Pane předsedající, pane předkladateli, kolegyni, kolegové, zákon jsem četl. Líbí se mi. Ale nemám rád předkladatele, tak ho nepodpořím. A tolik může být varianta – zákon jsem nečetl, mám rád předkladatele, tak ho podpořím. Proč jsem tou upoutávkou... Ona není samo sebou, protože podívejme se na volby. Všechny volby, nejenom do obcí. Mnohdy je to tak, že lidé, pan předseda tady mluvil o programech atd., my ale dobře víme, je to známo z průzkumů veřejného mínění, takže to nejsou data, která tvoříme my, ale tvoří je někdo jiný na základě odborných analýz, lidé většinou na základě nějakých programových cílů nevolí. A volí na základě toho, koho mají rádi. Nebo ke komu, řekněme kdo je jim sympatický. To je i v těch osobnostních volbách, ale také tím myslím většinovým systémem, tak jak jsme voleni my, ale je to zároveň samozřejmě tak u obecních, krajských voleb a samozřejmě i parlamentních. U těch parlamentních, o těch nebudu mluvit, protože řekněme tam je to skutečně soutěž politických stran, má to tak být, je to celostátní úroveň. A zavádět tam nějakou takovou preferenci osobnostní jenom není tak úplně jednoduché. Ale u obecních a krajských voleb je to tak, že – a potvrzení toho, co říkám, teď to neříkám pro vás, protože vy všichni to víte – přišel rok 2008, Topolánkova vláda přišla s 30korunovým poplatkem. A krajské volby naplnila takzvaná „oranžová tsunami“. Co se stalo přes noc? Jako tolik lidí, kandidátů za Sociální demokracii, v nich bylo objeveno to, že jsou to ti nejpracovitější, nejinteligentnější atd., a byli zvoleni? Ne, prostě lidem se nelíbila politika vlády. A proto jí dali najevo v krajských volbách. Ovšem kraje s tou vládou opravdu nesouvisí. Vláda rozhoduje jinak, parlament rozhoduje jinak. Krajské zastupitelstva rozhodují samostatně. Velmi nepřímo to rozhoduje s vládou, tedy souvisí s vládou. A bohužel mnoho občanů ještě teď, ale je to naše chyba, že jsme jim to nevysvětlili, si myslí, že kdo má telefon na premiéra, anebo je s ním kamarád tedy, nebo je za tu stranu, tak ten v tom kraji udělá určitě více, než ten, kdo za tu danou, kdo je za jinou stranu, která není v parlamentu třeba nebo není v parlamentu u vlády. Oni si to tak myslí, že to je tak vlastně jednoduché, že se někde domluví. Bohužel neví, že ten premiér má úplně jiné starosti. Mnoho svých vlastních členů v krajích samozřejmě ani nezná, pokud zná toho hejtmana. A je to tak správně, protože on se má věnovat vládě, a ne proto, aby lobboval pro toho či ono. A toto jsou věci, které občané moc neví. A je to způsobeno masivním podvodem na občany, které dělají politické strany záměrně, které mají sílu v celostátním působení, protože se při volbách do obcí a do krajů vlastně – a všimněte si toho při všech kampaních – objevují ty celostátní headliny stran, kdy upozorňují na sebe, ačkoliv oni s tím krajem či s tou obcí nemají vůbec nic společného. A ani nebudou mít! A tím vedou voliče k tomu, aby volili tu stranu. Ale to je vlastně podvod, protože v té obci jsou nejdůležitější lidé, kteří v tom zastupitelstvu budou pracovat. A stejně tak v krajích lidé, kteří v tom zastupitelstvu budou pracovat. Proto se pak může stát, že jsou zvoleny strany, které mají celostátní podporu, ale lidé v těch jednotlivých krajích jsou absolutně neznámí. Podíváte se na jejich preferenční hlasy, tak jsou téměř žádné vlastně, protože je nikdo nezná. Ale zvolí tu stranu, protože má rád někoho... tu stranu v celostátním působení. A to si myslím, že je věc, na které bychom měli pracovat, a pak základem změny systému volebního by mělo být přesvědčení zákonodárců o tom, že změnou tohoto systému dochází k větší kvalitě. Ne k tomu, jestli ten systém bude chytřejší nebo méně chytrý, ale dojde ke změně kvality výkony služby občanům, tak jak na krajích tedy, a v tomto případě tedy na obcích, jak se tady předkládá. A já jsem přesvědčen, že tento systém, byť jistě může být ještě více diskutován a možná chyby, na které přijdeme, tak můžeme ještě stále zapracovat do tohoto zákona, tak tento systém skutečně odvádí nebo dává větší šanci pro osobnosti, které jsou pro ty lidi známé a věří, že pro ně něco udělají. Co se týká tady zmiňovaný titulů nebo některých prostě preferencí povolání učitelských, lékařských atd., tak s tím nic nenadělám, protože to je dáno čistě známostí těch lidí, to je pravda. Ale faktem je, že já osobně bych byl nejraději pro většinový systém, tedy volba starosty přímo a volba hejtmana přímo. A to z toho důvodu, že lidé, kteří neví, jestli to chtějí dělat, tak se do této volby nepřihlásí. A hlásí se tam lidé, kteří tuto práci dělat chtějí, a tento problém se velmi významně odbourává, který tady byl zmíněn. No nicméně to v tomto návrhu není. Nicméně tento návrh přeci jenom preferuje více ty osobnostní požadavky, osobnostní