Její aplikace v praxi ukázala, že jsme pod praporem boje proti korupci výrazně zvýšili administrativní zatížení poskytovatelů dotací i jejich příjemců. Striktní pravidla jsou stejná pro všechny dotace, ať se jedná o 100 korun i milion korun. Problém mají zejména malé obce, které nedisponují rozsáhlým úřednickým aparátem a dobrovolné spolky. Všichni jsme jistě zastánci transparentního rozdělování dotací, ale v loňském roce jsme přiškrtili šrouby regulace až příliš.

Pokud chce starostka či starosta malé obce poskytnout dotaci pár tisíc korun dobrovolným hasičům na dětský den, folklórnímu kroužku na cimbál nebo fotbalistům na novou branku, měli by vypsat dotační program s předepsanými náležitostmi, musí uzavřít veřejnoprávní smlouvu s podrobně definovaným obsahem atp. Stejně tak spolek musí projít administrativně složitým procesem.

Všechna tato opatření, ač obecně žádoucí, představují u malých dotací nepřiměřenou administrativní zátěž a jsou tedy v protikladu s principem efektivního vynakládání veřejných prostředků. Nastavené lhůty navíc v mnoha případech znemožňují rychlé poskytování dotací v naléhavých případech. Obce jsou pak nuceny zákon obcházet a finance poskytovat například formou neúčelových darů.

Návrh, který jsem tento týden v Senátu navrhla společně s kolegy senátory z klubu KDU-ČSL a STAN, není složitý. Přejeme si administrativní zjednodušení poskytování dotací nepřesahujících 50.000 Kč za jeden kalendářní rok u jednotlivé fyzické či právnické osoby.