Předseda Evropského parlamentu byl na rozdíl od předchozích let zvolen v tajné volbě až ve čtvrtém kole. Vysvětlení? Až ve čtvrtém kole je ke zvolení potřebná nikoliv nadpoloviční, ale jen prostá většina hlasů pro dva z kandidátů, kteří získali v kole třetím nejvíce hlasů. Těmi byli kandidáti dvou nejsilnějších uskupení zastoupených v EP italský lidovec Antonio Tajani a italský socialista Gianni Pitella.
Je poměrně složité vysvětlit všechny okolnosti těchto nominací. Antonio Tajani, bývalý mluvčí premiéra Berlusconiho, ale také bývalý komisař s pověstí pošramocenou skandálem s emisemi automobilů, nebyl přijatelný zejména pro levicovou část poslanců. Gianni Pitella, bývalý místopředseda Evropského parlamentu a nynější předseda socialistů, jehož kandidatura měla být hlavně politickým vyvážením jedné ze tří evropských institucí, nebyl přijatelný vpravo.
Je otázkou, zda by, kdyby byla navržena jiná jména, k žádným jiným dohodám nedošlo. Původně se spekulovalo o kandidatuře irské poslankyně Mairead McGuiness, která se své kandidatury v rámci lidovecké frakce po dohodě velkých národních delegací nakonec vzdala, aby následně při volbě místopředsedů získala s obrovskou většinou nejvíce hlasů a stala se tak morální vítězkou těchto voleb.
Čtvrté kolo potvrdilo vlastně jen rozložení sil v parlamentu. Koalice liberálů, kteří se nakonec po typickém lavírování přiklonili k lidovcům, nemá absolutní většinu, k ní bylo zapotřebí získat ještě konzervativce, kteří měli vlastní kvalitní kandidátku, belgickou poslankyni Helgu Stevens, která však do čtvrtého kola neprošla. Mohli tedy vyjednávat o podmínkách své podpory tomu či onomu kandidátovi. Pro část z nich byl nakonec Tajani přirozeně přijatelnější kandidát. Na druhé straně stáli socialisté, zelení a komunisté. Tato většina socialistům nestačila. Předsedou Evropského parlamentu na příští dva a půl roku byl zvolen Antonio Tajani.
Vyjednávání o předsedovi do jisté míry posloužilo jako kolíkování politického hřiště na příští dva a půl roku. Velká koalice skončila při volbě předsedy, ale při faktické každodenní legislativní práci, období, ve kterém se tvoří koalice podle pravolevého klíče, už de facto běží delší dobu. Zejména v ekonomické oblasti, kde levice tahá za kratší konec. Jen se volbou předsedy voličům připomnělo, že toto pravolevé rozdělení existuje i v Evropském parlamentu stejně, jako v parlamentech národních a že je dobré evropskou politiku posuzovat z tohoto pohledu.
Velmi křehká většina pro volbu předsedy (u místopředsedů již šlo o dohodu na volbě kandidátů nominovaných jednotlivými frakcemi) neznamená okamžitý konec smyslu pro kompromis jako převažující metody práce. Jen vyjednávání možná budou o něco tvrdší. Jedno takové proběhlo nad zprávou, která se bez většího zájmu médií shodou okolností rovněž během plenárního hlasování ve Štrasburku schválila. Byla jí zpráva o připravovaném Evropském pilíři sociálních práv. Ale koho by to, snad až na odbory, zajímalo, že…
MUDr. Olga Sehnalová, MBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV