Seitlová (SZ): Debatou o očkování se hluk trošku se dostal do pozadí

Děkuji, pane předsedající. Já jsem zřejmě omylem ťukla a vypadla jsem z pořadí, takže teď se zase do toho pořadí vracím.

Vážené kolegyně, kolegové, já teď budu opravdu hovořit spíše o tom hluku, protože je škoda, že ta pozornost nebyla věnovaná i této části rozsáhlé úpravy zákona a že bohužel tedy až tady v Senátu se dostávají informace o tom, co vlastně zákon připravuje, mezi širší veřejnost.

Já musím říct, že poté, co jsem informovala právě o stejném záměru, který teď komentovala moje předřečnice, tak jsem dostala obrovské množství mailů od jednotlivých soukromých osob i od organizací, které mně dávají podporu pro to, aby nebyl venkovní prostor chráněn před produkcí hudby. To je naprosto chybná a teď řeknu odborně, věcně i vůči ochraně proti hluku formulace, která se tam skutečně dostala do toho zákona až pozměňovacím návrhem.

Já jsem hledala komentář, odůvodnění k tomu pozměňovacímu návrhu. Ne, nebyl oficiálně nikde prezentován. Není nikde zaznamenán. Víte, je to tak, že já jsem vám předložila na stůl pozměňovací návrhy, které, některé jsou shodné s tím, co již přijal ÚPV. Jeden z nich je shodný s tím, který předkládá paní senátorka Syková.
Protože výbor tedy, jak už jsem řekla, navrhl zamítnout, přestože tyto pozměňovací návrhy byly na výboru projednány, tak nakonec se o nich nehlasovalo.

Dovolím si tedy, pokud možno, co nejzkrácenější formou vysvětlit důvody, které mám k tomu, aby zákon nebyl schválen, ale aby byly přijaty pozměňovací návrhy, to znamená, postoupeny do podrobné rozpravy.

Dámy a pánové, ten první pozměňovací návrh, který bych ráda potom předložila, se týká obecně redukce ochrany hluku.

A zase – mám k tomu velmi mnoho argumentů. A ty argumenty, které jsem předložila, musím říct, že na projednání výboru nebyly ze strany pana hlavního hygienika vyvráceny.

Jedná se o to, že vlastně podle nového návrhu, který máte, budou tím, že se bude měřit venku, na venkovním plášti budovy, splněny limity, má se za to, že jsou splněny limity ve vnitřním prostoru. To znamená, že jestliže budu měřit venku, tak už tedy státní hygienická služba nebude měřit uvnitř těch prostor. To je obrovská redukce ochrany, dokonce pan senátor Tesařík nám tam předkládal jiné odůvodnění, kde říkal, ve většině zemí v zahraničí se naopak měří ten vnitřní hluk, protože já chráním skutečně toho občana nebo tu osobu v té pobytové místnosti. A my jdeme úplně opačným směrem. A teď ty argumenty odborné, které jsem konzultovala a dostala. Je to tak, že vlastně v roce 2011 bylo přijaté nové znění, resp. nové vládní nařízení, které změnilo výpočet toho hluku vnějšího tak, jak se provádí měření.

Tam se v současné době stalo to, že se odečítají od té naměřené hodnotě zhruba 3 decibely, protože je tam odraz od té budovy. No dobrá, ale akustici mi říkají: Je tam odraz od té budovy, ale část toho prochází. To není dobře. Oni bojují s ministerstvem už celé ty 4 roky, aby změnilo ten výpočet. Pak je tam druhá věc, kterou řešil i veřejný ochránce práv. Když měřím, tak změřím nějakou hodnotu, a říká se, že nejistota měření je plus minus 2 decibely. Možná si řeknete – 2 decibely – to nic není, naopak. 1 decibel může být velké zatížení, může být velmi významný.

