Pravicová koalice vládne Uherskému Hradišti již hodně let a tak si občané města mohou udělat obrázek, zda předvolební sliby jsou opravdové či pouze populisticky laděné. Ale na otázku, kterou si položil pan místostarosta Blaha, Jaký je ideální politik? Je docela jednoduchá odpověď.
Ideálním politikem je člověk, který se nebojí říci svůj názor, i když je v daném okamžiku v menšině, je politicky i lidsky čitelný a proto má i důvěru široké veřejnosti. A za své názory má i řadu odpůrců, kteří ovšem zároveň vůči němu mají normální lidský respekt. Politik má být i člověk, který pokud pochybil, tak svůj omyl přizná a nezatlouká. O tom, že by měl být poctivý, pravdomluvný a morálně zdatný se zmiňovat nebudu, protože to má být předpoklad pro všechny občany, kteří do politiky vstupují.
To, co mi vadí na ODS je, že již dnes říkají, s kým nebudou vládnout. A tady je právě problém, protože nerespektují výsledky voleb a hovoří o vládnutí, nikoliv o správě věcí veřejných. Musím se usmívat, když současné strany radniční koalice vzývají své spoluobčany, že chtějí slyšet jejich hlasy či že s Vámi to dokážeme. Proč nenaslouchali názorům a hlasům občanů města v posledních osmi letech? Proč zadlužili město a proč neřešili nejpalčivější problémy svých spoluobčanů. A proč se jako demokraté nechovali k opozici, kterou přehlasovávali rozdílem jednoho hlasu.
Dodržování smluv a dohod je krásná věc, ale pouze za předpokladu, že tyto dohody jsou ku prospěchu občanům města. A pokud kandidát na starostu za ODS nemění svůj postoj, ani když se srocují demonstranti, jak tvrdí, pak je nutno si položit otázku, zda si občanští demokraté nepletou dobu, ve které žijí. Vždyť i v demokracii je právo na menšinový názor i na ty kritizované demonstrace. Ale to je právě rozdíl v tom, zda chci vládnout nebo pouze spravovat. Pouze by mne zajímalo, z jaké důvodu místostarosta města nezahrnuje mezi klasické politické strany sociální demokracii. Že by nová politika občanských demokratů?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Antonín Seďa - profil
