Semelová (KSČM): Ministerští neustále jednají, čas utíká a bohužel s tím utíkají i zdravotní sestry

Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já se ve svém vystoupení omezím na dvě rozpočtové kapitoly, ke kterým mám připraveny své pozměňovací návrhy. Konkrétně se jedná o kapitolu Ministerstva školství a druhý pozměňovací návrh se týká kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí.

Pokud jde o rozpočet Ministerstva školství. Na první pohled se zdá, že s rozpočtem můžeme být spokojeni, že je přijatelný, alespoň pokud to porovnáme s minulým rokem. Souhlas je určitě s navýšením peněz pro školství oproti letošnímu roku o více jak 4 mld. korun, z nichž 2,4 mld. mají jít na zvýšení platů v regionálním školství, půlprocentní navýšení FKSP, finance na sport, to je určitě záslužné.

Na druhou stranu při podrobnějším prostudování si kladu otázku, zda v souvislosti s rozsáhlými změnami, které plánuje ministerstvo, zda je toto navýšení opravdu dostatečné. Povinné předškolní vzdělávání v posledním roce před nástupem do základní školy a s tím související potřeba navýšení kapacit v mateřských školách, nárůst počtu žáků ve školách základních, to znamená zvýšení počtu pedagogických pracovníků a rozšíření prostor, ať už se jedná o učebny či školní družiny. Chybí také loňských 300 mil. korun na učebnice a pomůcky.

Další otázkou bude záměr ministerstva integrovat žáky, kteří se dnes vzdělávají ve speciálních školách, do běžných tříd. Na to je vyčleněna částka 80 mil. korun, a to je podle mě zcela nedostačující.

Pokud totiž k realizaci podle mne nesprávného kroku inkluze za každou cenu dojde, bude nutné zajistit a především zaplatit značné množství speciálních pedagogů, psychologů, poradenských pracovníků, asistentů, metodiků, preventistů a dalších. Bude nutná výstavba a rekonstrukce školních budov, protože je vyloučeno, aby se děti například s lehkým mentálním postižením a s jinými problémy vzdělávaly ve třídách o třiceti žácích. Bude nutné patřičné ohodnocení kantorů, kterým přibude velké množství práce. Dále zabezpečit odpovídající systém vzdělávání. Mám teď na mysli konkrétně speciální pedagogiku, protože současná příprava a hodinová dotace na fakultách pro učitele běžných škol v žádném případě nemůže stačit.

Pokud jde o platy, zvýšení každý pedagog pochopitelně uvítá. Ale bylo by fér po pravdě říci, že slibovaný růst těchto platů o 3,3 procenta je růst průměrný, přičemž většina učitelů se s takovým navýšením nesetká. To samé se týká tříprocentního růstu platů nepedagogických pracovníků škol, ale ti mají platy přímo ostudné.

Nicméně, pochopitelně, jak už jsem řekla, každá koruna navíc pro pedagogy, nepedagogy je dobrá.

Mohla bych se ptám i na to, kde se vezmou potřebné peníze na další připravované kroky ministerstva. Změna financování regionálního školství, zavedení kariérního řádu, chystané stravování v posledním ročníku mateřské školy, resp. ještě v prvních třech ročnících základní školy pro děti zdarma. Zdůrazňuji, že v žádném případě nezpochybňuji tento záměr. Naopak. Považuji ho za velmi rozumný a myslím si, že to pomůže sociálně slabým rodinám, upozorňuji, že sto tisíc dětí u nás nemá placené obědy a vybírají na ně různé charity, ale také že je to v zájmu vytváření správných stravovacích návyků dětí a snad i motivace k tomu, aby rodiče dětí, které se v současné době neúčastní předškolního vzdělávání, svůj postoj zvážili a přehodnotili. Jenže to všechno, jak už jsem řekla, bude něco stát.

Za velký problém pak považuji oblast financování vysokých škol. Silná kritika sníženého objemu financí o 1,3 miliardy oproti rozpočtu 2015 je zde zcela na místě.

Sliby předsedy vlády, že v oblasti vysokoškolského vzdělávání nedojde ke škrtům, sliby v programovém prohlášení vlády se jaksi vytratily a dochází k poklesu financí, a to v době hospodářského růstu. Současné výdaje na jednoho studenta jsou dokonce nižší, než byly v roce 2006. Snížení rozpočtu pro vysoké školy může ohrozit jejich fungování a kvalitu vzdělávacího procesu, což povede ke snížení konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Dopad také pocítí rodiny vysokoškoláků, jejichž rodinný rozpočet je již dnes významně zatížen výdaji spojenými se studiem.