A právě v té novele toho zařízení se přijalo rozhodnutí, že to bude přičítáno k tíži tomu, kdo je příjemcem toho hluku. To znamená, že nebude ta střední hodnota závazná, ale to, co se naměřilo, a tedy od toho se odečtou ještě 2 decibely, takže jakoby byla nižší. I proti tomu bojují akustici. Ale to říkám jenom proto, že vlastně je československá státní norma. A ta československá státní norma říká, jaká má být neprozvučnost budov. A ta s tímto nepočítala. A navíc tu máme ještě jednu zásadní věc, a to je to, že fakticky víme, že pro ty staré dopravní zátěže máme ještě nejenom tu běžnou ochranu, to znamená 50 decibelů, 55 decibelů, ale ještě plus 20. To znamená, že my připouštíme, že to je 70 decibelů. Já musím jenom říct, že WHO říká, že 70 decibelů je při trvalejším zásahu již skutečně ohrožením zdraví.

Já uznávám, že v roce 90, možná ještě v roce 2000, jsme nebyli schopni dát tohle do pořádku. Ale místo toho, abychom šli cestou ochrany toho zdraví proti tomu hluku, uvolňujeme limity, a tím řešíme situaci. To mi připadá, že není dobrá cesta.

Já jsem si dovolila upozornit na to, že v tomto případě dochází významně k redukci hluku, ochrany proti hluku, ne hluku – bohužel, redukci hluku ne, ale ochrany proti hluku, že vlastně já nechávám toho člověka v té místnosti, ať si to změří sám, ať si to zaplatí, ale současně, kdo bude odpovědný za to, že ten hluk je tam překročen? Nikoli ten původce toho hluku, ale skutečně ten, komu patří ta budova. A teď ten, kdo je tam nájemce, nebo si nějakým způsobem koupil ten byt, teď bude muset provést ta opatření. Tak to mi tedy připadá, vážení, naprosto zásadní změna. Připadá mi, že to není správné. Každopádně to neproběhlo veřejnou diskusí. To je tedy první věc, o které si myslím, že není v pořádku, že by měla být změněna. Proto potom navrhnu pozměňovací návrh.

Jako druhý bod mám právě bod, o kterém hovořila paní senátorka Syková. Já se s ní plně ztotožňuji a děkuji za tu řeč, kterou přednesla po té odborné stránce, velmi bych s ní souhlasila. Já jsem dostala k tomu svému informování, které jsem měla na veřejnosti, že se vypouští zcela zvuk z venkovní produkce hudby, jako hluk, tak jsem dostala řadu těch mailů. Já si dovolím přece jenom jeden citovat, protože je od specialisty akustika.

Komplexně jde tedy o posuzování zvuku, vlivu zvuku na lidské zdraví a hudba je jeho součástí. Je nesmyslné, aby ze zákona na ochranu lidského zdraví produkce hudby vypadla. Jedná se o zvuk a jeho účinky na lidské zdraví jsou stejné jako u hluku. Obojí vyvolává škodlivý akustický tlak. V obou případech záleží na délce expozice. Pro expozici se používá jako deskriptor hladina zvuku. Není v tom rozdíl. Hudba i hluk s hlediska ochrany zdraví jedno jsou. Je to ochrana před nadměrným zvukem. Takže myslím si, že i to odborné stanovisko se tady skutečně hodilo říct. Já jenom tu debatu, kterou jsem vedla, tak jsem vedla právě kolem toho, že se říká, dobře, a pan ministr to tady řekl, že jistě by mělo být v kompetenci obcí, aby si určitým způsobem korigovaly a měly právo rozhodovat o kulturních akcích, které jsou v jejich obci. Já tohle v žádném případě nechci zpochybnit.

