav, kdy budou moci evropské firmy dodávat zboží a služby do USA bez omezení, budou se moci účastnit amerických veřejných zakázek bez jejich znevýhodnění. Ovšem totéž budou moci firmy ze Spojených států.
Posílení transatlantických vztahů je výhodné, podle příznivců této smlouvy, jak pro Evropskou unii, tak USA. Rozhodujícími motivy jsou totiž zahraničně politické a bezpečnostní zájmy především ze strany Spojených států amerických. Ovšem nelze nepřipomenout, že USA vyjednávají podobnou smlouvu Transpacifického partnerství (TPP) s Austrálií, Kanadou, Chile, Japonskem, Mexikem, Malajsií, Novým Zélandem a dokonce i s Vietnamem. Ta je ale více zaměřena na zrušení náročných bariér, znemožňující vzájemný rozvoj liberálního obchodu.
Nicméně vraťme se k dohodě TTIP, o které zatím nikdo nic neví, přesto se začínají ozývat kritici. Podstatou této obchodně politické smlouvy je totiž neo liberální přístup k řešení problémů světa. Ten se odráží k nutnosti odstranit různé bariéry, bránící vzájemného obchodu. Ať jsou to protekcionářská opatření, zdravotní, environmentální či technické standardy výrobků či diskriminace cizích firem při veřejných zakázkách.
TTIP má přinést pro evropskou ekonomiku více než sto miliard eur ročně a má mít pozitivní vliv na zvýšení zaměstnanosti o několik set tisíc nových pracovních příležitostí. Na druhou stranu kritici této dohody upozorňují na omezení evropského sociálního státu vlivem snížení standardů pro zaměstnance, snížení hygienických norem či zdravotních standardů či dalších kontrolních mechanismů. Které v současné době v Evropské unii platí. Obava pramení zejména z netransparentního projednávání vedeném v přísně neveřejném režimu a mimo zákonodárný proces. Panuje oprávněná obava, že TTIP vykáže pozitivní efekt, ale pouze proto, že přinese větší zisky globálnímu a finančnímu kapitálu, než kolik vezme chudším vrstvám obyvatel na obou stranách Atlantiku.
Z pohledu České republiky existuje podpora této smlouva, zejména z důvodu budoucího zrušení česko-americké bilaterální smlouvy o ochraně investic, která pro nás není výhodná. A to přesto, že vývoz naší země překračuje dovoz o 400 milionů dolarů ročně. Na druhou stranu je s podivem, že se čeští politici pramálo zajímají o průběžné informace o těch částech dohody, které již byly evropskou administrativou uzavřeny. Například Německo, které je tahounem vyjednávání, má zřízen poradní tým, který projednává německé postoje k vyjednávání s USA. Prostě nám stále schází vyjasnění si národních zájmů, kterými by měly být zájmy českých spotřebitelů i české ekonomiky. Problémem takto koncipované smlouvy je také skutečnost, že celý svět se po jejich uzavření bude řídit několika velkými obchodními smlouvami, včetně těch, které sjednává Čína či Ruská federace. A je možné, že poté nastane politický a ekonomický tlak na uzavření multilaterální smlouvy pod vedením Světové obchodní organizace. Tím se éra světové globalizace praktiky uzavře.
Psali jsme:
Ing. Antonín Seďa
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Antonín Seďa - profil
