Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych se stručně vyjádřila k pozměňovacímu návrhu paní poslankyně Válkové, jenž je obsažen v usnesení ústavně právního výboru a který upravuje rozhodování o umísťování a přemísťování dětí do jednotlivých zařízení: do dětských domovů, do dětských domovů se školou, nebo výchovných ústavů.
Před novým občanským zákoníkem, před jeho přijetím, rozhodovaly o umístění dítěte s nařízenou ústavní výchovou diagnostické ústavy a nebyl s tím problém. Rozhodovaly ve správním řízení vždy na základě provedené komplexní diagnostiky, vždy ve spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dětí, se zákonnými zástupci i samotným dítětem, a to v jeho zájmu. V případě potřeby rozhodovaly ve správním řízení také o přemístění dítěte do jiného zařízení. Systém fungoval a zajišťoval včasnou a odbornou pomoc dětem, které ji potřebovaly.
Novela občanského zákoníku, která diagnostickým ústavům tuto pravomoc odebrala a předala ji soudům, situaci v mnoha ohledech zkomplikovala a doplácejí na to děti. Jejich umísťování do ústavní výchovy bez uvedeného komplexního vyšetření vyvolává řadu problémů. Odborně provedená diagnostika v diagnostickém ústavu je totiž předpokladem pro správně nastavenou práci v dětském domově, dětském domově se školou, či ve výchovném ústavu.
Nezpochybňuji snahu, práci a odbornost sociálních pracovnic orgánů pro sociálně právní ochranu dětí, ale OSPOD pracuje s rodinou, s dítětem z hlediska sociálního. Nejsou to etopedi, psychologové, ani psychiatři. Je pravda, že jsou případy, kdy soud rozhodne o umístění dítěte do diagnostického ústavu. Takový postup je správný a zodpovědný samozřejmě, pokud soudy následně akceptují návrhy a doporučení diagnostických ústavů. Ale i tady jsou problémy. Následné rozhodování soudů je totiž velmi zdlouhavé. Doba pobytu dítěte v diagnostickém ústavu, která je zákonem stanovena na dobu nepřekračující 8 týdnů, je ve většině případů mnohonásobně prodlužována. Podle šetření za rok 2015 nejkratší průměrná doba byla 12,9 týdnů, nejdelší 28,3 týdnů z 12 diagnostických ústavů. Přitom pokud má být intervence práce s dítětem účinná, musí být včasná.
Dále jsou situace, kdy je nutné přemístit dítě v rámci sítě zařízení pro výkon ústavní výchovy do jiného vhodnějšího a pro ně potřebnějšího zařízení. Důvodem mohou být výrazné změny v chování dítěte, závažné poruchy jeho chování, popřípadě psychiatrická indikace, kdy je obtížné zachovat bezpečnost jak ostatních dětí, tak personálu. Dalším důvodem bývá studium. Dítě má nastoupit na střední školu v jiném místě a kvůli zdlouhavému procesu v projednávání soudem nastoupit nemůže. Je znám případ, kdy kvůli tomu dítě ztratilo celý rok.
Vážná pochybení mohou nastat, pokud soud rozhodne rovnou bez umístění do diagnostického ústavu, a tedy bez nálezu diagnostiky. Nesprávné umístění dítěte přímo do zařízení ústavní výchovy bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu může mít za následek velké problémy pro dítě samé, pro děti ostatní a také pro pracovníky daného zařízení. Pracovníci OSPODu totiž objektivně nemohou kvalifikovaně navrhovat soudům konkrétní zařízení. Schází jim komplexní vyšetření dítěte - psychologické, speciálně pedagogické, psychiatrické a podobně, resp. jeho diagnostika. Kromě toho diagnostické ústavy mají velmi dobře zmapovaný terén, mají přehled o jednotlivých zařízeních, vědí, které z nich odpovídá svými podmínkami potřebám toho kterého dítěte tak, aby získalo stabilní prostředí a nemuselo být přemísťováno z jednoho zařízení do druhého.
Pokud bych to měla shrnout, tak novela občanského zákoníku očekávání nesplnila. Zavedla systém, který není pro prospěch dítěte optimální, a je potřeba na to reagovat.
Proto vítám pozměňovací návrh poslankyně Válkové, který je obsažen v usnesení ústavněprávního výboru. Nejen, že vrací pravomoc umisťování a přemisťování dětí na základě komplexního vyšetření, zdravotního stavu a volné kapacity jednotlivých zařízení s přihlédnutím k zájmům dítěte, k vyjádření OSPOD a k co nejkratší vzdálenosti od bydliště rodičů případně jiných blízkých osob, do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů, ale také do těchto zařízení umisťuje v některých konkrétně vyjmenovaných případech rovnou bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu. Konkrétně jde o děti mladší šesti let, dále děti, které byly v dětském domově pro děti do tří let věku nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. A konečně také o děti, které nemají poruchy chování, mají ukončenou diagnostiku nebo se jedná o jiné odůvodněné případy. Ošetřena je zde i situace, kdy se dodatečně ukáže, že komplexní vyšetření je potřeba. Pak toto vyšetření provede diagnostický ústav přímo v zařízení, kam dítě umístil. Návrh tak odráží to, po čem volají odborníci a pracovníci v terénu, kteří se v této problematice denně pohybují. Proto tento pozměňovací návrh klub KSČM podporuje. (Potlesk poslanců KSČM.)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