Já musím říct, že návrh zákona, který před vámi leží, nemění kompetence obcí, v žádném případě. § 10, odst. a), b) zákona o obcích zůstává zachován. Ale to, co teď předkládáme, se netýká těch akcí, které obce pořádají ojediněle, krátkodobě, koncerty nebo nějaké ojedinělé akce typu hody, nebo nějaká významná výročí obce, to se týká veškerého hluku z hudby produkované ve venkovním prostoru. Plošně, generálně vypouštíme proti logice vůbec toho, co bylo řečeno, hluk z venkovní produkce hudby, s tím, že to není hluk, ale je to zvuk.

Já jenom dám ještě do souvislosti, já tomu tedy opravdu nerozumím, protože na jedné straně chráníme veřejnou produkci hudby v domech, ale ten venkovní ne.

Přitom ty dopady toho hluku venkovního mohou být stejné, ne-li větší.

Já tomu opravdu nerozumím, proč se ministerstvo uchyluje a potvrzuje pozměňovací návrh. Přece to ztrácí úplnou logiku.

Ještě jednou chci tedy říci, že pokud se týká těch akcí, které pořádají obce, a musím říct, že když jsem byla zástupkyní veřejného ochránce práv, velmi často jsem se setkávala s námitkou. Když pořádáme hody, není možné v tu chvíli dodržet hlukové limity. Dobrá, ale ten zákon na to reaguje a říká: Jestliže to budou akce, je možné, a to tam dřív nebylo, teď to ještě není, bude to v návrhu, já to nenapadám a může to projít, ano, je možné stanovit výjimku. A ta výjimka umožňuje, aby se pořádaly koncerty, a tam je možné stanovit, jestli to budou koncerty s takovým zatížením, nebo s takovým zatížením, po konzultaci starosty obce s hygienickou službou, která může následně i kontrolovat, zda dokonce nedochází k nějakému enormnímu ovlivnění hladiny toho zvuku, hluku, který může obtěžovat široké okolí.

Takže vypuštění, generální vypuštění zvuku z produkce hudby ve venkovním prostoru mně připadá, že je nesprávné, starostům, kteří se dostanou do obtížných situací, přinese další náklady navíc, protože občané budou říkat: Tak si to, starosto, změř. Tak nám pomoz! A kde ten starosta má technické zázemí, on vlastně nemá limity, z čeho bude vycházet? Já musím říct, že tak, jak říkala paní senátorka Syková, to bude v praxi způsobovat obrovské problémy a nárůst stížností, které budou směřovány na starosty, kterým se nedávají žádné jiné kompetence, naopak se jim ta možnost spolupráce s hygienou úplně ruší, protože v tuto chvíli vlastně nebude jiná možnost, než, pane starosto, tak nám pomozte. A starosta řekne: Nemám jak, hygieny se to už netýká.

Tak to je to, na co upozorňuji. A nepovažuji za správné. Já potom dávám 2 návrhy. Ten jeden návrh říká: vypusťme to, co bylo. A jeden říká, že bude možné, aby byly vypuštěny ty ojedinělé produkce hudby ve venkovním prostoru, mám na mysli ty hody a takové, kdy potom vláda nařízením stanoví, co to je, bude to definovat.

Není to úplně čisté, protože by bylo lepší, kdyby to v zákoně bylo definované. Ale já za ty necelé 3 týdny to neumím takto definovat. Měla jsem dotaz, proč vláda?

Protože ten podzákonný předpis, který bude rozhodovat o těch dalších věcech, které se týkají ochrany hluku, je vládním nařízením, není vyhláškou. Proto je tam vládní nařízení, které fakticky je charakterem právního předpisu, který je v této právní úpravě používán.

Pak se tedy ještě dotýkám dalšího, to je spíš právně-technického problému, ale já to považuji za závažné, když tedy už v tom návrhu zákona se říká, že budou chráněny jen ty prostory, které jsou významné z hlediska hluku. Dobrá, chráněny jen ty prostory, které jsou významné z hlediska hluku. Ale my nevíme, které to jsou.

