Opozice opět zneužila tohoto tématu k útokům na členy vlády, přitom málo kdo z vystupujících si přečetl 12 stran textu zprávy, kterou k tomuto tématu předložilo Ministerstvo vnitra. Protože pokud by si vystupující poslanci tyto krátké informace přečetli, pak by již znali odpovědi na řadu svých položených dotazů. Ve vystoupeních pravicové opozice zazněla i kritika hejtmana Zlínského kraje, ale popravdě řečeno byla neoprávněná a měla spíše zahladit stopy původců daných problémů.
Proto mi dovolte velmi stručně poskytnout pár informací, které dokreslují systémové problémy, kterých se dopustily minulé pravicové vlády a které způsobily nedostatečnou kontrolu a jejich neprovázanost odpovědnými státními úřady. V roce 2006 došlo k poskytnutí práva hospodaření k bývalému armádnímu muničnímu areálu ve Vrběticích – Bohuslavicích (dále MS) VOP 026 s.p. Šternberk, divizi VTUVM Slavičín (Vojenský technický ústav výzbroje a munice).
Připomínám, že to bylo za první vlády M.Topolánka a ministra obrany J.Šedivého. Tato skutečnost byla podpořena tezí nutnosti zabezpečit vhodné prostory pro realizaci projektu ekologické likvidace munice. Nicméně skutečným důvodem převodu tohoto státního majetku na divizi státního podniku mohla být spíše snaha tehdejšího vedení Ministerstva obrany ČR (dále MO) připravit podmínky pro vznik subjektu schopného řešit na privátním základě Projekt mimo vojskové logistiky munice (dále projekt MVLM). Tedy poskytování služeb spojených s pořízením, skladováním, opravami, zkušebnictvím a zásobováním municí Armádu ČR (dále AČR) cílově na privátním základě. Zjednodušeně řečeno, projekt MVLM představoval privatizaci dodávek munice pro armádu.
V MS byla postupně vybudována pracoviště pro ekologickou likvidaci munice a raket a výrobu munice. Připomenu, že zisk z této činnosti tehdy představoval až 250 milionů korun ročně, ale tyto prostředky se v rámci VOP 026 jen v malé míře reinvestovaly pro potřeby divize munice, včetně MS. Od roku 2008 dochází k postupnému útlumu ekologické likvidace munice a tak se začíná realizovat záměr pronájmů skladových kapacit MS i soukromým subjektům s cílem nahradit výpadek příjmů. To se odehrává postupně za druhé vlády M.Topolánka s ministryní obrany Vl.Parkanovou v čele. Je třeba zdůraznit, že do procesu podnikatelských aktivit divize v MS včetně udržování základních funkcionalit areálu se negativně odrazily organizační změny, probíhající od roku 2010. Připomenu sloučení VOP 026 s VOP 025, přechod z divizního uspořádání na procesní řízení spojený se ztrátou právní subjektivity divize ve Slavičíně a následná transformace do nového podniku VTU, s.p.
Ke konci Topolánkovy vlády a v průběhu úřednické vlády J.Fišera s tehdejším ministrem obrany M.Bartákem, bylo jasné, že projekt MVLM bude minimálně pozdržen a proto bylo nutno hledat nové uplatnění muničních skladů. Pravděpodobně s přispěním pracovníků MO byl navázán kontakt s firmou Bochemie a.s. se snahou zrealizovat v MS projekt recyklace raketového paliva (dále projekt RRP) a pravděpodobně s úmyslem budoucí privatizace MS. Zároveň s projektem RRP byl v roce 2011 realizován pronájem skladových kapacit MS.
To proběhlo již za vlády P.Nečase, ve které se ministři obrany střídali jak na běžícím pásu. Připomenu všechny ministry obrany za období od 6.2010 do 6.2013: A.Vondra, K.Peake, P.Nečas a Vl.Picek. Právě v tomto období byla zřejmě ze strany managementu VOP 026, respektive VOP 025, podceněna legislativní provázanost se specifikou funkcionality MS.
Což se zřejmě odrazilo v tom, že muniční sklady nebyly nakonec zahrnuty v krizových plánech Zlínského kraje. Ale o tom, kdo konkrétně pochybil spekulovat nechci.
Ale opět se projevila skutečnost, že prioritou tehdejšího vedení státního podniku nebyl rozvoj lokality MS. Mimochodem již v té době existovalo množství analýz a variant revitalizace a oprav v MS, které však v potřebném rozsahu nebyly realizovány. Nicméně již tehdy se spekulovalo o možném zrušení celé divize ve Slavičíně a o odprodeji areálu, včetně areálu ve Vrběticích-Bohuslavicích.
Připomenu i špatnou personální politiku ve vztahu k divizi VTUVM Slavičín, což opět nepřispělo ke stabilizaci organizace či lepšímu využití kapacit tohoto podniku ze strany jeho zakladatele, tedy MO. Tady chci zároveň zdůraznit spoluodpovědnost kontrolních a dozorových orgánů státních podniků, a to právě k současné situaci. Ale to zřejmě bude i jedním z úkolů vyšetřování orgánů činných v trestním řízení či bude výsledkem analýzy, kterou by mělo MO zpracovat. Legislativní neprovázanost totiž prokázala analýza ministerstva vnitra, na kterou se odkazoval materiál určený pro mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Nechci se záměrně pouštět do debat kolem hospodářských výsledků současného VTU s.p., včetně divize VTUVM či vlivu zakladatele na hospodaření tohoto státního podniku. Ale i tyto aktivity sehrály svoji negativní roli v současném stavu této firmy i v problémech v rámci MS.
S ohledem na sérii výbuchů v muničních skladech č.16 a č.12 v MS je nutno konstatovat, že vládní prioritou je a musí být zajištění bezpečnosti obyvatel. Nejde pouze o sanaci škod a nevybuchlé munice v samotném areálu, ale i o zajištění kontroly uskladněné munice před jejím odvozem a následným uskladněním v Květné. Zároveň je nutno stabilizovat VTUVM Slavičín a zlepšit kontrolní a řídící mechanismy ze strany zakladatele VTU, s.p. Budoucnost MS i VTUVM Slavičín mohou ovlivnit i požadované náhrady škod, které již dnes soukromé subjekty uplatňují. Proto je důležitá nejen právní analýza současného stavu smluv a její dopady na rozhodnutí a postup sanace celého areálu, ale i technicko ekonomická analýza, ze které by vyplynuly možnosti budoucího využití MS ve prospěch AČR. Je nutno zároveň připomenout, že VTUVM Slavičín je zajímavým zaměstnavatelem v regionu, který je mimo jiné schopen zaměstnat odborníky a zároveň zajistit udržení požadovaných schopností. Například vývoje zbraňových systémů, zaměřovací a pozorovací techniky, optiky či výroby munice ráže 12,7 mm a 60 mm min, a to vše pro potřeby AČR.
Psali jsme:
Ing. Antonín Seďa
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Antonín Seďa - profil
