Evropská unie se bortí a evropští politici jdou proti přání a vůli občanů. Za prvních 10 měsíců letošního roku přišlo do Evropy milion nelegálních uprchlíků a v příštím roce se očekává až půl druhého milionu. Dalo by se čekat, že se už konečně něco musí stát, že snad by měl zafungovat pud sebezáchovy. Leč nestalo se doposud nic a z toho mně vychází beznaděj a konec. Beznaděj, kterou potvrdil summit šéfů vlád zemí EU v minulém týdnu, jehož výsledkem je sdělení, že hranice EU je třeba chránit, ale o tom jak, se bude diskutovat dalšího půl roku! Je to, jako by řekli „kdo chce ještě do Evropy, tak pospěšte, ještě minimálně půl roku máte cestu volnou“.
Sledovat exodus migrantů a přehlídku zodpovědných politiků v čele s Merkelovou, kteří zradili vlastní národy, je už únavné a náročné na nervový systém. Německá kancléřka, která je bezpochyby jedním z hlavních viníků selhání EU, prohlašuje, jak je šťastná, že se Německo stalo zemí, „kterou si mnoho lidí v zahraničí spojuje s nadějí...“ Však za to dostala jakousi cenu osobnosti roku… Napadá mne logicky srovnání. Prezident Miloš Zeman žádnou cenu nedostal, ale už dávno velmi přesně vystihl situaci pouhými třemi větami: Nikdo vás sem nezval – Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla – Když se vám to nelíbí, běžte pryč. Dostal ovšem a dostává jinou cenu. Naštěstí existuje ještě něco jako hlas lidu, a zatímco český prezident si získal na svoji stranu většinu českého národa, popularita Angely Merkelové se propadla na historické minimum.
Bude ale hůř. Nejméně 4000 Evropanů se přidalo do řad tzv. Islámského státu. Podle tajných služeb jsou to druhé a třetí generace muslimů, žijících v Evropě. Když si uvědomíme, že mezi statisíci nelegálními migranty jsou nepochybně mnozí stejně ochotní k boji, pak jsou další teroristické zločiny jenom otázkou času. To je alarmující informace, která ukazuje, jak se přílišná vstřícnost vůči imigrantům může obrátit proti vlastním občanům.
Hrozby směřují k novým zemím EU, především k V4
Sečteno a podtrženo – v souvislosti s uprchlickou krizí se ukázalo, že společenství nesoucí název Evropská unie je naprosto nepružné, nesourodé a bezbranné. Ukázalo se, že původní myšlenka „Evropy bez hranic“ je utopií, která se nakonec obrátí proti svobodě občanů členských států. Za devět dní začne nový rok 2016 a do Evropy se budou dál valit zástupy uprchlíků. Místo toho, abychom chránili své hranice, stanovuje Brusel členským státům povinné kvóty a zároveň jedním dechem dodává, jaké tresty přijdou za jejich nedodržení. Nejdříve to byly hrozby finančními sankcemi, teď už se mluví o právních sankcích. A aby bylo jasno, hrozby směřují k novým zemím EU, především k V4.
Když půjde vývoj tímto směrem, pak se dočkáme. Třeba i toho, že se staneme takovým novodobým protektorátem. Novodobým rovná se bez použití zbraní. Prvními kroky, směřující k tomuto stavu už jsme prošli. Na začátku byla Lisabonská smlouva, která nám vzala suverenitu rozhodování (viz. kvóty uprchlíků). Druhým krokem je zjištění, že když nastane problém (migrantská invaze), tak zkrátka budeme poslouchat. De jure Brusel, de facto Berlín; a když ne, tak nás k tomu přinutí!
Není to jednoduché, ale nemohu zradit svoje svědomí a musím říct, že v takové EU já žít nechci a je třeba se připravit na složité děje. Je třeba vypsat referendum, je třeba novelizovat zákony směřující k obraně státu a je třeba připravit občany, aby této zemi pomohli. Já sám pamatuji dvě zlomová období – pražské jaro 1968 a sametovou revoluci 1989. Třetí datum, které bude rozhodovat o našem bytí odhadnout neumím, ale jsem si jist, že se blíží.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