A to já nepovažuji za správné, jestliže vláda tímto způsobem už předkládá návrh zákona. Podle mě není přípustné, aby potom na základě nějaké libovůle těch úřadů, které dají ten návrh, nebo moci výkonné, byla přecházena ta role, rozhodující role pravomoci parlamentu, navíc ještě ve věcech, které se týkají tak zásadních věcí, jako je ochrana zdraví před hlukem.

Dámy a pánové, mám tu ještě další věci, které se týkají části ochrany před hlukem návrhu zákona, musím vás s nimi seznámit, protože budou jistě pro vaše rozhodování tyto informace důležité.

Další novou věcí, kterou zákon v určitých pasážích připravuje, je to, že pro stavební pozemky v okolí záměru, tam se neříká v okolí, ale pro stavební pozemky u záměru v územně-plánovací dokumentaci, u nichž lze důvodně předpokládat zatížení hlukem, se stanovují podle návrhu novely povinnosti navíc.

Zaplatit a úřadu předložit měření hluku, to znamená, ten, kdo tam si koupil stavební pozemek, tak bude mít tuhle povinnost navíc. A provedení protihlukových opatření. A tady bych jenom se chtěla zastavit. Víte, tam se neříká v tom zákoně, v jaké vzdálenosti od toho záměru, který je v územně-plánovací dokumentaci, bude ten nový stavebník tu povinnost mít. To bude věcí úřadu, který si rozhodne, ano, ty jo – a ty už asi ne.

Také se neříká, jaká ta opatření mají být. Já jenom upozorním na to, že vím o mnoha obcích, a dokonce městech, které mají u takovýchto významných dopravních tras plánovanou zástavbu. Když se územní dokumentace schvalovala, zastupitelstva i obce vycházely z toho, že limity hlukového zatížení budou dodrženy a respektovány.

Ptám se tedy, když máme nové podmínky, zda tedy má být změněna ta územně-plánovací dokumentace? Jak to tedy bude? Já stavím nové podmínky pro to, jak tedy dneska vypadá územně-plánovací dokumentace, stanovená za jiných předpokladů. To je moje otázka.

Pak je tady druhá otázka. Je zvláštní, že poslední věta toho paragrafu nového říká, že pokud v těchto objektech bude provozována veřejná produkce hudby, tak pak tedy taková opatření ten dotyčný nemusí plnit. Dobrá, tak já když budu mít rodinný domek, tak pravděpodobně nebudu provozovat veřejnou produkci hudby.

Ale když jsme projednávali na výboru, proč to tam je, pan hlavní hygienik říkal, že to je proto, že... Podívejte se, vyjíždíte z Prahy a máte tady ty obrovské domy, které vznikají. Nám to strašně vadí. Tomu rozumím. Nicméně když dám takovou jednoduchou formulaci do zákona, tak co brání zrovna takovému velkému developerovi, aby si tam udělal jedno místo, řekl, tady bude veřejná produkce hudby. A tím pádem může krásně tuto povinnost obejít. Takže na koho dopadne?

Dopadne na ty nejslabší, na ty jednotlivé vlastníky, kteří si koupili ty stavební pozemky, kteří s tímto nepočítali. Navíc ale při projednání ve výboru bylo odůvodňováno a dokonce je to v materiálu, který jsme dostali, že toto opatření je v tom návrhu proto, aby skutečně ti developeři teď nebudovali kolem těch silnic, třeba tu D1, když jedeme na Brno, tak aby tam nebudovali ty stavby. Jenomže ten návrh se netýká současných staveb. On se týká jenom záměrů budoucích koridorů.

Dámy a pánové, já si nemyslím, že to je správně. Proto tedy dávám ke zvážení, abyste tedy se rozhodli, zda tento návrh posvětíte, nebo neposvětíte. Osobně se domnívám, že by bylo třeba tam dát minimálně nějaké přechodné období, aby právě ty obce se s tím mohly vyrovnat. A na to bohužel tedy nebylo při přípravě možná v pozměňovacích návrzích, které ještě pozměnily ten původní návrh vlády, myšleno.

To je tedy další věc, která mě v tom návrhu zákona trápí.

Pak tu mám ještě jednu, a ta je také zásadní věcí. My jsme teď slyšeli o tom, já jsem se snažila vás informovat, v čem ten stát, někde si dokonce přečtete, abychom snížili veřejné rozpočty, chce omezit a redukovat ochranu veřejného zdraví z hlediska hluku. Ale pokud se týká jednotlivého občana, pozor, tam musí být přísnost větší. Takže my to budeme tedy orientovat na ty hluky, které jsou z toho soukromého obydlí. A tam se říká, tam se to zpřísňuje. Pokud tedy na základě orientačního předběžného měření bude zjištěno, orientačního předběžného měření, že je z nějakého soukromého obydlí hluk, který překračuje limity, byť nepatrně, má hygienická služba právo okamžitého vstupu do tohoto obydlí. Prolamuje se tedy zcela to, co říká ústava v článku 12, a říká se, že se prolamuje, když si dále přečtete důvodovou zprávu, je to z důvodu toho, abychom měli důkaz toho, že tam ten zdroj je, a ten důkaz použijeme v následném přestupkovém řízení, které ale vůbec nemusí vést k pokutě.

Já upozorňuji na to, že přestupkové řízení je řízení, které obecně znamená nižší míru té závažnosti té situace, která nastává. A není to tedy trestný čin. Teď si dovolím přečíst to, co je v ústavě. Opravdu dovolím.

Článek 12 – Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Domovní prohlídka, de facto budu hledat ten zdroj, takže to musí být charakter domovní prohlídky, je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon. A zatřetí, jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny jen, je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých, nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.

Je tam ještě jedna věta, že pokud je obydlí užíváno také pro podnikání, nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny též, je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy. Tady se to dokonce definuje, kdy je to možné.

A my proto, abychom našli zdroj hluku, okamžitého hluku, který má být důkazem jenom pro přestupkové řízení, který bezpochyby není ohrožením zdraví a není nezbytný, tak chceme prolomit tuto základní ústavní zásadu? Já to považuji skutečně za nepřiměřené a neodpovídající. Navíc upozorňuji, tak, jak jsme to probírali na výboru, pan hlavní hygienik nám řekl, my jsme si toho vědomi, že to tak není úplně v pořádku, ale my to uděláme tak, že tedy to, co je hlukem, to, co je definováno, ještě budeme redukovat tím, že pro některé hluky nestanovíme imisní limity. Dámy a pánové, mně to přijde vlastně hrozně nebezpečné. Tak my stanovíme definici hluku, budeme se tady dohadovat o tom, co hluk je, co hluk není, a pak v nějakém podzákonném předpise se bude ještě redukovat to, co bude hygiena ve skutečnosti považovat za hluk? To je z tohoto hlediska naprosto nepřípustné! Ale to je tedy zásada, první zásada.

Druhá věc – jestliže pan hygienik říká, my to stanovíme jenom pro to, co je povolováno orgány státní správy, tak jak to, že ty orgány státní správy, pokud to povolují, nestanoví podmínky, aby nedocházelo k ohrožení hluku, nehledě na to, že stavební zákon, živnostenský zákon umožňuje, aby provedla kontrola toho, co je povoleno, to prolomení hluku je tedy podle mě naprosto zbytečné a není na místě.

Dámy a pánové, mám tu ještě poslední pozměňovací návrh, který se shoduje s pozměňovacím návrhem výboru ústavního. Zatím k tomu nebyla žádná širší debata, jenom řeknu blíže, jedná se o to, že by fakticky měli být všichni účastníci řízení, kterých se doposud týkalo stanovení ochranného pásma letiště, vyloučeni.

