Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové,

jestli čekáte, že budu polemizovat s tím, co tady říkal předřečník, pan senátor Lukáš Wagenknecht, tak nebudu. Budu velmi stručný a vyjádřím se k tomu, proč tento návrh zákona přišel ze sněmovny do Senátu. A to proto, že EK vyčítala našemu zákonu o evidenci skutečných majitelů dva nedostatky. Zaprvé že v definici skutečného majitele jsme měli nadbytečný prvek, tzv. koncového příjemce, který podle 4. směrnice AML nezná a který může vyvolávat mylný dojem skutečného vlastníka tzv. druhé kategorie. A pak, že jsme tam měli spoustu výjimek z evidenční povinnosti podle § 7 zákona pro některé typy, to byly politické strany, církve a honitební společenství. To byly ty důvody, které vedly ke změně zákona.

To, co tu říkal kolega Wagenknecht, já s tím nepolemizuji, asi je to dobrý nápad. Já, když se podívám na pozměňovací návrh, tak vůbec nebudu řešit, jestli "kontroluje" budu nahrazovat slovem "ovládá", protože z hlediska výkladu principu a cíle té úpravy, tam samozřejmě slovo "kontroluje" perfektně zajistí slovo "ovládá". Nevidím v tom žádnou netransparentnost.

A ta druhá věc, ano, pojďme se o ní bavit. Vůbec neříkám, že právní uspořádání tak, jak je dnes pojímáno nebo jak je vykládáno, že je asi správné, že je transparentní. Nicméně co je důležité vidět, tohle po nás EK nechtěla. A pokud bych vzal v úvahu to, co tu pan kolega senátor Wagenknecht přednesl, tak by asi ti úředníci z ministerstva spravedlnosti byli před propuštěním, protože pokud to s EK celou dobu konzultovali a EK řekla, že návrh zákona je v pořádku a najednou my bychom měli si myslet, že v pořádku není a že tím, co tady přijmeme, nenaplníme právě tu 4. směrnici ve znění 5. směrnice, tak asi bychom potom přišli o těch 180 miliard.