Tak jsem nahlédl do programového prohlášení vlády Andreje Babiše a jediné, co mne napadlo, bylo jediné: Nikdo vám nemůže splnit tolik, co já vám můžu slíbit. Novopečený premiér a jeho kabinec se chce zasloužít úplně o vše. Má to však jedinou, ale velmi podstatnou slabinu.

Jsou to jen prázdné sliby, které jsou v mnoha ohledech v rozporu s tím, co doposud Andrej Babiš a jeho kolegové v politice předváděli. A proto se nedivím, že ani pro toto velkorysé vládní prohlášení, ve kterém si každý z nás najde svůj kousek, ale jako celek je pouze nesourodou utopickou představou, není schopen najít důvěru v Poslanecké sněmovně.

A přestože se premiér Babiš snaží vytvořit dojem, že jedině on a jeho ministři makají, a ostatní politici jen politikaří, tak jsem vlastně rád, že si Poslanecká sněmovna zatím zachovává své ústavné postavení. Poslanci se zatím nenechávají “koupit” urývky z vládního prohlášení nebo svými zástupci v dobře placených státních funkcích.

Andrej Babiš se totiž pokouší přetvořit parlamentní demokracii k obrazu svému, omezit “žvanírnu” a dát “výkon” svým manažerům ve vládě. Přestože bych mu mohl manažersky rozumnět, tak politiky jeho principy odmítám, protože vedou k totalitním praktikám. A těch jsme si už užili až příšliš.

Zárveň je logické, že z vládního prohlášení Babišovi vlády jásají senioři a studenti, kterým vláda slibuje vlaky zdarma. Seniorům pomáhám, studentům rozdávám svůj politický plat, ale odmítám princip, aby z daní nás si vláda takto uplácela své voliče. Ať raději nechá peníze lidem, kteří si sami rozhodnou, jak a za co je utratí.