Po pravdě řečeno nevím, zda se mám smát či plakat při pohledu na vlastní kremaci tohoto politického hnutí, které ve volbách v říjnu roku 2013 získalo 6,88% hlasů, což představovalo 342 339 voličů. Dnes se obě strany sporu, rozdělené v poměru svých devíti členů na pět proti Okamurovi a čtyři pro Okamuru, navzájem obviňují z puče a ze zrady. Problémem však je, že jejich počínání je především zradou občanů, kteří jim dali svůj hlas. Úsvit přímé demokracie, tehdy s dovětkem Tomio Okamury, šel do voleb s cílem zastavit politický marasmus v naší zemi. Mimo jiné, to je také jeden z hlavních cílů uvedený v jejich stanovách.
Obecné referendum a demokracie po vzoru švýcarské konfederace jistě oslovilo řadu občanů, kteří někdy oprávněně, někdy neoprávněně , viní současnou politickou reprezentaci, že se nemají tak jako v tom Švýcarsku. A Tomio to přece dokáže, a to bez ohledu na skutečnost, že sociální demokraté dlouhodobě o institut obecného referenda usilovali a usilují. Problém je v tom, že obecné referendum musí mít i svá omezení. Ovšem daleko větším problémem je „zkostnatělost“ tohoto mladého hnutí z pohledu jejich stanov. To, že nemají vůbec řešen možný vstup u dalších členů je vůbec věc zajímavá a ukazuje na to, že toto hnutí vzniklo spíše jako „podnikatelský“ projekt. Nicméně dalším cílem hnutí byla odvolatelnost všech politiků. Při pohledu na pětiletý funkční mandát předsedy Okamury a praktická nemožnost jeho odvolání, je nutné se ptát, zda proklamace tohoto hnutí nejsou od počátku falešné. Konference je sice nejvyšším orgánem hnutí, ale rozhoduje toliko devět jejich členů. A ze stanov hnutí nezřizuje žádné organizační jednotky. Je nutno se ptát, proč tomu tak ve schválených stanovách tohoto hnutí je. A komu to vyhovuje. Přistoupíme-li k dalšímu cíli Hnutí a tím je osobní a trestní odpovědnost politiků, pak je další záhadou, že se ze „stranické“ pokladny ztratily desítky milionů korun, které hnutí dostalo za volební výsledek. Přitom stanovy říkají jasně, že za hospodaření Hnutí odpovídá předsednictvo. Jsem zvědavý, jak dopadne šetření „nezávislé“ kontroly. Ono vlastně je zajímavé i složení poslaneckého klubu Úsvitu, kdy ze 14 členů jsou tři členové z Hnutí, tři členové Věcí veřejných , jeden z občanské iniciativy a zbytek jsou bezpartijní. Takže veřejné dělení pomyslného „koláče“ bude jistě zajímavé a jsem zvědavý na kopy špinavého prádla, které se zajisté bude prát pod dohledem kamer a médií. Jak bylo řečeno, obě skupiny tvoří celkem devět členů. Podle stanov Hnutí článku IV. odstavci 3, může být z Hnutí člen vyloučen, například proto, jestliže poškodil nebo ohrozil pověst Hnutí. Z tohoto pohledu by museli odejít všichni současní členové. Nicméně k tomu nemůže dojít, protože je za prvé nemá kdo vylučovat a za druhé s touto členskou základnou celé hnutí stojí a padá.
Napadá mě pouze otázka, jak je možné, že 342 339 občanů volilo toto politické uskupení, protože již v průběhu voleb muselo být každému zřejmé, kam to směřuje. A musím se přitom usmívat, když si vzpomenu na kritiku, se kterou mě častovali tu moji spolustraníci, tu sympatizanti sociální demokracie, proč že ČSSD nešla do vlády s tímto Hnutím, ale s Lidovci. Vždyť Hnutí Úsvit chce zavést také pořádek, na který všichni čekají. Z tohoto pohledu je jen dobře, že stále platí, jak se u nás na Moravském Slovácku říká: „ Boží mlýny melou velmi pomalu, ale jistě.“
Psali jsme:
Ing. Antonín Seďa
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Antonín Seďa - profil