volby. Víceméně známost toho člověka. To, aby lidé nevolili jenom z pohledu toho, koho mají rádi a neradi, a vlastně je jim to jakoby jedno, tak to by tady musela být úplně jiná situace, protože se vím – bylo to po válce – že ve chvíli, kdy je lidem zle, není co jíst a mají neoprávněnou obavu o přežití do zítřejšího dne či dalšího měsíce, tak lidé volí jinak. Začnou volit tak, že jim to není jedno a přemýšlí o tom, že zvolí i toho, koho nemají moc rádi, ale věří, že to je jediný člověk, který je vyvede z problému. My k této situaci doufejme nikdy nepřijdeme, ale faktem je, že v této pozici ta volba je potom jiná. Já jsem pozorně poslouchal pana předsedu, tedy ten příklad obce se 100 obyvateli a těmi hlasy – 41, 40, 39 a rozdělením mandátů. Ano, ono to tak může být, ale my máme také obce, které se vzdaly – ty menší obce – kde se vzdali stranických kandidátek a kandiduje každý za sebe. A pak ten systém je v zásadě jednoduchý. A to, že ve velkých městech občané volí podle celostátní politiky, je v zásadě, jak se mnohdy ukazuje, jenom jejich chyba. A pak, teď nechci mluvit o občanech, ale chci mluvit o těch, kdo kandidují, já jsem přesvědčen, že dříve to tak nebylo, tedy především v 90. letech, ale myslím si, že tak někdy od voleb roku 2012 začíná být stále větší a větší tendence dosáhnout většiny a na radnici a obsadit konkrétními lidmi placené posty dohodou před volbami.

V zásadě občan ve velkých městech toho může jenom při mimořádných situacích, především mediálně prezentovaných, mnoho změnit. Ale jinak změní málo. Průměrní a slabí se dohodnou proti silnému. A teď nemyslím straně, ale dokonce i proti osobnostech. No a prostě obsadí tu radnici nebo kraje. A pak se díváte, kdo to jsou ti lidé a jaké mají zkušenosti. Tak samozřejmě podle velikosti obce či kraje potom čekají několik let. A pak je tady ta situace, o které tady někdo z předřečníků řekl, zda – tedy už vím kdo, pane senátore, teď jsem si vzpomněl – zda 4 nebo 6 let? No, ony 4 roky mnozí – mluvím o krajích a velkých obcích – se rozhlíží. A protože je to odbornost, tak na tu odbornost čekají, až to přijde. U některých to nepřijde. A pak to přichází po 4 letech, ale to město stojí. Čtyři roky. Nebo ten kraj. A občané zírají, že se nic neděje, nebo co se vůbec děje. Nebo někdy se děje, ale není to příliš k jejich prospěchu. Takže já jsem přesvědčen, že to, co tady vypočítal pan předseda, že i aritmeticky je správně, stát se to může, ale myslím si, že jakákoliv změna současného systému, která povede k tomu, aby se politici nemohli petrifikovat ve svých funkcích už dávno před volbami, je dobrá. Prostě ta neúcta k voliči – podívej, my jsme tady, strana – teď nedávno vyšly volební průzkumy, takže ANO má... teď mě nechytejte za procento, 34 %? Prostě nejvíce. Pak jsou další. No a od měst, řekl bych, takových osmitisícových nahoru už politici říkají: „je to dobrý, máme tady už ty hlasy prostě. Už to je jasné.“ Takže jde o to, jak je preferovaná celostátní politika, či jakou preferenci má moje strana, za kterou kandiduji, tak podle toho se budu orientovat. Také mnozí to dělají tak, to jsou ti turisti, že teďka ta strana, za kterou jsem kandidoval, není úplně v laufu, tak já půjdu teď kandidovat z tu jinou stranu. Pak se děje to, co se stalo tady v Praze, což je komunální politika. Ano, míchá se s krajskou, ale pak se děje to, že se vysílá to, co si myslí pan předseda té které celostátní strany, tedy celostátní předseda strany, o Praze – s kým kdo by se měl dát dohromady. A vlastně vytváří tím to, že toto je ten parlament. A všude to má být v parlamentu. No tak udělejme ten zákon takový, aby strany podle toho, jak jsou v parlamentu, byly až dolů. A pak ti voliči už pak nemusí chodit do těch krajských a volebních voleb s takovou. Když to takhle děláme. No a to je to křivení toho systému. Já věřím, že mnozí politici to nedělají proto, že chtějí podvádět lidi, ale všimněte si, ta zásadní ingerence představitelů vlády a představitelů parlamentních politických stran se veřejně prezentují, ačkoliv žijí kdo ví kde, tak se veřejně prezentují v každém téměř krajském městě, jak by to tam mělo vypadat, s kým kdo by měl udělat koalici. A to si myslím, že není v pořádku, protože pak to odvádí skutečně lidi od té volby k tomu podstatnému. Takže já přes veškerou aritmetickou přesnost pana předsedy Vystrčila, rozumím tomu, a tak jsem přesvědčen, že každá změna, samozřejmě k lepšímu, která posune toho voliče k tomu, aby nejen jeho vůle se projevila, ale aby se projevila vůle v tom, že tohoto člověka znám, tak ho chci preferovat. A není to jenom tedy ta síla politických stran, tak každá tato změna si myslím, že je dobrá, protože – a to je poslední věta – systém má zkvalitňovat a zlepšovat naši službu občanům na všech úrovních.