Navrhuji proto ve svém pozměňovacím návrhu navýšení rozpočtu pro vysoké školy ve výši 400 milionů korun konkrétně snížit v kapitole všeobecná pokladní správa položku penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření o částku 400 milionů korun a o tuto částku navýšit rozpočet kapitoly Ministerstva školství pro vysoké školy.

Pokud jde o druhý návrh, rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí. Tady musím říci, že vláda hodně dluží v oblasti, která v sobě zahrnuje potřeby nejrůznějších skupin obyvatel. Nezaměstnanost, dostupnost bydlení, sociální dávky a příspěvky, důchody, sociální služby. To jsou jen některé případy toho, co je potřeba řešit a pochopitelně i zafinancovat. Rozpočet této kapitoly však tomu neodpovídá. Ostudných 40 korun pro důchodce, přičemž 54 % z nich nedosáhne ani na průměrných 11 tisíc důchodu, nízké příspěvky osobám zdravotně postiženým, nedostatečná úroveň plánovaných výdajů na politiku zaměstnanosti. A to je v České republice zhruba půl milionů evidovaných na úřadech práce. Není třeba připomínat, že dlouhodobá nezaměstnanost přispívá k rozšiřování chudoby a k bezdomovectví.

Na hranici nebo spíš za hranicí je také financování sociálních služeb. Od roku 2007 upozorňují odbory zaměstnavatele i kraje na vážnou situaci, která tu panuje. Na zhoršující se pracovní podmínky sester, na zoufale nízký plat za jejich velmi náročnou práci. Jejich výdělek je zhruba o 7 tisíc méně oproti průměrnému platu v České republice. Od 1. ledna 2014 přešla veškerá agenda spojená s dotačním řízením pro místní a regionální poskytovatele sociálních služeb na kraje. Optimálním požadavkem na transfery pro kraje je podle souhrnné informace ze střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb částka přibližně 12,5 miliardy korun.

Za další. Od účinnosti zákona o sociálních službách se velmi nešťastně oddělila sociální a zdravotní část. Striktní vyčlenění ošetřovatelské péče a nízký rozsah výkonů těchto činností spolu s nízkými úhradami ze zdravotního pojištění a restriktivními přístupy zdravotních pojišťoven vedly k postupnému snižování počtu všeobecných sester a ostatního zdravotnického personálu v pobytových zařízeních sociálních služeb. V současnosti pracuje v pobytových zařízeních už jen 5862 všeobecných sester, což je oproti roku 2007 o dva a půl tisíce méně. Přitom potřeby těchto zařízení stoupají. Zaměstnavatelé na základě toho, že jim nikdo plně nehradí náklady na mzdy a platy všeobecných sester, stále častěji přistupují k tomu, že zařízení neposkytují zdravotní péči. Přitom nikdo nepopírá, že zdravotní péče je zde nutná, ale nikdo ji nechce hradit.

Představitelé Ministerstva zdravotnicí a MPSV neustále jednají a jednají a čas utíká a bohužel s tím utíkají i zdravotní sestry. Do budoucna hrozí, ale ono se to projevuje už teď, jak už jsem uvedla, že zdravotní sestry budou v domovech seniorů a v dalších sociálních zařízeních, kde je jejich přítomnost vzhledem k nemohoucnosti a stupni nemoci a postižení klientů bezpodmínečně nutná, že budou propouštěny, protože na ně prostě nebudou peníze. Kdo se o ty lidi bude starat?

Z tohoto důvodu předkládám svůj pozměňovací návrh, jehož podstatou je navýšení dotací na tento účel, a to o půl miliardy korun. Konkrétně navrhuji snížit výdaje kapitoly 396 státní dluh na ukazateli úroky vlastní o částku 450 milionů korun, a kapitoly 355 Ústav pro studium totalitních režimů, o částku 50 milionů korun a o tyto prostředky, tedy celkem o 500 milionů korun navýšit kapitolu 313 MPSV na odbornost 913, to znamená na dofinancování mezd zdravotních sester.

Na závěr jenom doplním, že se tím přihlašuji k pozměňovacímu návrhu, který je v systému pod číslem 3267. Děkuji.