S tím, že jedním malinkým pozměňovacím návrhem, který mění jedno číslo v § 94, se stává účastníkem řízení o zřízení ochranného pásma letiště pouze provozovatel. Přitom stanovení ochranného pásma letiště znamená, že tam budou zpravidla vyšší hlukové limity, vyšší zatížení hlukem a navíc ještě další speciální povinnosti, které z toho mohou vyplývat.

A jediným účastníkem řízení bude provozovatel. Já musím potvrdit, že se shoduji s tím, že tedy ÚPV se tím zabýval, věřím, že takovéto ustanovení nemůže být tady v Senátu žádným způsobem přijato.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Je trochu škoda, že skutečně pod tou velmi náročnou a určitě případnou debatou o očkování, ten hluk trošku se dostal do pozadí, nicméně je také na prosto zásadní a významnou věcí. Chtěla bych ještě k té ochraně zdraví a očkování říci asi jenom tři. Já budu podporovat pozměňovací návrhy, které předložila paní senátorka a místopředsedkyně Horská. Víte, já musím říct, že mě překvapila jedna zásadní věc. My máme v zákoně napsané, a znovu jsem si to kontrolovala, ano, k tomu, že dítě bude očkované, potřebujeme souhlas. Dokonce jsme to rozšířili, kdo všechno má právo ten souhlas dát. To je jistě v pořádku.

Ale na druhou stranu, když ten souhlas nedám, dostanu pokutu. Pak tomu tedy ale absolutně nerozumím. Protože není ani v tom zákoně jednoznačně řečeno, tak buď je to povinnost, nebo je to právo. To je základní rozpor, který v tom zákoně je, který doteď není vyřešen.

Pak je tu druhá věc. Jestliže tedy se hovořilo a hovořil o tom, myslím, pane senátor Oberfalzer, o tom, že fakticky dítě, které nebude přijato do kolektivu té školky, pokud není očkované, tak znamená, že ti rodiče nemohou chodit do práce. A mně to připadá v tuto chvíli tak jako docela nefér vůči těm, kteří na to nemají. Já to říkám speciálně. Ti, kteří na to nemají, tak musí to dítě prostě nechat očkovat, protože maminka musí pracovat a musí do školky.

A pak je třetí věc. To je ta věc, která mně přijde trošku úsměvná. Víte, já rozumím postojům lékařů. Teď to trochu zjednoduším a předem se omlouvám, ale jestliže dosud očkovali a byli přesvědčeni, že je to správné, těžko se mění ten pohled na tu danou věc. Nebývá to snadné. Dokonce pokud celý život takto očkovali... Víte, já jsem dostávala, když jsem byla zástupkyní veřejného ochránce práv, řadu stížností na lékařskou péči. A ten problém nebyl často v té lékařské péči, ale v té komunikaci. O tom se tady hovořilo. Podněty, které jsem dostala, vy jste je dostali všichni, se týkají také toho, že ti lidé mají obrovskou nedůvěru v to, co vlastně obsahuje to očkování. Mají obrovskou nedůvěru v to, že ti lékaři, kteří o tom rozhodují, jsou v těch komerčních radách a v komerčních firmách konzultanti, to všechno vzbuzuje obrovskou nedůvěru. A ten problém, který tady je, je vyvolán právě tím, že komunikace, transparentnost mezi lékaři a mezi jejich pacienty je pořád z pocitu určité nadřazenosti, vy tomu nerozumíte, tak do toho nemluvte, podceňována. Problém je v tom, že zatímco úřady už se naučily komunikovat, firmy také, to zdravotnictví pořád ještě, on to je moloch, jede takovou určitou rigiditou.

Já na to chci jenom upozornit, že tam já vidím to kopýtko čertovo, které opravdu způsobuje možná i ta nedorozumění a možná i dnešní situaci ve společnosti.

Tak to jenom na závěr toho, co jsem chtěla sdělit. Děkuji.